Další atrakce pro zvídavé
Nová instituce, pojmenovaná po význačném badateli a popularizátorovi geologických věd Chlupáčovo muzeum historie Země, vznikla na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Tam se rozhodli předělat zanedbané sbírky Ústavu geologie a paleontologie na pořádnou expozici, která by sloužila hlavně studentům, ale také veřejnosti. Stavební práce zabraly tři roky, příprava expozice dalšího půl roku, finance poskytlo Ministerstvo školství a Přírodovědecká fakulta. Byl to dobře investovaný čas a peníze, protože výsledek vypadá velmi elegantně.
Pro veřejnost se muzeum poprvé otevřelo 21. ledna, já se v něm byl podívat začátkem února, ovšem ke psaní jsem se dostal až teď. Nebyl čas. Hodně jsem pracoval na novém ústavním webu pro veřejnost (opening soon, jak doufám). Taky jsem musel s kolegy páchat tiskové zprávy o bílkovinách na klíč nebo odhalených tajemstvích růstu rostlin a navíc historku, k čemu biologové používají konopí (kdo tipuje hulení, je vedle). Písmenkování jsem měl plné zuby, během února jsem blognul všehovšudy dvakrát. Takže nejvyšší čas vás upozornit na oázu vědy a estetiky v místech, kde byste ji možná nečekali.
Muzeum najdete na pražské adrese Albertov 6, kde sídlí děkanát Přírodovědecké fakulty a různí geologové a zeměpisci. Procházka přízemím budovy po zšeřelých chodbách se zaprášenými, pramálo udržovanými vitrínami je spíše depresivní. Ovšem nenechte se zdeptat – stačí sledovat šipky do suterénu a rázem se ocitnete v jiném světě. Za dveřmi Chlupáčova muzea na vás čeká vkusná, moderní expozice.
Pozoruhodná kolekce
Prostoru o celkové rozloze zhruba několika obýváků vévodí kostra dinosaura – tedy něco, co nemají ani v Národním muzeu. Plaz pocházející ze svrchní křídy a nalezený v Argentině se jmenuje Carnotaurus sastrei. Tyčí se dobré čtyři metry do výšky, na první pohled vypadá jako mladší brácha populárního tyranosaura. Je to sice jen odlitek, ale i tak jde v Česku o unikát. Ani se moc nedivím, protože dinosauři zjevně nejsou laciní. Argentinské muzeum vlastnící originál si za kopii naúčtovalo údajně 15 000 eur, a to ještě slevilo třicet procent proti běžným cenám. Takže si skutečně važte možnosti vidět tuhle potvoru v Praze.
Ostatní exponáty jsou menší, nicméně často vědecky cenné, hezké na pohled, případně obojí najednou. Každé geologické období má svou dvojvitrínu, která vám ukáže zkameněliny živočichů i rostlin, kresebné či trojrozměrné rekonstrukce dávných tvorů, fotografie nalezišť i typické horniny z České republiky. Většina zkamenělin jsou originály. Odlitky (třeba známého praptáka archeopteryxe) jsou v menšině. Bohužel ne u všech je napsáno, že se nejedná o originály; kurátoři to ale prý napraví.
Tři vitríny jsou vyhrazeny nálezům z takzvaných Lagerstätten – lokalit s mimořádně příznivými podmínkami pro fosilizaci. Zvlášť tady jsou exponáty jako živé. A jsou mezi nimi takové, které v jiných paleontologických expozicích v Česku neuvidíte: třeba živočichové ze samého úsvitu mnohobuněčných organizmů (ediakarská a burgesská fauna).
Důležité jsou také samostatné vitríny s rekonstrukcemi zvířat a rostlin. Modely jsou obvykle kombinovány s originálními fosiliemi a zakomponovány do stylizovaného prostředí zajímavých ekosystémů z různých geologických dob. Mají zde mimo jiné karbonský prales, české křídové moře, silurské moře z Barrandienu nebo šavlozubou šelmu. Expozici doplňuje několik menších obrazů pravěkých zvířat od Z. Buriana a od současného malíře P. Modlitby.
Nejen pro studenty
Na muzeu je znát, že slouží v první řadě studentům geologie a paleontologie. Zvlášť v doprovodných textech převládá snaha poučit, ne zaujmout laického návštěvníka a udržet jeho pozornost. Exponáty jsou uspořádány přehledně, ale žádné atraktivní popisky k nim nehledejte. Obvykle jsou jen očíslovány, na seznamu položek v každé vitríně je pak uveden název a místo nálezu. Informační panely ke každému geologickému období jsou skutečně velmi odborně a podrobně napsané; texty naštěstí doprovází hodně fotografií i obrázků.
Tohle všechno by vás ovšem nemělo odradit od návštěvy! Jestli po příchodu poznáte, že vás odborné termíny či záplava informací na panelech zmáhají, nic se neděje. Prostě si užívejte krásy zkamenělin. Je na co se dívat, protože efektních kousků zde mají víc než dost. Ze stovek vystavených nálezů mě nejvíc nadchly lilijice, kompletní kostra druhohorního vodního plaza ichtyosaura, lebka jeskynního medvěda, ryby, žáby a výborně zachovalé otisky bezobratlých z čínského Chenjiangu. Vše navíc zpestřují podařené modely, jak už jsem psal.
Vzhledem k hlavnímu účelu muzea by tentokrát nebylo fér bodovat popularizační úroveň. Jeho tvůrci a Přírodovědecká fakulta spíš zaslouží pochvalu, že se ho rozhodli zpřístupnit kromě studentů také veřejnosti. Pro veřejnost je otevřeno každou středu od 10 do 17 hodin (více informací zde). O rozšíření otevírací doby se bohužel zatím neuvažuje. Ale aspoň jsem se dozvěděl, že se muzeum chystá zúčastnit Pražské muzejní noci.