Černobílý komiks se jmenuje Persepolis a napsala ho Marjane Satrapiová, Íránka žijící ve Francii. Je to autobiografický příběh, vyprávějící o životě malé Marjane v Teheránu zhruba mezi lety 1979 až 1984, kdy jí bylo devět až čtrnáct let. Narodila se v dobře situované a značně svobodomyslné rodině. Ideální start do života? Možná jinde a jindy.
Nejhorší kletba v Číně (nebo na Zeměploše? – teď si nevzpomínám) je „přeji ti, abys prožil zajímavé časy". Naše hrdinka si užila vážně zajímavou a převratnou dobu. Komiks začíná na konci represivní a všeobecně neoblíbené vlády šáha Pahlavího, kterého svrhla revoluce. Jejím původním záměrem bylo zřízení republiky, ale rychle se zvrhla v nastolení islamistického totalitního režimu, tvrdšího než za šáha. Aby toho nebylo málo, vypukla brzy poté ještě válka s Irákem.
Velké dějiny sledujeme očima malé holčičky, která je nucena svoje roztomile naivní dětské představy o světě konfrontovat s o dost drsnější realitou. Myšlenkově tedy dospívá rychleji, než bychom jí asi přáli. Zároveň je rebelka jako každé správné dítě v pubertě. Poslouchá zakázanou západní muziku a ve škole občas drze říká, co si doopravdy myslí. Jenže jak víme z vlastní socialistické minulosti, tohle není dobrá výbava pro bezproblémové přežití v diktatuře. Po pár průšvizích ve škole její rodiče nakonec usoudí, že pro ni bude bezpečnější odletět studovat do Evropy. Čímž končí první díl Persepolis. Druhý vyjde česky 2. května.
Kniha je místy až zábavná. Třeba když Marjanini rodiče pašují pro dceru z Turecka plakáty „dekadentních" amerických kapel, nebo když si Marjane vyjde do města s plackou Michaela Jacksona na bundě a jakési strážkyni mravnosti, která ji chytí, zkouší namluvit, že to není Jackson, ale známý bojovník za práva černochů v USA. Humor vás ovšem brzy přejde, když někdo z přátel rodiny nebo i příbuzných zmizí ve vězení, na popravišti, případně zahyne při iráckém bombardování Teheránu. Sami Satrapiovi občas zažijí horké chvilky. Stačí provést něco dříve normálního, ale teď najednou zakázaného, protože neislámského – třeba mít doma alkohol, nebo jít na mejdan a hrát tam karty. Při přistižení hrozí kriminál.
Komiks pochopitelně není objektivní historická studie, jen subjektivní vyprávění. Persepolis je navíc psaná z perspektivy dospívajícího dítěte, děj je tedy spíš jednodušší, místy i trochu schematický. Nicméně atmosféru doby popisuje docela přesvědčivě. Netuším, do jaké míry také pravdivě – i když vím přinejmenším o jednom člověku, který byl v Íránu a tvrdí, že velmi pravdivě. Jak vyplývá z komiksu, připomíná íránská realita osmdesátých let a nejspíš i dneška zvláštní hybrid mezi padesátými a sedmdesátými lety v Československu. Ne že by komunizmus a islámský fundamentalizmus byly totéž, ovšem všechny totality mají určité shodné rysy. Například rady rodičů, aby Marjane ve škole neříkala, co se děje a povídá doma, jsou jistě povědomé většině Čechů nad třicet let.
Současná móda autobiografických a „žurnalistických" komiksů může čtenářům pomoci přiblížit i historické události, o něž by se jinak moc nezajímali. Persepolis islámskou revoluci, vynikající Maus vyvražďování Židů. To jsou sice výborná témata, ale v Česku máme momentálně myšlenkový zmatek hlavně v některých ožehavých obdobích vlastních dějin. Kdy někdo napíše opravdu dobrý komiks třeba o komunistickém Československu, nebo o vztazích Čechů s Němci před druhou světovou válkou a po ní? Takový odvážlivec by mohl zastavit současný proces zapomínání naší minulosti – a v lepším případě dokonce nastartovat nějakou celonárodní diskuzi.
Persepolis
autor: Marjane Satrapiová
nakladatel: BB/Art
rok vydání: 2006
Hodnocení (0 až 10 bodů): 7