Před rokem jsem ve svém prvním příspěvku na blog psal, že popularizace vědy je celkem věda. A když ji chcete dělat pořádně, je to taky hodně práce. Posuďte sami. Tenhle týden se například koná jedna malá akce, na níž jsem dělal půl roku. Pojďte nahlédnout do zákulisí.
Jaro: Krásně teplo, příroda se probouzí, všechno bujně roste… idyla. Přichází mail z Akademie věd s informacemi o Týdnu vědy a techniky, který bude v listopadu. Přednášky, prezentace, dny otevřených dveří, dokonce umělci v laboratořích. Hlavní organizátorka se taky ptá, jestli by ústavy nechtěly připravit expozici o svém výzkumu do hlavního stanu Akademie na pražské Národní třídě. Téma letošního Týdne je Fascinace světlem. V jarní euforii a po poradě s několika stejně optimisticky naladěnými kolegy souhlasím. Rostliny a světlo – to bude zatraceně efektní podívaná!
Květen – červen: Schází se neformální tým potenciálních pachatelů expozice. Diskutujeme nápady, vynořují se obrysy projektu. Seznámíme návštěvníky s tím, jak rostliny vnímají světlo, a jak světlo pomáhá biologům zkoumat rostlinné buňky. Ukážeme živé kytky a jejich reakce na různé barvy světla. Zkombinujeme to s interaktivní počítačovou prezentací, kde budou zrychlená videa pohybů rostlin za světlem a navíc fotky i animace z nového ústavního „supermikroskopu" za patnáct miliónů. Do party přibíráme kolegy ze sousedního ústavu. Pracují se světlem (přesněji s optickými vlákny), takže my dodáme kytky a oni světelný park.
Léto: Projekt poklidně dříme letním spánkem, všichni mají dovolenou. Někteří však větříme podzimní nestíhací fázi a přece jen ladíme koncepci. Já se hlavně věnuji videím. Natáčení zabere moře času, hlavně o víkendech.
Rostliny jsou náramně náročné a vrtošivé herečky. Zaprvé se hýbou pomalu – musíte je snímat pár hodin nebo i pár dnů, aby ve výsledném desetivteřinovém filmečku vypadaly dost akčně. Ještě že většinu práce zastane počítač s kamerou automaticky, stačí nastavit interval snímání (a napěstovat kytky, nasvítit, naaranžovat, připravit pozadí…). Zadruhé ne vždycky rostou rostliny podle vašich představ. Snažit se můžete sebevíc, stejně během natáčení občas zvadnou nebo se stonky semenáčků skácejí k zemi. Na každé povedené video připadá aspoň jeden nezdařený pokus.
Září: Dokončuji videa a začínáme pracovat na různých technických podrobnostech. Vybíráme světla, druhy rostlin vhodné pro předvádění a tak.
Říjen: Hektická podzimní fáze je tady! Lidé z laboratoře optických vláken vyrábějí lampy s barevnými filtry a systém na rozklad světla na barevné spektrum. Jdeme se podívat na Národní, jaké prostory dostaneme k dispozici. Místa bude dost, můžeme začít přemýšlet, kam dát kterou atrakci. Mou hlavní starostí je počítačová prezentace. Jeden kolega navrhuje, aby ji pro nás udělal jeho bývalý student, který teď učí na gymnáziu a zároveň vyrábí firemní prezentace či internetové stránky. Dobrý nápad – znám ho, vím, že je schopný a hlavně věc neodflákne.
Nejdřív vymýšlím „scénář" a texty, kolegyně ještě dodává snímky z našeho skvělého mikroskopu. Počítačový mág pak vytváří grafiku a řeší přehrávání videa i jiné programovací finty. Pár týdnů si posíláme maily a pracovní verze. Nakonec všechno běhá podle našich představ, navíc i hezky vypadá. Paráda. 14 videosekvencí, 184 mega. Na našem ústavu se výsledek líbí. Přinejmenším tahle část nebude ostuda.
Konec října: Nejspolehlivější přírodní zákony jsou ty Murphyho. Cokoli se může pokazit, pokazí se v nejméně vhodnou dobu. Tým se začíná nebezpečně rozkližovat. Půlka lidí je nemocných nebo má až nad hlavu neodkladné práce. Taky nemám nouzi o jinou práci, jenže expozice byl bohužel můj nápad. Můj pracovní den tedy vypadá tak, že nejdřív se věnuji svým pokusům, pak pěstování kytek na Národní a vymýšlení srozumitelných textů do expozice. Domů jezdím posledním autobusem ve 23:48. Začínám litovat, že mi ukrutně nechutná kafe. Teď by se hodilo. Hladinu stimulantů doplňuji aspoň kolou. Naštěstí se holky (pardon, dámy) z naší laborky nadšeně vrhly do plánování instalace. Papírky, které představují stoly, informační panely a promítací plátna, posunují po plánku místnosti jak o život.
Pátek 2. listopadu: Týden vědy začne už v pondělí. Proto bereme dodávku a odjíždíme všechno nainstalovat na Akademii. Jsem z toho docela nervózní, ale kupodivu všechno klapne, v osmi lidech jsme za dvě hodinky hotovi. Světla svítí, prezentace běží – dokonce ze dvou dataprojektorů, takže dvě vedle sebe na obřím plátně. V pondělí stačí přivézt ráno kytky (přes víkend by nevydržely) a přivítat davy.
Sobota 3. listopadu: Pátek byl jen falešný happyend, práce nekončí. Dnes vysévám rostliny, které přijdou do expozice ve středu. „Výstava" potrvá od pondělí do pátku. Kytky je potřeba vyměňovat, jinak přerostou a nebude na nich vidět nic zajímavého.
Pondělí 5. listopadu: Vstávám v půl páté, v půl sedmé jsem v práci, nakládám rostliny a po půl osmé odjíždíme s naším řidičem směr Národní. Pohodlí auta je kompenzováno známou pražskou atrakcí: ve špičce vám cesta autem trvá dvakrát déle, než hromadnou dopravou. V půl deváté jsme na místě, s kolegou aranžujeme saláty, hořčice, tabáky a další vegetaci. Kde ale sakra je člověk, co měl zprovoznit promítání prezentace? Nejenže tu není, ale ani mi nebere mobil. Vynikající. Pokud jde o počítače, jsem zvyklý na velké kraksny, překážející na psacím stole. Tady jsou dva notebooky – ani nevím, jak je zapnout. Po chvíli na to přicházím, ale zprovoznit všechny funkce naší vymakané videošou zabare další půlhodinu. Teprve potom zavolá notebookový expert a chraplavě se omlouvá, že ho skolila chřipka.
Zdržením s počítači bere zasvé moje předsevzetí pořádně se připravit na živý vstup do vysílání rádia Leonardo, domluvený na 9:20. Nakonec ho zvládám snad celkem dobře. Kolem desáté přicházejí první davy: středoškolští studenti, kteří byli na Národní na přednášce. Večer jsem totálně groggy (denní spotřebu koly jsem vytáhl na litr a půl, jinak bych dávno spal). Jsem ale spokojený. Všechno funguje víceméně jak má, lidi chodí, baví je to, ptají se, i televize tu natáčela.
Teď zbývá maličkost – udržet prezentaci v chodu do pátku. Držte nám palce. Koneckonců se můžete přijít podívat. V Praze na Národní 3 budeme každý den od devíti do pěti. Atrakci jménem Není světlo jako světlo aneb Jak to vidí rostliny najdete v prvním patře. Ostatní výstavy, prezentace a přednášky také stojí za návštěvu.
P.S. Moc děkuji všem, kteří se na naší prezentaci podíleli. Bez jejich nápadů a práce by samosebou žádná nevznikla.