Největší válečný konflikt v dějinách se občas líčí jako jakási pohádka. Sice pohádka extrémně brutální, ovšem dobro v ní zaslouženě zvítězí nad zlem. Jednoduše proto, že všechno na světě nakonec zákonitě musí dobře dopadnout. Já tenhle optimistický názor příliš nesdílím. Vždycky jsem si spíš myslel, že válku vyhrála ekonomická výkonnost Spojených států, které dokázaly vyzbrojovat kromě sebe také Británii a zčásti i zásobovat Sovětský svaz. Byl jsem zvědavý, jestli kniha mou představu potvrdí.
Ke koupi mě zlákalo i jméno autora. Richard Overy je britský historik, momentálně profesor na univerzitě v Exeteru. V roce 2004 mu u nás vyšla kniha Rusové ve válce, které bych dal devět, možná i deset bodů, pokud bych tehdy psal blog. Zkuste štěstí, možná je ještě k dostání. Podobně čtivý a objektivní popis ruské účasti ve druhé světové válce jsem nikdy předtím nečetl.
Ovšem zpět k letošnímu titulu Proč Spojenci zvítězili. (Letošní je české vydání, anglický originál vyšel v roce 1995.) V úvodu autor říká, že výsledek války nebyl velmi dlouho vůbec jistý. Nešlo o žádný „historicky zákonitý" triumf demokracie nad diktaturou (ani když se povzneseme nad účast stalinistického Ruska v demokratické koalici). Důvody vítězství Spojenců je podle něj třeba poctivě hledat – a nemyslet si přitom, že najdeme jeden jediný hlavní, kterým pak budeme moci všechno pohodlně vysvětlit.
Kromě úvodu a závěru má kniha osm kapitol. Každá se věnuje jednomu z podstatných faktorů, oněch „klíčů k vítězství". Nechci tady psát podrobnou analýzu, na tu je téma příliš komplexní. Jednotlivé faktory spíš krátce zmíním. Už jejich výčet ale napoví, že Overy je člověk se zajímavými postřehy.
Důvody vítězství hledejte na frontě…
První čtyři kapitoly se věnují rozhodujícím bojovým operacím, které podle autora nejpodstatněji ovlivnily průběh války. U dvou by to člověk dost předpokládal: boje na východní frontě a invaze do Normandie. Za pozornost stojí, že z východních bitev Overy pokládá za důležitější bitvu u Kurska než u Stalingradu. Proč? U Stalingradu se sovětské armádě podařilo Němce porazit, ovšem s pomocí mrazivého počasí, na které nebyla německá armáda příliš vybavena. Naopak bitva u Kurska byla důkazem, že Rusové se v umění vést bojové operace zlepšili natolik, že dovedou velkolepě zvítězit nad Němci i v létě, což se jim předtím nikdy nepodařilo.
Další dvě bojiště už jsou poněkud překvapivá. Oslavné knihy se o nich píší mnohem méně často. Prvním z nich je moře. Z námořních střetnutí považuje britský historik za zásadní jednak americká vítězství v Pacifiku u Guadalcanalu a Midway. S tím jistě souhlasí i čtenáři literatury faktu. Ovšem ještě více pozornosti věnuje ponorkové válce v Atlantiku. Bez vítězství nad ponorkami by podle jeho názoru bylo víceméně nemožné, aby se Británie udržela. Na lodních konvojích s americkými dodávkami byla absolutně závislá.
Overy tu ukazuje podstatnou věc. Při přemýšlení o druhé světové válce se často příliš soustřeďujeme na velké bitvy a poměrně rychle se pohybující fronty. Během čtení téhle knihy jsem si ale uvědomil, jak moc byl konflikt přes všechny řeči o „bleskové válce" ve skutečnosti úmorným opotřebovávacím bojem. A v něm měl větší šance ten, kdo například stavěl lodi rychleji, než mu je nepřítel potápěl, případně přišel na efektivní metodu ničení ponorek. Anglosaským spojencům se díky masové výrobě, technickým inovacím a zlepšené taktice podařilo obojí. Nicméně až v roce 1943, po nějakých dvou letech frustrujícího počítání ztracených lodí a zahynulých členů posádek.
Čtvrté bojiště zmiňované v knize je nebe nad Německem, přesněji angloamerická bombardovací ofenzíva. Té se dnes většinou nepřikládá velký vojenský význam. Spíše se poukazuje na její morální problematičnost, protože civilních obětí bylo příliš mnoho v poměru ke zničeným vojenským cílům. Overy si etické výhrady uvědomuje. Zdůrazňuje však, že nálety opravdu citelně poškodily německý válečný průmysl, hlavně výrobu letadel a pohonných hmot. A především: skoro úplně vyřadily německé letectvo. Místo letecké podpory vojsk na frontě se musela luftwaffe soustředit na obranu vlastní země. Její ztráty přitom byly tak vysoké, že se v roce 1944 téměř vytratila z oblohy. To nesmírně pomohlo Rusům i západním spojencům, jejichž letadla si poté mohla na frontách dělat téměř co chtěla.
… i za ní
Další kapitoly si všímají více zázemí než bitevní vřavy. Podle nich spojencům pomohlo k vítězství, že zvládli čtyři úkoly: uvedli do chodu masovou produkci zbraní; průběžně modernizovali výzbroj; naučili se pořádně velet operacím a vzájemně je koordinovat; přesvědčili vlastní obyvatele, že bojují za správnou věc (Američané spíše za demokracii ve světě, Rusové spíše za vlast, aby bylo jasno). Ve většině těchto oblastí byli Němci a částečně i Japonci na začátku války lepší, ovšem jejich protivníci je nakonec předčili. Podrobnosti si raději přečtěte v knize sami, nerad bych recenzi moc nafukoval.
I v této druhé části je vidět, že Overy má sympatický smysl pro realitu a přemýšlí o historii s uvážlivostí a jakousi anglosaskou praktičností. Dám vám alespoň jeden příklad, a tím je zbrojní průmysl. Německo bylo už od devatenáctého století proslulé jako země technických expertů, takže německé zbraně se za druhé světové války vyznačovaly vynikající kvalitou. Nacisté měli dokonce pokročilé výzkumné programy, v nichž vznikla například první proudová letadla nebo rakety V2.
Hodně amatérských zájemců o historii se těmto technickým pozoruhodnostem obdivuje. Jenže Hitlerovi a spol. nebyly nic platné. Jejich vývoj stál ohromné peníze, které pak chyběly jinde. Němci si také podle Overyho dlouho neuvědomovali, že důležitější než špičková kvalita zbraní je jejich opravdu masová výroba. Tu dovedli k dokonalosti Rusové a Američané. V případě průmyslové velmoci USA to vlastně tolik neudivuje. Zajímavější případ jsou Rusové. Technickými finesami se příliš nezdržovali. Zato vyráběli ohromné počty rozumně fungujících zbraní, které dokázal používat a opravovat i čerstvě naverbovaný mládenec ze sibiřské vesnice.
Overyho má cenu číst
Kniha je napsaná čtivým stylem, nezabředává do přílišných detailů a ve správném poměru míchá osobní příběhy vojáků a politiků s nezbytnými fakty o průběhu bojů. Užitečné je, že se věnuje i těm aspektům války, o nichž se jinak v populárně-historické literatuře píše málo. Některé Overyho závěry jsou netradiční, alespoň pro mne. Jiné mohou být dokonce kontroverzní, například obhajoba důležitosti náletů na Německo. Většinou jsou ale podloženy přesvědčivými argumenty a schopností autora vidět věci ve všech souvislostech.
Kvalitní je i překlad a redakční úprava textu. Jen škoda, že se překladatel dopustil školácké chyby a na více místech si spletl miliardy s bilióny. Věřím, že vývoj V1 a V2 byl hodně drahý, ale 5 biliónů tehdejších hodnotných marek jistě nestál. V každém případě, pokud vás zajímají dějiny „druhé světové" a stojíte o neotřelý úhel pohledu, knihu si přečtěte.
Proč Spojenci zvítězili.
autor: Richard Overy
nakladatel: BETA-Dobrovský a Ševčík
rok vydání: 2008
413 stran
Hodnocení (0 až 10 bodů): 8