Republika, toho jména první
Národní muzeum má v budově na Václavském náměstí především stálé expozice. V části prvního patra ale každý rok představuje velkou několikaměsíční výstavu. Cílem je nalákat lidi k návštěvě muzea, což se docela daří. Minulou neděli odpoledne, kdy jsem šel do muzea já, stála fronta na vstupenky od vchodu až ke schodišti do patra.
Letošní počin má jednoduchý název Republika. Myšleno „první republika", tedy předválečné Československo. Že to bude nějaká historická nuda, asi tak záživná jako listování učebnicí dějepisu? Ani ne. Převážná část expozice se věnuje spíš životnímu stylu první republiky – od politiky a průmyslu až k trafikám či kavárnám.
První lákadlo vás čeká hned ve vestibulu v přízemí – letadlo Avia z roku 1926, které vyhrálo dvě prestižní evropské letecké soutěže. Sama výstava je pak umístěna hlavně ve třech sálech prvního patra.
Nejdříve vejdete do prostředního, který popisuje historické události kolem vzniku a zániku republiky. Hned za vchodem vás autoři seznámí s domácím a zahraničním odbojem za první světové války, pak si můžete prohlédnout dokumenty a různé památky vztahující se k legiím a k prvním měsícům či letům budování státu. Expozici můžete opustit kolem exponátů zaznamenávajících události nešťastných let 1938 a 1939. Hlavním trhákem jsou tu originály Mnichovské dohody, hlídané tlustým sklem a chlapíkem z ochranky.
Rozhodně však neodcházejte dřív, než si prohlédnete dva větší postranní sály. Ty totiž mapují každodenní život v Československu. Kromě vážných témat (literatura, průmysl, bydlení, politický život, zdravotnictví) se Národní muzeum rozhodlo ukázat i „přízemní", ovšem neméně zajímavé stránky fungování vyspělé civilizace. Když to napíšu takhle, každého správného Čecha se špetkou smyslu pro humor asi napadne hospoda. Jasně, máte ji mít – se stolem a lavicí, reklamami na pivo, dokonce s typickými hudebními nástroji kapel, které hrávaly na vesnických tancovačkách.
Kromě hospody tu najdete mimo jiné trafiku, kavárnu, koloniál, interiéry venkovské chalupy i městských bytů. A zároveň části věnované třeba četnictvu, soudnictví, zemědělství, náboženství nebo literatuře. Odhaduji, že celkově tu je zastoupeno tak dvacet různých témat. Vše je rozděleno do dvou částí. Zhruba řečeno, sál vlevo je zaměřen na život ve městě, sál vpravo na venkově.
Vzadu v přízemí je ještě sál zasvěcený vědě, kultuře a umění. Ten jsem bohužel neviděl, protože mi nedošlo, že výstava není pouze v prvním patře. Rozhodně by neuškodilo na tenhle detail návštěvníky důrazně upozornit. Vy už to teď víte, takže jste blog nečetli zbytečně.
Co se podařilo…
Předloňská výstava Lovci mamutů byla výborná, loňské Stopy lidí zoufalé. Jak si stojí Republika? Hodně věcí se podařilo. Architektonické řešení je příjemné a přehledné. Kde to jde, jsou exponáty umístěny v povedených napodobeninách dobového prostředí – například ve stylizované trafice, chalupě nebo kavárně (ta je včetně stolečků, držáků s časopisy a malého pódia pro jazzmany).
Rozdělit expozici do tří částí a v nich představit více menších témat byl také dobrý nápad. Rovněž je sympatické, že se autoři snaží ukázat různé typy exponátů – „placaté" (dokumenty, tiskoviny, plakáty), „trojrozměrné" a „hýbací" (běží tu asi pět projekcí dobových filmových materiálů).
Informační panely poskytují rozumně velké porce informací, takže se buď můžete dívat kolem sebe na exponáty a nechat na sebe působit prvorepublikovou atmosféru, nebo si přečíst podrobnosti o věcech, které vás opravdu zajímají. Všechny texty jsou česky a anglicky, takže hosty z ciziny s sebou můžete do muzea bez obav vzít. Občas jsem ale měl dojem, že angličtina není stylisticky úplně nejlepší.
… a co ne
Výstava má kromě kladů i zápory. Zaprvé je tu příliš moc popsaného a potištěného papíru. Přece jen bych písemnosti a časopisy trochu zredukoval ve prospěch trojrozměrných exponátů. Co mi tu naopak chybělo, je více map. Jedna mapa vydá za spoustu řečí. Proto nechápu, proč se informační panely omezují jen na texty. Dokonce bych se nebál ukázat ani pár jednoduchých grafů. Konstatování, že za hospodářské krize klesla průmyslová výroba na 56%, se například mnohem lépe vyjímá na obrázku než v textu.
To jsou spíš drobnosti. Závažnější námitky mám proti střední, historické části expozice. Z ní vzniká dojem, že Československo pouze vzniklo, existovalo a zaniklo. O dvaceti letech vývoje státu tady není téměř zmínka. Nějaké informace o něm najdete roztroušené na panelech u jednotlivých témat, ale poskládat si z nich celkový obrázek je složité. Asi bych omezil legionáře a domácí odboj a do ušetřeného prostoru dal jakousi časovou osu s důležitými mezníky.
Ještě si neodpustím komentář k Mnichovské dohodě. Na výstavu tahle událost jistě patří. Ovšem udělat z jejích originálů hlavní lákadlo, to je smutným pokračováním národní tradice masochisticky se vyžívat v „našich slavných prohrách". Já jsem sice velmi vlažný vlastenec, nicméně devadesáté výročí republiky bych si rád připomněl něčím pozitivnějším.
Dobová atmosféra versus historická interpretace
Jaký názor na prvorepublikové období tady prezentují odborníci z Národního muzea? Je chvályhodné, že se vyhýbají lacinému nostalgickému opěvování Československa. Snaží se nestranně hodnotit jeho plusy i mínusy. Například z něj nedělají světovou hospodářskou elitu, ale řadí ho mezi středně vyspělé země – což je asi blíž pravdě.
Na druhou stranu nenabízejí žádnou novou interpretaci našich meziválečných dějin. Většinou jen opakují standardní učebnicové názory a nepokoušejí se být konfrontační. Přitom kontroverzních témat by se našlo dost; za všechny třeba vztah státu k německé menšině.
Navzdory některým výhradám u mě převládá dobrý pocit z výstavy. Podařilo se jí atraktivně představit život v první republice a kvůli tomu se vyplatí ji navštívit.
Republika
Národní muzeum, Václavské náměstí, Praha 1
28. 10. 2008 – 15. 3. 2009
120 Kč
Hodnocení (0 až 10 bodů): 6