Autorem téhle knížky je Lawrence M. Krauss, americký teoretický fyzik a popularizátor vědy. Zve nás v ní na cestu vesmírem od jeho počátku až do pravděpodobného konce. Pro naše putování si nestopneme kosmickou loď, ale atom kyslíku, jehož osudy kniha sleduje.
Aby mohl atom kyslíku vůbec spatřit světlo světa, musí se stát mnoho věcí. Nejdřív musí vzniknout částice, z nichž se skládá – protony, neutrony, elektrony. K tomu dojde brzy po velkém třesku, tedy po vzniku vesmíru. Pak se z částic skládají atomy. Jádra atomů se tvoří během termonukleárních reakcí v nitru hvězd; díky energii, která se při nich uvolňuje, mohou hvězdy svítit. Když hvězda skončí svou existenci coby vybuchující supernova, dostanou se atomy do vesmírného prostoru, postupně se shluknou v další hvězdu a celý děj se opakuje. V několika generacích hvězd tak vznikají stále těžší a těžší atomy, od vodíku přes hélium a uhlík až k našemu hlavnímu hrdinovi, kyslíku.
Tenhle konkrétní atom kyslíku se po různých peripetiích dostane až do oblaku hmoty, ze kterého se rodí sluneční soustava. Atom se pak ocitne na Zemi, kde je svědkem (i účastníkem) její rané geologické minulosti a záhy i evoluce života. A jsou to vážně zajímavé časy. Autor nás tady seznamuje s pozoruhodnými epizodami historie naší planety. Mezi ty nejlepší patří příběh strašlivý, kterak jeden typ baktérií vynalezl fotosyntézu a zamořil atmosféru jejím odpadním produktem kyslíkem, který byl kvůli své chemické reaktivitě velmi jedovatý pro ostatní živé tvory; jak potom sloučeniny železa rozpuštěné v oceánech doslova zrezly a usadily se v mohutných vrstvách železných rud; a jak se život nakonec naučil kyslíku odolávat a dokonce jej využil v biochemických pochodech dýchání, což se ukázal být nejúčinnější způsob získávání energie z potravy. Dozvíme se i o planetce, jejíž dopad zahubil dinosaury, nebo o hypotéze, že Země byla před stamilióny let jedna velká zmrzlá sněhová koule.
Autorem sledovaný atom na Zemi rychle koluje mezi živými tvory a atmosférou, s občasnými oklikami přes oceán nebo horniny. Ale idylka netrvá věčně. Slunce jednou zanikne a pozemský život také. Atom může ještě putovat jinými hvězdami, planetami i galaxiemi. Bude-li se však vesmír rozpínat do nekonečna, jak dnes někteří vědci předpokládají, čeká hlavního hrdinu knihy osamění kdesi v hlubinách pomalu chladnoucího kosmu.
Toto všechno je impozantní příběh. A nápad sledovat ho z perspektivy jednoho atomu je sympaticky neotřelý. Bohužel dobrý námět ještě nezaručuje, že kniha bude kvalitní. Proměny vesmíru nejsou vyloženě špatné, ostatně jsem je díky dobrému prvnímu dojmu v knihkupectví doporučil vaší pozornosti v knižních tipech před Vánoci. L. Krauss si ale vzal dost velké sousto. Dát do jedné knihy vývoj vesmíru, sluneční soustavy i evoluci života je zatraceně ambiciózní záměr. Pokud na něm autor trvá, má dvě možnosti: buď zkusí všechno důležité vysvětlit důkladně a napíše dlouhou knihu, nebo nepůjde do velkých detailů a napíše knihu krátkou a přehlednou.
Krauss chtěl zřejmě psát spíš stručně. Někdy ale zapomíná objasnit základní věci – například představy fyziků o elementárních částicích, nezbytné pro pochopení raných fází vývoje vesmíru. Jindy naopak vysvětluje dosti složité problémy, ale protože se snaží o stručnost, není jeho výklad moc srozumitelný. Text navíc nedoprovázejí žádné obrázky. V knize se tak střídají čtivé pasáže (třeba o formování sluneční soustavy nebo o budoucnosti vesmíru) s komplikovanými a zamotanými, jejichž rychlý spád a nejasná logika nechtěně připomínají bláznivé putování Zafoda Bíblbroxe a jeho společníků ze Stopařova průvodce po galaxii.
Část událostí popisovaných v knize je dobře podložena vědeckými důkazy, část je při současném stavu znalostí spíše spekulativní. To autor přiznává, ale ne vždycky v textu přesně rozlišuje. Tvrdí třeba, že před 600 milióny let vypadala Země skoro jako dnes a „z půdy rašily zelené rostliny". Hodně kontroverzní myšlenka – odhady doby vzniku suchozemských rostlin na základě porovnání genetické informace organizmů jsou v dost divokém rozpětí 700 až 450 miliónů let před současností, přičemž stáří jejich nejstarších známých zkamenělin se blíží mladšímu konci tohoto intervalu. Podobných nejasností je hlavně v části o evoluci života víc. Vůbec mám dojem, že fyzik a astronom může těžko psát o biologii. Sice v doslovu děkuje biologům za cenné rady, ale bylo by lépe přizvat některého z nich jako spoluautora.
Nakladatelství Paseka si na podobě knížky dalo záležet. Příště by ještě mělo obstarat překladatelům odborné konzultanty. Astronomickou a fyzikální problematiku nemohu úplně posoudit, ovšem v biologické části se dopustili několika zaškobrtnutí. Zavedli například do češtiny pojem kyanobakterie (správně sinice) a párkrát zaměnili „živé tvory" (což zahrnuje všechno od střevních baktérií po slona) za „živočichy".
Celkově je kniha docela zajímavá. Vhodná je ale spíš pro ty z vás, kdo už něco víte o přírodních vědách, alespoň z četby popularizační literatury. Méně zběhlí zájemci by se nemuseli orientovat v některých komplikovaných pasážích.
Jak vidíte, výhrad vůči Proměnám vesmíru mám poměrně dost. Nemyslete si, že mě kdovíjak baví kritizovat kolegy přírodovědce, píšící populárněnaučnou literaturu. Vážím si jich za snahu přiblížit vědu lidem. I v budoucnu ale budu psát pochvalné recenze jen na knihy, které si je podle mne skutečně zaslouží. Ze psaní kladných recenzí na cokoliv bych si asi mohl zařídit slušnou živnost na pomezí public relations a skryté reklamy. Ovšem já už jsem holt takový zvláštní exot, který dá spíš na objektivitu a bere svoje psaní jako službu pro čtenáře. Jestli vám to vyhovuje, zůstaňte na příjmu.
Proměny vesmíru. Od velkého třesku k životu na Zemi… a ještě dál.
autor: Lawrence M. Krauss
vydavatel: Paseka
rok vydání: 2006
280 stran
Hodnocení (0 až 10 bodů): 6