Nechtěl jsem to psát do perexu natvrdo, ale jistě jste pochopili, že dnešní blog bude doslova o hovně. Lidé, kteří se starají o propagaci pražské zoo, měli nejspíš pocit, že zásobovat veřejnost pořád jen fotografiemi zvířat je pěkná nuda. Rozhodli se tedy přijít s neotřelým nápadem. Rešerši jsem si nedělal, ale vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby tohle téma zpracovali jako první na světě. Otázka je, jestli je to dobře.
Moje teta občas pošle do zoo něco peněz. Na oplátku dostává různé pozornosti. Teď se tedy stala majitelkou kalendáře Made in Nature na rok 2010. Dílko není určeno jen sponzorům. Podle webu si ho můžete koupit přímo v zahradě. V tiráži stojí, že náklad je 30 000 kusů. Dostatečně masový produkt, aby se o něm vyplatilo psát na blog.
Jak kalendář vypadá? Má formát A5, jeden list na každý měsíc. Na přední straně listu je v celé dolní polovině snímek exkrementu jednoho ptáka nebo savce, které pražská zoo chová. Fotky jsou velmi kvalitní a skutečně realistické – nedoporučuju prohlížet při jídle. Obrázek můžete odtrhnout a poslat jako pohlednici. Na rubu je pak menší fotografie příslušného zvířete a krátké povídání co žere, jak to tráví a čím je jeho trus zajímavý.
Díky textům má kalendář i trochu vzdělávací funkci. Ovšem já za ním vidím hlavně snahu zaujmout něčím šokujícím, tabuizovaným, mírně vulgárním. Jistě – vyvolat pohoršení nebo porušovat tabu jsou hodně účinné reklamní prostředky. Jenže než se firma či organizace pro ně rozhodne, měla by si dobře rozmyslet, jak přesně je použít a zda jsou pro ni vhodné.
Kombinace vážně míněných naučných textů a obrázků hovínek je… divná. Když chci dělat fekální humor pro třetí až šestou třídu (pro zoo zajímavá cílová skupina!), musí tomu odpovídat i texty. Když naopak chci kalendář na úrovni, není dobrý nápad dávat na něj trus. Produkt z Troje se marně pokouší zkombinovat oba přístupy. Výsledek není ani seriózní, ani vtipný, dokonce ani skandální. Je jen umolousaný, rozpačitý a poněkud trapný.
Ovšem i kdyby byl geniální a reklamní kreativci ho vychvalovali do nebes, je sporné, zda by se měla zoologická zahrada takovými věcmi prezentovat. Můj názor je, že ne. Jak už jsem psal loni v úvaze nad knihovnickými akty: prostředky, které používáte k přilákání pozornosti, nesmějí poškozovat vaši reputaci. K čemu je člověku, že si ho všimne celý svět, když přitom ze sebe udělá debila? Navíc veřejné instituce by měly vkus lidí spíš nenápadně povznášet, než se mu trapně podbízet a krást témata bulváru.
Pražská zoo tentokrát šlápla vedle. Přitom její styl propagace se mi jinak líbí; je nápaditý a přiměřeně vtipný. Snad je tedy letošní kalendář jenom výjimka. A pokud budou chtít napřesrok zase něco jiného než standardní portréty zvířat, měl bych místo hromádek lepší nápad. Co zkusit mikrofotografie? Ptačí pera nebo motýlí křídla vypadají ve velkém zvětšení nádherně. Sám jsem byl podobnými objekty „made in nature“ fascinován, když jsem ve dvanácti dostal k Vánocům mikroskop a prvně si je prohlížel.