Bio pro školáky
Pořad (podrobnosti na této stránce) se jmenuje „Bio top" a je určený pro děti z prvního stupně základních škol. Asi hodinový program, ve kterém je i několik písniček, propaguje biopotraviny a ekologické zemědělství. Připravili ho Vanda a Standa, tvůrci hudebních pořadů pro děti a zároveň duo s talentem ke skládání dementních písničkových textů. Celou akci platí ministerstvo zemědělství.
Program vznikl už v roce 2006. Děti na něj mohou přijít se svou školní třídou (podle Lidových novin s ním duo jezdí i přímo po školách). Ve svém článku si teď Lidovky všimly, že Ministerstvo zemědělství nechalo také vyrobit tři tisíce cédéček s písničkami z pořadu. To se nám ta propagace biopotravin dobře rozjíždí, co?
Přijde na to. O biopotravinách by se určitě mohlo ve školách diskutovat. A kdyby k nim někdo připravil kvalitní akci, která by byla poučná a zábavná zároveň, tím líp. Jenže zakopaní psi budou právě v té kvalitě a možná i v prostoru pro diskuzi. Kompletního předvádění programu dětem jsem se nikdy neúčastnil. Musím se tedy spolehnout na veřejně dostupné materiály, což jsou písničky. Poslechnout si je můžete tady.
"Pro děti" a "stupidní" nejsou synonyma
Hudební kvalitu si netroufám nějak autoritativně posoudit; můj hudební hluch mě dost diskvalifikuje. Jako běžného konzumenta písniček z rádia mě nijak nenadchly. Odborněji by se snad mohl vyjádřit zdejší hudební expert Pavel Klusák – jestliže by poslech přežil.
Pokud jde o texty, první čtyři kousky jsou dosti prostinké agitky vychvalující vesnický život a zdravou výživu. Básnická kreativita je v nich minimální. Přišly mi spíš slaboduché, a to i když zohledním, že jsou určeny šesti- až desetiletým dětem. Chápu, že těmhle školákům se nemohou předkládat komplikované informace, ale i pro jejich věkovou kategorii se dá skládat a psát kvalitně. Stačí si vzpomenout na Krtečka, Deník kocoura Modroočka nebo písničky pánů Uhlíře se Svěrákem.
Pátý opus „Co je český, to je hezký" (podle webu Vandy a Standy jen „Co je český") je zajímavější. Text zaujal i Lidovky, které ho otiskly. Vadí mi na něm dvě věci. Verše jako „Máme nejkrásnější holky a nejlepší vdolky, a pivo jako křen, vyvážíme ven" je krásnou ukázkou buranského nacionalizmu, jehož vyznavači si představují, jak se z nás, skvělých a obdivuhodných Čechů, všichni v cizině musí posadit na zadek. Kdybych měl nějaké děti, nechtěl bych, aby v nich škola tuhle mentalitu podporovala. Druhá myšlenková perla je „Když se u regálu rozhodujem, co do koše dáme, je to taky o tom, komu tím pomáháme". Děkuju pěkně. Netušil jsem, že zemědělství je charita, nikoliv podnikání. Uznávám, že podnikání zvláštní, protože dotované, ale stejně.
Bylo by trochu laciné peskovat Vandu se Standou, že při vymýšlení vzdělávacích programů pro děti nedosahují nejvyšších uměleckých met. To je sice nejspíš pravda, ovšem každý se nějak živí, že. Lidové noviny se v komentáři povozily spíš po Ministerstvu zemědělství, proč takovou zfušovanou reklamu na biopotraviny platí. A co rozčílilo mě?
Rudý partyzán se dal na bio?
Při poslouchání songu „Co je český…" mě hned napadla podobnost s hitem mých školních let (1978-86), „Skal a stepí divočinou". Pro šťastnější z vás, kteří už ho neznají, vysvětlím, že divočinou uhání slavný rudý partyzán, který to v ruské občanské válce nakonec na celé čáře natře bělogvardějcům a podobné pakáži. Pár slok si pamatuji do dneška, takže školní využití písniček je nejen tradiční, ale i účinné.
V demokratické společnosti si ovšem drze dovolím požadovat, aby písničky do škol nebyly ideologizované a manipulativní – což tenhle konkrétní Vandin a Standův text podle mne je. Možná namítnete, že veškeré vzdělávání je vlastně manipulace. Do určité míry ano, ovšem je důležité tu míru nepřekračovat.
Naštěstí nikdo nemá pravomoc tlačit do škol „Bio top" povinně. A většina učitelů má dostatek zdravého rozumu. Pokud můj blog nějací učitelé čtou, chtěl bych vás poprosit: klidně dětem o biopotravinách povídejte. Vysvětlete jim všechna důležitá pro a proti způsobem, který bere ohled na jejich věk. A pak je nechte, ať si v diskuzi udělají vlastní názor. To je nejlepší, co je můžete naučit.
Budu vděčný, když mi do místní diskuze pod článkem napíšete své zkušenosti a názory na úroveň vzdělávacích akcí pro děti. Jen prosím tentokrát nečekejte mou rychlou reakci. Odskočil jsem si jen na chvíli k internetu, jinak jsem až do konce týdne dokonale off-line.