O holocaustu byla napsána spousta knih, takže zájemci o informace si mohou vybrat z literatury faktu i z beletrie podle vkusu. Co ale doporučit lidem, kteří necítí potřebu se o vyvražďování Židů za druhé světové války něco bližšího dozvědět? A má vůbec cenu jim cosi nutit? Podle mě má. I když je někomu historie úplně ukradená, o některých věcech by měli vědět všichni, protože se na ně nesmí zapomenout. Sobotní výročí (27. ledna, den osvobození vyhlazovacího tábora v Osvětimi) se totiž celým názvem jmenuje Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. A nejlepší prevencí, aby se zločiny proti lidskosti už v Evropě nikdy neopakovaly, je dostatek informací o nich. Zároveň je to skvělé očkování proti antisemitizmu a kecům neonacistů a Davida Irvinga, že žádné plynové komory nikdy neexistovaly. Takže o nacistickém rasovém šílení, které přerostlo v masovou vraždu, by měli mít nějakou bližší povědomost i ti, kdo nemají historii na seznamu svých koníčků – třeba mladší generace kolem patnácti dvaceti let, pro jejíž nemalou část je druhá světová válka odhaduji stejně vzdálenou a tím vlastně nedůležitou minulostí, jako první Přemyslovci nebo prvohorní přesličky.
Pokud k takovým lidem patříte nebo někoho takového znáte, potřebujete pro začátek jednodušší, ovšem dostatečně působivé čtivo. Já jsem kdysi začínal se Škvoreckého povídkovou sbírkou Sedmiramenný svícen. Dost důrazně ukazuje, že deportace a smrt v plynových komorách se netýkaly jen nějakých vzdálených, téměř abstraktních lidí, ale i sousedů či známých našich vlastních (pra)dědečků a (pra)babiček. To je užitečné připomenout, ale přece jen jde o beletrii, kde nemůžeme očekávat historická fakta.
Tady se dostáváme k našemu komiksu, který je na půl cesty mezi beletrií a literaturou faktu. Napsal ho Američan židovského původu Art Spiegelman a jmenuje se Maus. Černobílý kreslený příběh, který nakonec vydal na dvě knihy, je silně autobiografický. Popisuje Spiegelmanovu snahu přesvědčit stárnoucího otce, aby mu převyprávěl své vzpomínky na válečná léta. Není to snadné, protože otec je náladový a syn s ním moc dobře nevychází. Nemůže totiž vystát vrtochy jeho povahy. Můžeme mu je ale moc zazlívat, když aspoň některé, třeba extrémní škudlivost, jsou určitě následkem drsných zkušeností z ghett a táborů? V jedné časové rovině tedy sledujeme vztahy otce a syna na začátku osmdesátých let. V té druhé, důležitější, potom vyprávění Spiegelmana staršího o životě v Polsku před válkou a během ní. Předválečná téměř idyla se rychle mění v noční můru, kdy autorův otec s manželkou a příbuznými skončí v ghettu. Dlouho se jim daří vyhýbat transportům do vyhlazovacích táborů. Po zlikvidování ghetta se skrývají porůznu u ochotných Poláků a dokonce se jim naskytne příležitost dostat se do Maďarska, které bylo pro Židy dlouho relativně bezpečné. Z plánu na útěk do Maďarska se ale vyklube past, Spiegelmanovi jsou zatčeni a odvezeni do Osvětimi. Kombinací zázraku a vlastního úsilí se jim oběma podaří přežít, po válce se shledají a odstěhují do Ameriky, kde se jim narodí syn Art. Vzpomínky ale nejdou vymazat; Artova matka nakonec spáchá v depresi sebevraždu.
Komiks má rozhodně spád a střídají se v něm epizody děsu a beznaděje se šťastnějšími okamžiky – což může být vybudování dobrého úkrytu před Němci v ghettu, přežití dalšího dne v Osvětimi, nebo setkání s manželkou. Příběh je sám o sobě dobrý, ale geniální je forma, jak ho Spiegelman pojednal. Všechny postavy totiž kreslí se zvířecími hlavami. Druhy zvířat vybral hodně názorně. Bezbranní Židé jsou myši, proto ten název knihy: Maus je německy myš. Němci jsou logicky kočky, Američané (včetně amerických vojáků v Evropě) psi. Poláky kreslí jako prasata, což mu v Polsku způsobilo dost potíží. Sice se omlouval, že jenom potřeboval nějaké zvíře mimo potravní řetězec koček a myší, ale možná měl i jiné důvody. Určitě nechci generalizovat na celý národ, ovšem polský antisemitismus byl před válkou hodně silný – to je slušně doloženo. Navíc i Maus popisuje případy Poláků, kteří schovávali Židy jen tak dlouho, dokud mohli Židé za ukrývání dobře platit.
Díky své autentičnosti je Maus opravdu působivé dílo. Navíc čtivé. Zrovna než jsem teď začal psát, jsem v něm listoval a zase se začetl. Ke klávesnici mě vrátil jen nepříjemný fakt, že už je půlnoc a musím to rychle dopsat, jinak ráno nevstanu. Knihu vřele doporučuji všem a zvlášť jako zmíněnou úvodní četbu, která by mohla přitáhnout k hlubšímu zájmu o problematiku „konečného řešení". Zatím jediné české vydání je z roku 1997/1998. Já jsem si oba díly koupil tuším předloni, kdy nejspíš vyšel dotisk. Z nakladatelství mi zatím neodpověděli, jestli chystají další vydání, takže knihu momentálně v obchodech asi neseženete. Ale neprohloupíte, když si ji půjčíte, obkreslíte, ukradnete nebo podobně. A když vám bude z osudů těch ubohých myšiček do pláče, je to v pořádku, takový byl účel.
Zkusil jsem v knihkupectvích najít o tématu holocaustu i něco aktuálního. Obhlídka knižních novinek toho moc nevynesla, pár úlovků nicméně mám. Právě vychází druhé české vydání výborné knihy Rudolfa Vrby Utekl jsem z Osvětimi. Slovenského Žida Rudolfa Vrbu odvezli za války do Osvětimi. Nejenže tam dokázal přežít – s kamarádem se mu dokonce podařilo utéct! Takových úspěšných útěků z přísně střeženého tábora bylo naprosté minimum. Oba se pak dostali na Slovensko a podali židovské obci a díky ní celému světu vůbec první detailní zprávu o existenci nacistické vyhlazovací mašinérie. Vrbův popis snahy nevzdat se ani v nejtěžších situacích je strhující. Za pozornost stojí i odbornější historické studie z nakladatelství Argo, vycházející v rámci edice Historické myšlení v řadě Totalitarismus a šoa. Loni vyšly a stále jsou v prodeji tituly G. Aly: „Konečné řešení". Přesun národů a vyhlazení evropských Židů a D. Dworková, R. J. van Pelt: Osvětim: 1270 až současnost.
Jako „úvod do studia" by mohla dobře posloužit kniha historika a novináře Františka Emmerta Holocaust. Graficky je na špičkové úrovni: celobarevné stránky, spousta fotografií, barevné ilustrace… Text je stručný, ale říká všechno podstatné. V knize navíc najdete třicet vložených faksimilí dobových dokumentů – různých úředních lejster, identifikačních průkazů, vyhlášek a podobně, což skvěle přibližuje tehdejší atmosféru. Pár takhle koncipovaných knih už vyšlo a zdá se mi to jako dobrý nápad. Jediná zásadní nevýhoda knížky je její fantasmagorická cena. Ať je v ní vynikajících fotek a příloh kolik chce, chtít za 64 stran 990 korun hraničí s nepříčetností. Ale prolistujte sami, třeba se vám i za tyhle peníze vyplatí.
Jestli víte o dalších kvalitních knihách z poslední doby, napište do diskuze. Díky.
Maus. Příběh očitého svědka (díl I: Otcova krvavá pouť dějinami, díl II: A tady začalo moje trápení)
autor: Art Spiegelman
vydavatel: Torst
rok vydání: 1997 + 1998
159 + 138 stran
Hodnocení (0 až 10 bodů): 8