Minule jsem psal o velmi hmatatelné vědecké disciplíně – hledání zkamenělých dinosaurů. Dnes bude pro změnu řeč o vědě, která existuje jenom v hlavě, nanejvýš ještě na papíře.
Matematika byla ve škole můj oblíbený předmět. Je totiž logická a skoro všechno se v ní dá odvodit, takže se člověk nemusí nic biflovat nazpaměť. Navíc vám zvládnutí některých jejích oborů poskytuje vyloženě magické, až věštecké schopnosti. Fascinovala mě třeba analytická geometrie – díky ní můžete přesně spočítat různé zajímavé věci o geometrických útvarech (například jestli se nějaká zadaná elipsa a kružnice vzájemně protínají), aniž byste se museli obtěžovat s jejich rýsováním. Ovšem potom, co jsem z matematiky odmaturoval – víceméně z lenosti, protože jsem se ji nemusel moc učit – a v prvním ročníku přírodovědecké fakulty poměrně snadno sfouknul zkoušku u obávaného matematika profesora Stehlíka, se královnou věd už nezabývám. Coby biolog používám ve své práci nanejvýš statistiku pro vyhodnocování dat z pokusů.
Nicméně stará láska nerezaví, takže jsem si nedávno velmi rád koupil dvě popularizační knížky o matematice. První napsal Brit Ian Stewart a jmenuje se Odsud až do nekonečna. Druhou, Jazyk matematiky, vytvořil Američan Keith Devlin. Obě vyšly ve spolupráci nakladatelství Argo a Dokořán v edici Aliter, o jejíž nadprůměrné kvalitě jsem už jednou psal. Knihy jsou si dost podobné – obě seznamují čtenáře s některými zajímavými tématy současného matematického výzkumu. Ukazují, že matematika je intelektuální dobrodružství na vysoké úrovni, poskytující někdy komplikované, někdy naopak elegantně jednoduché výsledky. A také, že i ty nejabstraktnější teorie mohou mít praktické uplatnění. Aplikace matematiky v jiných vědách i v běžném životě jsou občas docela neočekávané. Matematici sice často hledají řešení praktických problémů, na druhou stranu není výjimkou, když se nějaký matematický obor vyvíjí desítky let bez kontaktu s vnějším světem a pak se najednou ukáže být vynikající pro popis vlastností zcela reálných jevů. Matematika je prostě zásobárna abstraktních modelů, které nám pomáhají vyznat se ve světě kolem nás. Díky ní máme šanci lépe porozumět všemu možnému od efektivních způsobů skládání kufrů až k šifrování a pohybům planet.
Stewart se ve své knize zaměřuje hlavně na modernější obory, které hýbou dnešním výzkumem. Devlin má širší záběr a kromě současnosti ukazuje i leccos z historie vývoje matematického myšlení. Oba autoři se snaží psát přitažlivě pro laiky, ovšem zároveň se pokoušejí objasnit principy, na kterých stojí vybraná odvětví matematiky. Počítejte proto s tím, že u čtení budete muset přemýšlet. Také neuškodí, pokud si aspoň něco málo pamatujete ze střední školy. Ve vysvětlovacích schopnostech u mě na body vyhrál Devlin. První kapitoly Stewartovy knihy jsou celkem čtivé, ale postupně se objevují složitější problémy a v jejich výkladu jsem se občas ztratil. Je totiž někdy tak stručný, že připadá logický a pochopitelný možná profesionálovi; neodborníkovi bohužel těžko. Devlin je při vysvětlování pečlivější a se čtenářem má větší trpělivost. Párkrát jsem se také nechytal, ovšem méně často než u Stewarta.
Jak vlastně popularizovat matematiku, aby si knihu o ní vychutnali i mí spolužáci z gymplu, ktří se mnou „konzultovali" při čtvrtletních písemkách? Stewartova a Devlinova koncepce je nadějná: nejdřív ukázat historické začátky bádání nad problémem, pak přiblížit hlavní body dnešního matematického modelu a nakonec ukázat jeho využití v praxi. Důležitý je správný poměr těhle tří ingrediencí. Stewart i Devlin se jako vynikající matematici z povolání nechali při psaní místy příliš unést do vlastního světa rovnic a důkazů. V rozumné míře to není na škodu. Seznamují nás tak se způsobem uvažování matematiků, což se daří hlavně Devlinovi. Běžného čtenáře ale bude vždycky víc zajímat „k čemu je to jako dobrý". Bylo by tedy hezké příště na úkor rovnic a definic prodloužit vyprávění o historii objevování (často hodně přitažlivé a zároveň poučné příběhy) a o praktických aplikacích.
K popularizační dokonalosti oběma pánům kousek schází. Což ovšem není důvod, abyste jejich zajímavé knihy ignorovali. Pár pasáží pro vás nesrozumitelných můžete klidně přeskočit. I tak získáte slušný přehled o současné matematice. Takže se nebojte a počtěte si.
Odsud až do nekonečna. Průvodce moderní matematikou.
autor: Ian Stewart
vydavatel: Dokořán/Argo
rok vydání: 2006
365 stran
Hodnocení (0 až 10 bodů): 6
Jazyk matematiky. Jak zviditelnit neviditelné.
autor: Keith Devlin
vydavatel: Dokořán/Argo
rok vydání: 2003, dotisk 2006
343 stran
Hodnocení (0 až 10 bodů): 7