Ne že bych hodlal podrobně sledovat všechno, co se kde publikuje nebo vysílá, bude to čistě subjektivní výběr věcí, které mě zaujaly tématem nebo zpracováním. Jsem biolog specializovaný na experimentální biologii rostlin (tj. sedím v laborce a chci zjistit, jak rostliny vevnitř fungují) a abych z toho nezblbnul, je mým koníčkem historie – především ta modernější. Tím je daný výběr témat v mém blogu: kromě historie bude řeč hodně o přírodních vědách, ovšem o biologii spíš méně často. Kdo by taky četl popularizační knihy z vlastního oboru, že ano.
Na rozpitvávaných dílkách mne bude především zajímat, jak dobře se autorům podařilo pojednávanou problematiku zpopularizovat – napsat/natočit dostatečně poutavě, aby zaujali i naprostého laika a dotyčný se navíc i něco dozvěděl. Je totiž dost časté, že vědec skvěle ovládá svou specializaci, ale neumí o ní vyprávět „obyčejným" lidem. A teď nemyslím jen vašeho instalatéra nebo sekretářku, ale i třeba velmi vzdělané lidi, ovšem vzdělané v úplně jiné profesi. Ten můj důraz na popularizační kvality má několik důvodů. Za prvé, popularizace výzkumu je záslužná činnost – zvídavým lidem pomáhá pochopit leccos ze světa kolem nich a daňovým poplatníkům zas ukazuje, že se vědci za jejich peníze neflákají a nezřídka přijdou i na něco užitečného. Proč tedy nepochválit autory, kteří popularizaci zvládají s lehkostí, graciézností a šarmem, jak by řekli Šimek s Grossmannem. Za druhé, v oborech, kterým rozumím jako dobře známá koza petrželi, by ode mne byla poněkud drzost komentovat odbornou úroveň. Naštěstí to ani dělat nemusím, lidé pracující v příslušném oboru ji jistě někde zhodnotí. Troufám si ale tvrdit, že dokážu poznat, nakolik je kniha atraktivní pro ony „obyčejné" čtenáře.
Nejdůležitější je za třetí: s popularizací mám jisté zkušenosti z obou stran barikády, čímž odpadá riziko, že bych si tady jen tak nezávazně plkal. Jednak jsem leccos přečetl a vím, jak co působí na mne v pozici čtenáře. Navíc jsem se ale před nějakým časem nechal přemluvit, abych napsal knížku o biologických hodinách rostlin, tedy o jejich schopnosti orientovat se v čase. Mimořádně zajímavé téma pro výzkum, ale zatraceně náročné na vysvětlování, jak jsem poznal zhruba po napsání pěti stran. Abychom si rozuměli, je náročné psát o této problematice takovým způsobem, aby jí neodborníci snadno porozuměli. Vysvětlovat něco komplikovaně pochopitelně nemá v popularizaci vědy vůbec smysl. Práci jsem si ještě ztížil, když jsem pojal touhu vysvětlit v knize některé zajímavé molekulárněbiologické mechanizmy měření času rostlinami, objevené v posledních letech. Molekulární biologie (jinak zcela úchvatná) je totiž pro nebiology při špatném způsobu prezentace asi tak poutavá a nekomplikovaná, jako pro mě podvojné účetnictví. Nakonec jsem snad vše zvládl relativně dobře. Neznám zatím reakce čtenářů – kniha má vyjít až v prosinci – ale recenzent a lidé v nakladatelství byli celkem potěšeni. Každopádně jsem se při psaní knihy hodně naučil a umím teď lépe ocenit zdařilý (případně zpackaný) popularizační počin, když na něj narazím. Mám tedy na věc vlastní názor a nebudu váhat ho v krajním případě i použít.
Moje představy o správné popularizaci vědy i můj osobní literární vkus se samozřejmě mohou lišit od vašich, takže nebuďte zbytečně plaší a pište do diskuze, ať mám od vás zpětnou vazbu. Jako biolog vím, že je pro zdárný vývoj komplikovaných systémů nesmírně důležitá.
To bylo na úvod a od příště už budou konkrétní názory/postřehy/recenze. Začneme velkým kalibrem. Minulou sobotu se našim nejlepším vědcům udílely České hlavy v přímém přenosu na ČT1, takže skvělá šance popularizovat vědu v hlavním vysílacím čase. Jak ji televize využila, se dozvíte již brzy.