Už jsem vám na blogu dlouho nedoporučil žádné pěkné knížky. Zkusím tuhle tradici zase oživit. Snažil jsem se vybrat kvalitní tituly, ale upozorňuju, že jsem je většinou posuzoval podle prvního dojmu při listování. Jaký ten dojem byl, říkají hvězdičky. Nejlepší hodnocení jsou tři hvězdičky.
Začneme dávnou historií. Z. Smetánka: Legenda o Ostojovi. Archeologie obyčejného života. (***) Archeolog specializovaný na středověk popisuje život našich předků – raně středověkých českých zemědělců. Historické knihy obvykle pojednávají o slavných osobnostech. To ovšem trestuhodně zkresluje náš pohled na dějiny. Proto jsou publikace o obyčejných lidech tak cenné.
Ostoj byl rolník zmíněný v jakési listině z roku 1132. Kromě jména se o něm nic neví. Smetánka rekonstruuje jeho pravděpodobné životní osudy způsobem, který bych nazval historicko-detektivním. Text není psaný úplně lehounkým popularizačním stylem. O kvalitě knihy ale svědčí, že vychází už potřetí.
Posuňme se o pár století dál. G. Knopp: Uchopení moci (**) Novinář, televizní dokumentarista a vystudovaný historik se dlouhá léta zabývá dějinami nacistického Německa. Se spolupracovníky vydal už asi patnáct publikací, které se věnují různým postavám, sociálním skupinám nebo vývojovým etapám „třetí říše“. V knihách kombinuje populárně-historický text, fotografie, vzpomínky pamětníků a citace z dobového tisku či úředních dokumentů.
Tentokrát píše o letech 1932-1934, kdy se Hitler a jeho lidé dostali k moci a postupně ji upevňovali. Tohle období je v populární literatuře o nacizmu zanedbávané, protože není tak dramatické jako boje druhé světové války. Je to škoda. Právě tady totiž musíme hledat kořeny všeho pozdějšího zla. Knihu mám rozečtenou, zatím se zdá, že podle Knoppa je důležitým činitelem dějin lidská blbost. Blbost politiků i voličů. Přesněji naivita, sklon nadchnout se pro jednoduchá rázná řešení a neschopnost promýšlet dlouhodobé důsledky. Poučné, viďte?
Další titul se už dotýká žhavé současnosti. G. A. Akerlof, R. J. Shiller: Živočišné pudy. Jak lidská psychologie řídí ekonomiku (**) Název zní snad trochu bulvárně, ale knihu napsali dva významní světoví ekonomové. Akerlof dokonce dostal Nobelovu cenu za ekonomii v roce 2001. Jejich hlavní myšlenka je, že ekonomické chování lidí není úplně racionální. Mají na něj vliv i psychologické reakce spíš pudové povahy – a politici, investoři či podnikatelé to musí brát v úvahu. Vynikající čtení v době krize, kterou způsobila chamtivost bankéřů a naplno rozjel kolaps důvěry v bankovní systém.
Teď něco o přírodě. J. Cousteau, S. Schiefelbeinová: Člověk, orchidej a chobotnice (*) Jacques Cousteau byl známý badatel, potápěč, filmař, ekologický aktivista. Proslavily ho hlavně knihy a filmy o životě v mořích. Spoluautorka je novinářka, scenáristka jeho dokumentů. Knihu tvoří úvahy o ochraně přírody a o lidské bezohlednosti a hrabivosti, která přírodu ohrožuje. Tyhle obvykle neradostné pasáže jsou prokládány příhodami z Cousteauových plaveb.
Cousteau byl ochranář ze staré školy, zemřel v roce 1997. Od té doby se leccos změnilo, občas dokonce k lepšímu. Nedokážu proto posoudit, nakolik jsou dnes jeho myšlenky aktuální. Některé zřejmě ano. Text ovšem můžete číst i jako vzpomínky na časy, kdy ochránci životního prostředí teprve bojovali za to, aby je vůbec bral někdo vážně.
Skončíme královnou věd. M. Livio: Je Bůh matematik? (**) Autor je astrofyzik a popularizátor vědy. Název knihy je spíš reklamní, rozhodně nečekejte teologické pojednání. Livio zde vypráví příběhy z dějin matematiky. Slouží mu jako odrazový můstek k úvahám o dvou otázkách: Proč se vlastně vesmír řídí matematicky popsatelnými zákony? A existuje matematika nezávisle na lidech? Jinak řečeno, platí, že lidé matematické poučky a tvrzení objevují , nebo je vynalézají?
To jsou zajímavé problémy zasahující do filozofie. Autor vás tímhle složitým terénem provede celkem srozumitelně, ale přece jen od vás vyžaduje trochu přemýšlení. Kniha tedy potěší spíš náročnější čtenáře.
Jaké knihy zaujaly v poslední době vás?