Expo 58 – poválečný optimizmus i studená válka
Městská knihovna v Praze nemá ve své hlavní budově jen knihy. Ve druhém patře hostí i Galerii hlavního města Prahy, která zde pořádá výstavy výtvarného umění. Tentokrát galerie zabrousila na pomezí umění, historie a designu. Připravila vlastně výstavu o výstavě pod názvem Bruselský sen. Letos totiž uplyne padesát let od velkého úspěchu Československa na mezinárodní scéně, kterým byla naše expozice na Expo 58 v Bruselu.
Expo 58 byla první poválečná světová výstava; poslední podobná se konala v New Yorku v roce 1939. Všichni zúčastnění se po tak dlouhé pauze chtěli předvést v co nejlepším světle. Výstavní pavilóny připravily státy i soukromé firmy. Představily se také tematické expozice, například věda a technika. O přátelské setkání různých národů šlo ovšem jen zčásti. Země z obou stran železné opony chápaly Expo rovněž jako arénu pro nenásilné ideologické soupeření.
Prostor galerie v Městské knihovně je rozdělen na dvě poloviny: do jedné se vchází přes šatnu, do druhé přes skleněné dveře. Zamiřte nejdřív do té za skleněnými dveřmi, která vás provede bruselským výstavištěm a naším pavilónem. Ze všeho nejdřív vám zhruba desítka fotografií se stručnými texty přiblíží politickou situaci v Československu padesátých let. Tento úvod je sice útržkovitý, ale postačující.
Tiskové materiály, plán výstaviště a dobové dokumentární fotografie a filmy vás pak přenesou do Bruselu před půl stoletím. Areálu světové výstavy tehdy dominovalo dosud stojící Atomium. Jeho koule pospojované rourami představují model uspořádání atomů v krystalové mřížce železa, tyčící se do výšky pár desítek metrů – jde tedy o oslavu vědy a zároveň technologie. I jednotlivé pavilóny byly vybudovány dosti honosně, některé na hranici tehdejších technických možností.
Československo v Bruselu
Po pomyslné prohlídce výstaviště se expozice věnuje našemu pavilónu. Uvidíte jeho architektonický model, fotografie interiérů, modely návrhů některých soch nebo třeba instalací ze skla. Výstava hodně staví právě na modelech, velkoformátových fotografiích a promítaných filmových záznamech. „Opravdové" exponáty na ní najdete také, ale jsou to většinou menší předměty, například sklo, keramika nebo průmyslové výrobky.
Tenhle přístup celkem chápu. Tipoval bych, že z původní bruselské expozice po padesáti letech mnoho nezůstalo. A pokud ano, bylo asi technicky nemožné instalovat v galerii mnohametrová díla. Autorům se přesto podařilo vykreslit atmosféru československého pavilónu dost úspěšně.
Jak tedy vypadal? Po architektonické a výstavnické stránce velmi hezky – jak zvnějšku, tak zevnitř. Kdybych dělal návrhy výstav, určitě bych v něm našel inspiraci. Hlavní budova i připojená restaurace byly postaveny ve vzdušném, elegantním funkcionalistickém stylu. Uvnitř v expozici se vyřádili výtvarníci, takže jistě působila příjemně.
Bohužel se vyřádili také ideologové. Hlavní myšlenkou bylo představit „jeden den v Československu" – práci, odpočinek a kulturu. Návštěvníci měli odcházet s pocitem, že u nás máme harmonickou socialistickou společnost, prodchnutou budovatelským optimizmem. Ideologická masáž byla nenásilná, pomocí uměleckých děl místo transparentů, ale důsledná. L. Fulla dodal například rozměrnou tapisérii Píseň práce. Ve vstupní hale byly dokonce plastiky symbolizující sedm základních článků československé ústavy: Každý má právo na vzdělání, Všichni lidé jsou si rovni a podobně. No jistě – vesničtí „kulaci", děti drobných živnostníků nebo váleční piloti z Anglie by mohli vyprávět…
Kromě „tvrdé" ideologie se představilo i to opravdu nejlepší, co mohlo tehdejší Československo nabídnout. Některé části asi zaujaly spíš technické experty: energetika, tradičně kvalitní strojírenství nebo zemědělství. Další byly určeny všem: třeba sklo a keramika, móda, hračky a loutky. Přípravy naší expozice se zúčastnili talentovaní umělci. O instalacích sklářských výtvarníků už jsem slyšel samou chválu dříve. Zaujalo mě ale, že se v Bruselu objevily moderní tapisérie, například několikametrové dílo s motivy našich hradů a zámků, nebo Strom hraček od fenomenálního Jiřího Trnky.
Hlavní atrakce, na něž se stály mnohahodinové fronty, byly ale vynikající restaurace s českou a francouzskou kuchyní a pak dva umělecké experimenty. Prvním byla Laterna magika; tuhle kombinaci filmové projekce a živých herců zná asi každý. O druhém projektu jsem předtím nevěděl – jmenoval se polyekran a spočíval v simultánní filmové projekci na osm pláten.
Celkově skončilo Expo 58 triumfem Československa. Získali jsme pěknou řádku zlatých medailí. Jejich kompletní přehled mi na výstavě poněkud chyběl. Zato se autoři hodně věnovali jinému aspektu naší účasti. Totiž tomu, pod jak bedlivou kontrolou soudruhů na nejvyšších místech byla. Přísnému dozoru neunikli výtvarníci ani obyčejní dělníci zaměstnaní na stavbě pavilónu, stejně tak průvodci v expozici. A když se chtěl někdo do Bruselu zajet podívat jako turista, musel být pochopitelně politicky zcela bez poskvrnky.
Brusel v Československu
Druhá polovina výstavy mapuje pronikání „bruselského" stylu po skončení Expo 58 do běžného života v Československu. Všímá si architektury, užitého umění (dekorační sklo a porcelán), grafického i průmyslového designu (nábytek, elektrospotřebiče a další). Zde uvidíte hlavně ukázky tehdejší kvalitnější designérské produkce. Některé exponáty se vám možná dodnes povalují na půdě – já takhle poznal mixér a fén. Část návrhů se ale v nepružné socialistické ekonomice nedočkala zavedení do masové výroby.
V několika menších místnostech na konci prohlídky autoři krátce popisují životní styl šedesátých let a hledají v něm další inspirace Bruselem. Všímají si různých typických fenoménů od skútrů po divadla malých forem a od nových trendů v umění po domácí výtvarné kutilství.
Jak onen bruselský styl vlastně vypadal? V designu a užitém umění oblé, často asymetrické tvary a velké barevné plochy, kombinované s výraznými liniemi. V architektuře se po raně socialistických experimentech (podle mého laického názoru hnusných) prosazoval relativně pohledný funkcionalizmus. Tohle všechno se objevilo právě v československé expozici na Expo 58. Znamená to, že Čechoslováci tenhle styl vynalezli?
Vzpomínky pamětníků a opěvování našeho tehdejšího úspěchu k takovému závěru svádějí. Jak ovšem ukazuje výstava Bruselský sen, Expo 58 jen otevřelo dveře do světa. V padesátých letech se světový design a dekorační umění vyvíjely přesně tímto směrem. Nepříliš početní domácí tvůrci se snažili tyto tendence prosazovat také u nás, přičemž se inspirovali poválečnou Evropou i meziválečnou československou tradicí. Právě tito lidé dostali šanci na Expo 58, protože komunistická strana potřebovala předvést něco, co obstojí v mezinárodní konkurenci. Po překvapivě kladném ohlasu výstavy byly pak moderní trendy vzaty na milost i doma.
Analýza místo nostalgie
Bruselský sen je velmi dobře udělaná výstava – přehledná a srozumitelná. Je také výborně výtvarně řešená. Dokonce i popisky a informační panely jsou vyvedeny v tom správném bruselském stylu. Na prohlídku si nechte dostatek času, aspoň tři hodiny. Hodně informací se totiž dozvíte z filmových dokumentů, které nejsou pouhým doplňkem expozice, ale promítají se přímo uprostřed dalších exponátů.
Nejvíc jsem ocenil, že výstava se snaží o historickou přesnost, klade důležité otázky a nachází na ně zajímavé odpovědi. Bylo by snadné a jistě návštěvnicky přitažlivé, kdyby se autoři pouze příjemně porochnili v malém československém rybníčku, nostalgicky zavzpomínali na půlstoletí starý úspěch naší (bývalé) země a ukázali pár předmětů z domácností šedesátých let, kdy jsme tu sice měli komunisty, ale „vlastně nebylo až tak zle".
Naštěstí se s tak jednoduchým přístupem nespokojili. A ukázali dvě podstatné věci. Za prvé, že náš pavilón na Expo 58 byl pozoruhodnou kombinací kreativity, kvalitního umění a třeskuté propagandy. Za druhé, největší užitek světové výstavy byl, že provětrala zatuchlé československé poměry a přinesla do nich aspoň trochu čerstvého vzduchu zvenku.
Bruselský sen. Československá účast na světové výstavě Expo 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60. let
Galerie hlavního města Prahy
Městská knihovna, Mariánské náměstí 1, Praha 1
14. 5. – 21. 9. 2008
(od 21. 11. 2008 do 1. 9. 2009 bude výstava k vidění v Moravské galerii v Brně)
120 Kč
Hodnocení (0 až 10 bodů): 8