Litera má kategorii nazvanou naučná literatura. Na webu soutěže je v seznamu kategorií napsáno dokonce „Litera za populárně naučnou literaturu". Ve statutu se ovšem praví: „Litera za naučnou literaturu. Cenu získává autor za práci odborné povahy." To je poněkud matoucí. Bude lepší, když přestaneme pitvat slovní formulace a zapátráme v terénu. Podívejme se na tituly nominované v této oblasti.
Nominace za rok 2008 byly jako obvykle tři. První je kniha Národní parky Evropy (autor Miloš Anděra, odkaz). Velkoryse pojatá, skoro tisícistránková publikace přináší informace o všech evropských národních parcích. Popisy biologických a jiných zajímavostí každého z nich doprovázejí mapky a velmi dobré fotografie. Takovou knihu si s chutí přečte – nebo jí bude alespoň rád listovat – jak profesionální přírodovědec, tak amatérský milovník přírody či cestování. Typický příklad populárně-naučné literatury.
Další dvě nominace byly: Filosofie čísla. Základy logiky a aritmetiky v zrcadle analytické filosofie (autor Vojtěch Kolman, odkaz) a Povrch, skrytost, ambivalence. Manýrismus, baroko a (česká) avantgarda (autor Josef Vojvodík, odkaz). První publikace se věnuje filozofii matematického myšlení, hlavně pojmu čísla. Druhá – která nakonec vyhrála – popisuje paralely mezi manýrizmem a barokem na jedné straně a avantgardním uměním začátku 20. století na druhé.
Tedy aspoň doufám, že jsem to správně pochopil. Obě knihy takzvaně nedávám, jak je dnes v módě říkat. Jsou totiž téměř dokonale nesrozumitelné jakémukoliv laikovi, který by si je chtěl přečíst. Pochopit a vychutnat je mohou nanejvýš jejich autoři plus pár desítek lidí, kteří v Česku pracují v příslušném oboru. To vůbec nemyslím jako kritiku! Za každým z těchto děl je nejspíš obrovský kus poctivé práce a léta dřiny autorů. Jde prostě o specializované odborné spisy. Tudíž o naučnou literaturu.
Jak je vidět, v jedné kategorii Litery se sešly zcela nesrovnatelné tituly. Vůbec to nechápu. Přece není možné, aby čelným postavám české kulturní scény nedocházelo, že naučná a populárně-naučná literatura jsou dva odlišné žánry, které se překrývají jen ve výjimečných případech (třeba u části historických studií).
Nezávidím porotcům, kteří letos tuto směs posuzovali. Je to, jako by měli na zemědělské výstavě zvolit vítěze v kategorii „jablka a brambory". Obojí jsou důležité plodiny a jejich nejšikovnější pěstitelé mají nárok na trochu uznání. Jenže poctivě rozhodnout, jestli dáme zlatou medaili spíš jablkům Zlatý delicious, nebo bramborám Keřkovský rohlíček, je víceméně nemožné.
Závěr? V kategorii naučné literatury kombinuje Litera dva různé žánry; pokouší se prodávat jablka a brambory v jednom sáčku. V minulých letech nebyl problém tak výrazný. Většinu nominovaných titulů by zvládli pochopit s trochou úsilí i neodborníci, čímž se dařilo držet při životě iluzi, že takto chápaná škatulka je smysluplná. Ovšem po letošních zkušenostech existuje myslím jediné rozumné řešení: rozdělit ji na dvě a oceňovat samostatně odborné a popularizační knihy. Jejich autoři by si to jistě zasloužili.