Výprava do historického zlatnictví
Po Incích toho moc nezbylo. Jejich chrámy a paláce byly plné zlatých předmětů, ovšem španělští dobyvatelé nebyli velcí fandové historie ani etnologie – kořist posílali do Evropy až po roztavení. Podařilo se zachránit jen malou část uměleckých skvostů. Není divu, že jsou teď v Peru pokládány za nejvzácnější kulturní památky, které se málokdy vystavují v zahraničí.
Muzeum zlata v Limě se teď ale rozhodlo uspořádat jakési evropské turné. Expozice nazvaná „Prokletí zlata – 1000 let zlata Inků" procestovala Hamburk, Berlín a Lipsko a v listopadu dorazila do Prahy. Najdete ji až do konce května v prostorách Nejvyššího purkrabství Pražského hradu. Co od ní můžete čekat?
Rozsahem není nijak omračující; řekněme, že je středně velká. Kvalita exponátů je ovšem z mého laického pohledu vynikající. K vidění je pár kousků keramiky, trochu stříbra a spousta zlata. Jsou tu masky, náušnice, náhrdelníky, koruny, rituální nože a nádoby… Každý, kdo se trochu zajímá o historii umění nebo o kulturu původních amerických národů, bude jistě nadšen.
Architektonické řešení expozice není žádný výkřik kreativity, ale je elegantní a účelné. Uprostřed místností jsou vitríny, podél zdí informační panely a snímky peruánských památek zvětšené na plakáty možná tři metry široké.
Estetický dojem je tedy velmi dobrý. Nicméně když jdu na výstavu, chci se také něco zajímavého dozvědět. Nestačí mi okukovat šperky ve vitrínách. Lepší keramika a dřevo s kvalitním komentářem, než zlato a drahé kamení bez něj. Jak si stojí „Prokletí zlata" v tomhle směru?
Jen zlato dobrou výstavu nedělá
Řeči o zlatě Inků a jeho prokletosti jsou jen reklamní povídačky, které mají evidentně za cíl přilákat lidi – včetně takových, co je jim nějaká historie nebo umění šumák. To bych pořadatelům odpustil, protože vozit po Evropě výstavu pojistěnou na 360 miliónů korun není levná záležitost, takže je potřeba zajistit velkou návštěvnost.
Sama expozice ve skutečnosti není povrchní nebo bulvární. Pozitivní je, že se neomezuje na období říše Inků, která na území dnešního Peru a okolních států trvala jen asi devadesát let, než ji v šestnáctém století zničili Španělé. Místo toho vám výstava představí památky většiny důležitých kultur, které se v Peru vystřídaly od prvního tisíciletí před naším letopočtem, a na něž Inkové navazovali.
Z textů na panelech získáte spoustu informací o životě v incké říši a v dobách před ní: o politice, válčení, náboženství, řemeslech, ekonomice, náboženských představách a dalších tématech. Nechybí ani vyprávění o zpracování a významu zlata a o střetu se španělskými přivandrovalci, vedenými Franciscem Pizarrem.
Nemá smysl, abych vás v recenzi na výstavu zahlcoval postřehy o životním stylu dávných peruánských obyvatel. Jen bych snad podotknul, že neznali peníze a zlato sloužilo výhradně pro náboženské obřady a jako symbol společenského postavení. Zdobit se žlutým kovem bylo privilegium nejvyšších vrstev.
Akce, kterou si nenechte ujít
Celková koncepce výstavy je dobrá, realizace poněkud ležérní. Můj první dojem z informačních panelů byl špatný. Hned za vchodem jsou historický vývoj Peru a střídání tamních kultur vysvětleny dost zmatečně. Další panely se mi naštěstí líbily už víc. Popisky exponátů v pár případech nesouhlasí s obsahem příslušné vitríny a skoro všem by prospělo víc stručnosti. V českých textech jsou občas chyby a stylisticky záhadné pasáže (anglické verze se zdají být srozumitelnější).
Velkoformátové plakáty jsou impozantní, ale docela rád bych věděl, co je na nich vyfoceno – popisky byly jen u necelé poloviny z nich. A komentář k promítanému krátkému filmu o honbě Španělů za zlatem je trochu v rozporu s interpretací stejných událostí na příslušných informačních panelech.
Organizátorům bych tedy doporučil hlavně víc pečlivosti při přípravě textů. A ještě jeden návrh, který by mohl návštěvníky potěšit: Značná část exponátů jsou šperky, které se nosily na hlavě, na hrudníku, v uších, prostě všude možně. Proto by výstavu docela oživily jedna nebo dvě figuríny oblečené a ozdobené podle tehdejších zvyků. Bylo by názorně vidět, kam všechny ty drahé kovy vlastně patřily.
Ačkoliv expozice není perfektní, tentokrát vám radím, abyste se povznesli nad detaily a na Hrad rozhodně šli. Další podobná výstava asi do Česka hned tak nezavítá.
Prokletí zlata – 1000 let zlata Inků
Pražský hrad, Nejvyšší purkrabství, Jiřská 6/2, Praha 1
otevřeno 10 – 18 hodin, 1. 11. 2008 – 31. 5. 2009
110 Kč
Hodnocení (0 až 10 bodů): 7