Nevím, jak vaši příbuzní, ale někteří z těch mých si v posledních letech usnadňují práci a raději mi před Vánoci dají něco peněz, abych si koupil dárky sám. Má to nesporné výhody – už dlouho jsem nebyl obdarován žádnou kravinou, kterou bych navíc nemohl vyhodit, ale musel si ji ze zdvořilosti nechat. Těžké rozhodování ale prožívám při výběru dárků. Každý rok si říkám, že tentokrát pořídím něco praktického, třeba na sebe nebo do bytu. Pak zajdu do knihkupectví a přehodnotím priority. Loni bylo skóre knihy:svetry tuším 12:0.
Letos jsem zatím podnikl předběžný průzkum terénu v několika pražských knihkupectvích a chci se s vámi podělit o pár titulů, které jsou podle mě nadprůměrně zajímavé a čtivě napsané. Kdo četl úvodní příspěvek mého rozjíždějícího se blogu, ví, že bude řeč o popularizační literatuře z přírodních věd a historie. Jsou to jen první dojmy z listování knihami v obchodech, ale mám zkušenost, že takový první dojem bývá správný. Ne všechny knížky jsou horké novinky z posledních týdnů, ale všechny jsou běžně v prodeji.
Kolektiv autorů, hlavní editor Martin Rees: Vesmír. Knižní klub tímto tlustospisem pokračuje ve vydávání překladů impozantních tematických encyklopedií z nakladatelství Dorling Kindersley. Česky už vyšly Země, Zvíře, Člověk, Rostliny a teď tedy Vesmír. Kniha má grandiózní rozsah, spoustu barevných fotografií planet, hvězd a galaxií, mapy hvězdné oblohy a také zajímavé texty. Je to takové „Vše, co jste kdy chtěli vědět o vesmíru, ale báli jste se zeptat" (Woody Allen promine). Kniha je skvělá jako reprezentativní dárek, ale pochybuji, že ji moc lidí dokáže přečíst od začátku do konce – snad s výjimkou zapálených amatérských astronomů. Ostatní se budou spíš kochat skvělými fotkami vesmírných hlubin a občas si přečtou pár stránek podrobněji. Pro ty, kdo chtějí stručně pochopit, co se děje ve vesmíru a jak se vyvíjel, mi připadá vhodnější knížka:
John Gribbin: Vesmír. Ta je tenčí, takže se dá přečíst vcelku. Autor ukazuje pohled současné astronomie a fyziky na vesmír a krásnými snímky také nešetří. Navíc zároveň vypráví, jak astronomové ke svým často převratným objevům dospěli – a že to někdy bylo celkem napínavé bádání. V knize je rok vydání 2003, ale viděl jsem ji ve většině obchodů.
Charles Seife: Nula. Životopis jedné nebezpečné myšlenky. Vyšla sice už loni, ale přijde mi tak dobrá, že se o ní zmíním. Pro nás je nula úplně běžný pojem, ale v dějinách to tak vždycky nebylo. Třeba staří Řekové existenci nuly naprosto odmítali. Kniha ukazuje, jak se představa „ničeho", „nuly" či „prázdnoty" vyvíjela v různých oborech lidského myšlení – matematice, fyzice, astronomii i filosofii. Zdá se být velmi pěkně napsaná a na příkladě nuly vlastně tak trochu mapuje dějiny abstraktního uvažování obecně. Je tedy vhodná pro zájemce o přírodní vědy i o historii.
A teď pár kousků z historické literatury. První je Jan Boněk: Miroslav Verner – 40 let v Egyptě. M. Verner je žijící legenda české egyptologie, vědec natolik dobrý, že takových u nás nebude nikdy dost. To asi připomínám zbytečně, objevy jeho týmu se v posledních letech objevily i v televizi; nejen v dokumentech, dokonce i ve zpravodajství. J. Boněk teď sepsal archeologovo vyprávění o starém Egyptě a o jeho často dobrodružném novověkém objevování. Poměr fotografií starověkých památek k textu je asi 1:1, pod stromeček tedy ideální. Jako bonus vám kniha přivodí oprávněný pocit hrdosti, že (někteří) čeští vědci ve světě opravdu hodně znamenají. A to je skoro tak dobré, jako když Jágr nastřílí v NHL 600 gólů, ne?
Konstantin Plešakov: Stalinovy iluze. Autor je ruský profesionální historik přednášející na americké univerzitě. Popisuje prvních deset dnů německého vpádu do Sovětského svazu v roce 1941. Na hitparádě nejkritičtějších momentů dvacátého století je tahle událost hodně vysoko – koho zajímají moderní dějiny, měl by knihu rozhodně přečíst. Plešakov popisuje, co se dělo na začátku války v nejvyšších patrech ruské státní moci, jak reagoval Stalin a jeho vojenské špičky, a proč byla ruská armáda natolik nepřipravená, že se málem úplně zhroutila. Kniha je napsaná sympatickým stylem spíše beletrie, než historické studie. O válce na východní frontě vyšly už haldy knih, přesto mne tahle příjemně překvapila. A to i pozoruhodnými historickými fakty, vydolovanými z ruských archivů v posledních letech. O některých jsem neměl vůbec tušení. Nebudu prozrazoval celou pointu, ale schválně: víte, že Stalin plánoval preventivní úder proti Německu? Knihu jsem si koupil před dvěma týdny a už jsem ji dočetl. Bližší komentář napíšu nejspíš ve čtvrtek.
Luděk Navara: Příběhy železné opony 2. Za socializmu koloval vtip: Pepíček je s tatínkem na Šumavě a najednou uvidí v dálce pohraniční dráty. Ptá se: „Tatínku, co to je?" „Víš, Pepíčku, to je takový plot." „Jo? A co je za tím plotem?" „My, Pepíčku, my." Redaktor MF Dnes L. Navara posbíral příběhy lidí, kteří se tehdy rozhodli vydat na svobodnější stranu plotu. Zatím vydaly na dva díly knihy a dokumentární seriál, právě vysílaný na ČT. První díl Příběhů vyšel v roce 2004, druhý letos a potěšilo mne, že na kvalitnějším papíře a s více fotografiemi. Publikace o tomto tématu je zatraceně užitečná, zvlášť když se nám komunisti čím dál víc snaží namluvit, že jsou normální politická strana a za svého panování udělali jen pár chybiček, které se zbytečně zveličují.
Z knih o historii mi ještě padly do oka Roland Watkins: Neznámá moře. Jak Vasco da Gama otevřel cestu na Východ a více faktografická, ale stále zdá se poměrně čtivá Jean Favier: Zlato a koření. Zrod obchodníka ve středověku. Obě se věnují přesně tomu, co se píše v podtitulech; romantika vonící dálkou, ovšem solidně historicky podložená.
Pokud se vám tipy líbily, dejte jim hlas nebo napište do diskuze. Budete-li mít zájem, spáchal bych ještě těsně předvánoční „last minute" pokračování. Psát mi můžete i svoje vlastní tipy na zajímavé čtivo.