Reklama
 
Blog | Jan Kolář

Srpen 68 byl skvělý

Samozřejmě ne ve skutečnosti. Zato ale v podání České televize, která ke čtyřicátému výročí připravila desetihodinový dokumentární maratón Srpnová noc. Projekt se povedl. Chvílemi jsem měl dokonce pocit, jako kdyby snad autoři četli můj blog, kde je mou oblíbenou kratochvílí kritizovat dokumentární pořady ČT.

 

Invaze skoro naživo

Z letošních osmičkových výročí je 21. srpen 1968 asi nejvíc působivý a dodnes nabitý emocemi. „Bratrskou pomoc" armád Sovětského svazu a několika jeho vazalských socialistických států si totiž spousta lidí prožila na vlastní kůži. Česká televize se tentokrát na památné datum dobře připravila a vytvořila dokumentární mozaiku Srpnová noc v působivé délce deset hodin. Vysílalo se 20. srpna od osmi večer na ČT1. Já bohužel přišel domů až o půlnoci, takže nemohu poreferovat o celém večeru. Vydržel jsem se ale dívat do půl třetí, což samo o sobě napovídá, že pořad byl kvalitní.

Reklama

Byly v něm dobře namíchány příspěvky různých druhů: dobové filmové a televizní záběry, zážitky pamětníků, diskuze s jedním nebo více hosty ve studiu. V běžícím proužku dole na obrazovce, kde se na zpravodajských kanálech objevují aktuální zprávy, dokonce běžely krátké vzpomínky diváků na invazi.

Pořad se pochopitelně soustředil hlavně na osudovou noc z 20. na 21. srpna a dobu bezprostředně poté. Autoři se ale snažili přiblížit i širší souvislosti. Mluvila například česká medailistka z olympiády v Mexiku v roce 1968 o pocitech, s jakými se v září po okupaci účastnila olympijských her, Michal Kocáb o své roli při zařizování porevolučního odsunu ruských vojsk nebo nekomunisté a bývalí političtí vězni o svých snahách vyvíjet během „pražského jara" 68 politickou aktivitu. Pro dokreslení tehdejší atmosféry občas zazněly i písničky ze šedesátých let.

 

ČT zabodovala

Sebezajímavější autentické vzpomínky a unikátní archivní materiály by na kvalitní televizní podívanou nestačily. Každý dokumentární pořad hodný svého jména musí mít kvalitního průvodce, vypravěče, moderátora. Dopředu jsem se trochu bál, že jím bude Vladimír Kučera ze seriálu Historie.cs, který skáče hostům do řeči a neumí pořádně usměrnit diskuzi. Naštěstí se tentokrát ujali úkolu výrazně schopnější Nora Fridrichová a Michal Prokop (toho možná znáte z pořadu Krásný ztráty). Některé debaty ve studiu byly sice trochu neučesané, ale celkově jsem měl z obou moderátorů dobrý dojem.

Ocenil jsem ještě dvě další věci. Za prvé, v rámci možností se tvůrci snažili o aspoň minimální vyváženost. Odvysílali například názory bývalého ruského generála, který měl za úkol obsadit Prahu. Bylo docela poučné si ho poslechnout, protože si dodnes myslí, že nás tehdy zachránili před kontrarevolucí. Mezi vzpomínkami diváků ve „zpravodajském" proužku se kromě převládajících negativních historek o sovětských vojácích také objevilo pár názorů, že vlastně nebyli až tak úplně hnusní.

Za druhé, autoři brali ohled i na mladší diváky, kteří socializmus už příliš nezažili a tedy netuší, kdo nebo co byli reformní komunisté, KAN, Dubček, Česká národní rada a podobně. Během diskuzí ve studiu se občas na obrazovce objevily stručné informační texty. Díky tomu mohli hosté v televizi mluvit, aniž by se zdržovali obšírným vysvětlováním, a přesto diváci pochopili, o čem je řeč. I moderátoři se snažili, aby v historickém kontextu netápal ani E.T. Mimozemšťan. Tento přístup v některých jiných historických dokumentech ČT postrádám, takže jsem byl rád.

Televizi se podařilo důstojně připomenout důležité výročí. Navíc mám dojem, že pořad byl i inspirací pro diváky, aby se doma rozpovídali o vlastních zážitcích. Nemám reprezentativní vzorek, ale přinejmenším moje máti začala později dávat k lepšímu vlastní historky z jednadvacátého srpna. Třeba jak hluboko v noci probudil celou rodinu nezvyklý kravál, když přes Košíře přelétavala jedno za druhým ruská letadla na pražské ruzyňské letiště. Nebo jak šla ráno do práce (pracovala jako laborantka v motolské nemocnici) a zažila tam se všemi doktory a sestrami opravdu perný den, protože jim přiváželi raněné od rozhlasu, od Národního muzea a z jiných míst Prahy.

Českou televizi tentokrát za dobře zvládnutou popularizaci historie chválím, protože si to zaslouží.

Litujete teď, že jste se nedívali nebo že jste usnuli příliš brzy? Nic není ztraceno. Televize vytvořila k Srpnové noci obsáhlé internetové stránky, kde najdete některé příspěvky z vysílání (další prý brzy přibudou), skeny dobových tiskovin a záplavu fotografií z roku 1968. Navštívit stránky se vyplatí, ačkoliv bílé písmo na černém podkladu dost bije do očí.

 

Srpnová noc
ČT 1, 20. 8. 2008, 20:00
599 minut

Hodnocení (0 až 10 bodů): 8 (dojem z vysílání mezi 0:00 a 2:30, 21. 8.)