Včera jsem tady nadhodil pár nápadů na knihy týkající se hlavně biologie. Dnes zabrousíme do jiných oborů. O čem dalším tedy nevyšla zatím žádná pořádná popularizační kniha?
5) Podivuhodné příběhy z dějin chemie. Kolik jste kdy viděli populárněvědeckých knížek o chemii? Já jednu, kam až moje paměť sahá. Vyšla před pár lety, jmenovala se Mendělejevův sen, vyprávěla o objevování prvků a o vzniku slavné periodické tabulky. Bylo to průměrně dobré čtení (šest, možná sedm bodů z deseti), v každém případě důkaz, že i chemii je možné popularizovat. Lidé nemají k chemii moc vřelý vztah. Některé možná děsí vzpomínky ze školních lavic na -né, -naté, -ité a -ičité sloučeniny, jiné dopad chemického průmyslu na životní prostředí.
Ani jedno ovšem není vina chemiků-vědců, kteří své disciplíně pomáhali postupovat kupředu. Chemie byla až do dvacátého století ze všech přírodních věd možná nejabstraktnější. Ač se to nezdá, chemici dosáhli vrcholných intelektuálních výkonů. Na začátku, kdysi v dobách osvícenství, věděli vlastně jen tolik, že různé látky spolu reagují podle jistých neměnných zákonitostí. Složení látek a podstatu chemických reakcí museli objevovat úplně z ničeho. Celou teorii o stavbě hmoty z atomů a molekul pak odvodili výlučně z nepřímých důkazů. Do začátku minulého století byla existence atomů pouhou hypotézou! Teprve potom přišla částicová a kvantová fyzika, která dala chemii nejen za pravdu, ale také ji pozvedla na mnohem vyšší úroveň.
Dějiny chemie nabízejí spoustu zajímavých příběhů, na nichž se dá navíc bezbolestně pochopit leccos ze základů této vědy. Knížka by musela jistě zmínit zásadní objevy jako kyslík nebo stukturu benzenu. Chemie však poskytuje i dostatek materiálu pro odlehčení. Některé historky jsou docela milé: například nejstarší analytické činidlo byl voňavý fialkový sirup. Umožnil rozeznat kyseliny od zásad – po přilití do kyseliny zčervenal, v zásadách byl modrý. Další objevy jsou pozoruhodné zase jinak. Třeba postup, jakým se poprvé podařilo připravit čistý fosfor, je nechutný a fascinující zároveň. Prozradím pouze, že výchozí surovinou byla moč. První velkovýrobce fosforu si dokonce zajistil spolehlivé dodávky z kasáren, jejichž vojáci byli široko daleko proslulí svou láskou k pivu. Skvělá informace pro vyprávění v hospodě.
6) Socialistická ekonomika v Československu. Proč se tím vůbec zabývat? Není tohle jednoduchá, uzavřená kapitola? Socialistická ekonomika prostě byla zoufale neefektivní, tečka. Jenže mě by vážně zajímalo, kde přesně udělali soudruzi největší chybu. Byl hlavní problém v likvidaci soukromé iniciativy po zestátnění? Nebo v neexistenci konkurence mezi státními podniky? V nepružnosti centrálního plánování? Ve ztrátě konvertibility měny? Případně v nutnosti vyrábět dlouhá léta zbraně pro Rusy bez ohledu na škody, které předimenzováním těžkého průmyslu vzniknou ve struktuře národního hospodářství?
O politice za komunistické totality vychází záplava knih. Jedna o ekonomice by vhodně vyplnila bílá místa v obecném povědomí o naší vlastní historii. Musela by být samozřejmě napsaná tak, aby ji pochopil i laik, ne jen lidé z ekonomických kruhů (třeba z místního finančního think tanku Pavel Sikora/Glum/Glumos/Rita Holoubková). Vsadím se, že publikace by přinesla zajímavá odhalení. V jednom z nedávných dílů televizního dokumentu Historie.cs jsem třeba zaslechl, že drobní živnostníci byli definitivně zlikvidováni až před rokem 1960 (ne hned po roce 1948, jak jsem si vždycky myslel), a že plán žádné pětiletky nebyl splněn (navzdory všudypřítomným optimistickým heslům o jeho překračování).
Někdo to prosím sepište, ať se konečně dočkáme pravdivých čísel o československé ekonomice za komunistů – z archivního Rudého práva je nevyčteme. Užitečné by bylo také rozebrat početné polovičaté pokusy o reformu hospodářství, jejich úspěchy a selhání. Nesmírně zvědavý bych byl na srovnání s dalšími zeměmi. Socialismus nefungoval všude stejně, jednotlivé ekonomiky se lišily: reformní Maďarsko, Polsko permanentně jednou nohou ve státním bankrotu, „ultraliberální" Jugoslávie…
7) Klíč k určování symbolů. Možná se vám to také stává. Navštívíte galerii, kostel nebo jinou památku a valí se na vás spousta tajemných symbolů, jistě velmi důležitých. Rádi byste jim porozuměli, ale beznadějně tápete. Jak se jmenuje tahle světice s věží po boku a čeho je patronkou? Chlapík na mostě s pěti hvězdami kolem hlavy asi nesouvisí s EU, co? (Jistěže ne; to bych jich měl dvanáct.) Co znamená zkratka IHS nad vchodem do kostela? Samé zneklidňující záhady. Bez pochopení symbolů nebude váš zážitek z památek ani z výtvarného umění nikdy úplný.
Před lety vyšla kniha Atributy světců, která řešila aspoň část problému (a já blbec si ji nekoupil). Teď před Vánoci jsem hledal vhodný slovník symbolů. Našel jsem asi dva, ovšem hesla v nich byla zpracovaná zbytečně podrobně a rozsáhle. Při prohlížení katedrály je vám srdečně jedno, jaký význam má nějaký symbol v buddhistické nebo hinduistické tradici. Já se přimlouvám za praktickou příručku použitelnou v evropském kulturním „terénu", se stručnými hesly a promyšleným, jednoduchým způsobem vyhledávání.
Určitě by měla obsahovat atributy světců, antických bohů a hrdinů, náboženské symboly, časté zkratky, nejběžnější latinské výrazy, možná základy heraldiky. Dobrá inspirace je Slabikář návštěvníků památek. (Neznáte? Velmi užitečné.) Sice je zaměřen jen na architekturu, ale třeba IHS v něm najdete.
Na závěr bonus. Bonusy v mých knižních novinkách bývají často určeny dětem. Tentokrát se podíváme na druhý konec čtenářského spektra. K nápadu mě inspirovala moje třiaosmdesátiletá babička, když jsem se jí pokoušel vysvětlit, co je blog. Pochopil jsem, že by potřebovala Encyklopedii pro seniory. Jasně, každý známe nějakou čipernou devadesátiletou stařenku, bystře sledující nejnovější trendy, nejlépe na internetu. Ale na rovinu – většina seniorů má s postupujícím věkem čím dál silnější pocit, že světu kolem sebe přestávají rozumět. To musí být docela frustrující, že? Proto by bylo hezké nabídnout jim pomoc.
Představte si, že by opravdu vyšla encyklopedie pro starší a pokročilé, zaměřená výlučně na fenomény a slova posledních deseti-patnácti let. Až zas bude vnuk vykládat, jaké amatérské rapové klipy viděl na YouTube, a vnučka bude básnit o svých zbrusu nových, hrozně cool inlajnech, stačí babičce s dědou zalistovat v příručce. A hned budou in. Jen se bojím, že mezi vydavateli nebude moc zájem vydávat knihy pro důchodce, kteří se svými penzemi nepředstavují zrovna lákavý trh. Ale možná se pletu.