Novinky, které se v knihkupectvích objevily v září a říjnu, jsou jako obvykle pro snazší orientaci ohvězdičkovány. Nejlepší kousky zdobí tři hvězdičky. Začneme šerým dávnověkem. Nápadně se množí tituly věnované dějinám českých zemí ve středověku. Proč ne – byla to jistě pozoruhodná doba v našem koutě Evropy. Co bych vám doporučil? Záměrně ne objemné a podrobnou faktografií nabité Čechy v době knížecí od Josefa Žemličky, vycházející teď ve druhém vydání. Pokud se o nějaké téma zajímáte pro vlastní potěšení, je myslím lepší přečíst si postupně několik úžeji zaměřených knih a z nich si poskládat celkový obrázek.
Chcete-li takhle proniknout do českého středověku, mám pro vás dva horké tipy. První je V. Vaníček: Soběslav I. (**). Soběslav se proslavil, když roku 1126 porazil v bitvě u Chlumce v Krušných horách invazní vojsko císaře Lothara III. Uznejte, že to byla na pouhého českého knížete slušná frajeřina. Kromě slavné bitvy Vaníček podrobně pojednává i o dalších Soběslavových činech a době, v níž panoval.
Druhý titul je K. Maráz: Václav III. (*). Václava III. známe všichni ze školy, ale spíš jako kuriozitu nebo poznámku pod čarou. Králem se stal ve věku, kdy by dnes ještě ani neměl maturitu. V pouhých sedmnácti ho pak kdosi zavraždil v Olomouci, čímž ukončil existenci Přemyslovců po meči. V útlé publikaci se nedozvíte, kdo objednal Václavovu vraždu, nicméně se seznámíte aspoň s pár podezřelými. Hlavně však proniknete do osobního života mladého krále a do politických peripetií, jimž musel čelit. Karel Maráz je mladý historik. Máme tedy naději, že nastupující generace dějepisců nás bude v budoucnu zásobovat kvalitním čtivem.
A jaké knihy tady máme dál? Tentokrát je nebudeme dělit na historii a přírodní vědy, spíš je vezmeme stylem „to nejlepší na konec". S. B. Levy: Antibiotický paradox (**). Antibiotika jsou skvělé léky. Už za druhé světové války zachránila tisíce vojáků před smrtelnou infekcí ran. Ani tuberkulózu nevyléčíte bylinkami. Jenže antibiotika bojují s baktériemi – a tenhle nepřítel se dokáže zatraceně účinně bránit. Přehnané či nesprávné užívání antibiotik vede k tomu, že baktérie proti nim získávají čím dál větší odolnost. Jak to dokážou a jak z nepříjemné medicínské pasti ven, vám Levy srozumitelně vyloží.
P. Borscheid: Virus času (**). Autor se zamýšlí nad fenoménem natolik běžným, že si ho možná už příliš neuvědomujeme. Napsal studii o kulturní historii a sociologii zrychlujícího se životního tempa. Ukáže vám, jaké důsledky mělo zrychlování dopravy, výroby a celého života. Provede vás od nenápadných počátků v raném novověku přes rychlejší parníky, instantní polévky a Fordovu pásovou výrobu až k dnešní honbě za stále rychlejšími počítači.
B. Záruba: Jak se loví dinosauři (**). Kniha se spoustou výborných fotografií a ilustrací dávno zkamenělých potvůrek. Najdete v ní desítky zvídavých otázek z paleontologie a hlavně velmi čtivé odpovědi na ně. Ideální pro starší děti, i když také dospělí si myslím rádi počtou.
Trojku nejlepších literárních pecek začínajícího podzimu otevírá M. Uhlíř: Jak jsme se stali lidmi (***). Martin Uhlíř je redaktor Respektu; to pravidelní čtenáři časopisu jistě vědí. Možná však nevědí, že vystudoval Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity a v letech 2004/2005 pobýval na novinářském studijním pobytu v Bostonu, kde navštěvoval místní prestižní školy včetně Harvardu. Zde sbíral podklady pro tuhle zajímavou knihu, vyprávějící o současných názorech vědců na původ člověka a na evoluční vývoj našeho těla i myšlení. Některé nové objevy či úvahy jsou docela překvapivé. Do dění ve vědě vás vtáhnou rozhovory autora s předními antropology, které vyzpovídal v USA. Abych nezapomněl – na obálce je kreslený vtípek, jaký snad může vymyslet jedině dvorní kreslíř Respektu Pavel Reisenauer.
S. Singh: Velký třesk (***). Ve dvacátém století mohli astronomové a fyzici konečně nahradit mýty o stvoření světa vědeckou teorií vzniku vesmíru. Simon Singh vám přiblíží, jakými spletitými cestami a pomocí jakých důkazů vědci k teorii „velkého třesku" dospěli. Bere to pěkně zgruntu, od starých Řeků s jejich pokusy změřit velikost Země nebo vzdálenost ke Slunci. Autor vynikající Knihy kódů a šifer se opět vytáhl a potvrdil pověst bravurního popularizátora. Nejvíc oceňuji jeho trpělivost se čtenáři. Všechno vám pečlivě vysvětlí, aniž by vás ubil přílišnými detaily.
A. Beevor, A. Cooperová: Paříž po osvobození (***). Autoři jsou manželé z Británie, historik a spisovatelka. Ideální duo pro sepsání mimořádně poutavé historické studie. Myslíte si, že osvobozením Paříže v srpnu 1944 skončily hrůzy války a nastala idyla? Nic nemůže být dál od pravdy. Paříž a celá Francie prožívaly v letech 1944 až 1949 zajímavé časy. Převážně ve smyslu prastaré klatby „přeji ti, abys prožil zajímavé časy" (teď si nevzpomínám, jestli šlo o nejhorší prokletí v Číně, nebo na Zeměploše, ale na tom nesejde). Politická situace byla extrémně vratká. Moc v zemi dokonce málem převzali komunisté! De Gaulle a další demokratičtí politici jim v tom zabránili na poslední chvíli. Ne všechno bylo naštěstí tak černé. Poválečná Paříž se také mohla chlubit nebývalým kulturní rozkvětem, zase jednou udávala trendy zbytku Evropy. Chcete-li pochopit dnešní Francii, musíte začít touhle knihou.
Dnešní bonus je U. Eco (editor): Dějiny ošklivosti (***). Publikace je jakýmsi protikladem nebo doplňkem před časem vydaných Dějin krásy. Dozvíte se, jak se proměňovalo chápání a zobrazování ošklivosti v umění od antiky do dneška. Patnáct kapitol se věnuje tématům jako mučednická smrt, peklo, monstra a zrůdy, dekadence, dokonce i ošklivost průmyslového věku – račte si vybrat. Vše je bohatě doprovázeno krásnými (no, já vím…) reprodukcemi uměleckých děl. V každém případě lákají Dějiny ošklivosti k výletu do poněkud exotického světa.
Myšlenka Knihoautomatu se v prvním kole dost osvědčila, zvítězila vynikající kniha. Proto vám i dnes dám příležitost hlasovat pro titul (s výjimkou bonusu), který se vám natolik líbil, že byste si na něj rádi přečetli recenzi. Hlasovat můžete do pátku 26. října do 17:00 hodin.