Centrum vzdělanosti od baroka
Minulý týden vyšel v respektu článek Magdalény Platzové o Národní knihovně. Mimo jiné se v něm pozastavovala nad některými podnikatelskými aktivitami v areálu Klementina. Vadila jí hlavně podle jejích slov „vekslácká hospoda", která vznikla místo původně plánovaného informačního centra.
Myslel jsem si, že zbytečně přehání. Předraženou restauraci přece najdete na pražském Starém Městě v každém druhém domě. Klementinum se v tomto ohledu nijak nevymyká. Navíc se v něm odehrávají i akce, jež mu svou kulturní úrovní dělají čest. Sídlí zde například galerie, která loni excelovala výbornou výstavou o Ďáblově bibli. A od 1. října můžete v areálu knihovny vidět zajímavou expozici českých a rakouských sochařů Praha rozsochatá.
Jenže po nedělních toulkách starou Prahou musím paní Platzové dát za pravdu. V Klementinu zdaleka není vše v pořádku. Náprava jistě zabere hodně času, ovšem jedna věc by se myslím měla řešit co nejdříve. Posuďte sami.
Do komplexu bývalé jezuitské koleje jsem vešel honosným vchodem z Mariánského náměstí. Minul jsem reprezentativní bronzové cedule „Národní knihovna České republiky" a „Klementinum – národní kulturní památka". Sotva jsem nasál genia loci perly barokní architektury a sídla vzdělanosti, vědy a kultury, zaujal mne poutač oznamující „Dnes sběratelské trhy". Že by nějaká prestižní akce předních pražských starožitníků? Na slavné adrese v historickém centru jistě nebudou prodávat žádní šmudlové, řekl jsem si. A šel se podívat.
Šmudlové u jezuitů
Že jsem byl překvapený, to je velmi slabé slovo. Trhy probíhaly na jednom menším nádvoří uvnitř areálu Klementina. Na štěrkem vysypané ploše stály stolky, povětšinou připomínající staré školní lavice z osmdesátých let. Na stolcích měli prodejci rozložené své zboží. Pár kousků mě zaujalo, nicméně většina byl (mohu-li jako laik posuzovat) obvyklý třetiřadý šunt, kterého v horších starožitnictvích nebo lepších vetešnictvích najdete celé hromady.
Klíčovou kulturní památku České republiky tedy podle mého názoru znevažuje jakýsi jarmark pod širým nebem. Dokonce jsem z plakátu zjistil, že se nekonal jednorázově, ale můžete ho navštívit každou neděli. To je pro mne naprosto znechucující. Podobná akce patří do tržnice na periferii, rozhodně ne sem. Krámek s rádobyvtipnými tričky s nápisy typu „one beer – two beer – three beer – Prague" vám také nedovolí otevřít ve svatovítském chrámu vedle oltáře.
Příliš nahnědlý sortiment
Jeden prodejce na sběratelském trhu mne navíc zcela šokoval. Snad šlo jen o ojedinělý exces, který se neopakuje každý týden. Dotyčný nabízel široký výběr starých krámů – odznaky, vyznamenání, sošky, hračky… V nedobrovolném sousedství se u něj sešly pozůstatky historie celého dvacátého století. Na jednom stole bysta Masaryka, na druhém sedmiramenný svícen, na třetím bysta Hitlera.
Hitler tu byl hned třikrát, pokaždé v bronzu: kromě bysty ještě soška celé postavy a plaketa s portrétem z profilu. Nikde nebylo napsáno, že jde o Hitlera, ale troufám si tvrdit, že ho poznám. Chlápků v uniformě a s typickým knírkem mnoho není.
Stejný starožitník prodával i různé vojenské odznaky či vyznamenání. Hákový kříž mělo na sobě celkem třináct z nich. Každý haknkrajc byl částečně přelepen samolepkou, asi proto, aby pána nemohl nikdo nařknout z propagace nacizmu. Jsem přesvědčený, že ho skutečně propagovat nechce. Jen mu je možná jedno, zda vydělá slušné peníze na bystě Masaryka, nebo Hitlera. Což není prohřešek kriminální, pouze morální.
Nejsem právník, ovšem samotný prodej artefaktů s nacistickou tématikou je zřejmě právně nenapadnutelný, pokud není spojen s výslovným podněcováním k rasové či jiné nenávisti. Nic to však nemění na faktu, že hnědé relikvie nemají co pohledávat na pozemku české národní kulturní památky!
Nejsou to totiž obyčejné starožitnosti. Připomeňme, že nacisté okupovali české země šest let, během nichž povraždili asi čtvrt miliónu našich lidí. Když se přidržím své kostelní metafory, prodávat v Klementinu Hitlery a hákové kříže je stejné, jako byste ve svatovítské katedrále házeli vajgly do nádobky se svěcenou vodou. Nejspíš by vás nezavřeli, ale i tak by bylo vaše chování zavrženíhodné.
Jde mi o dialog?
Podle vyjádření, které mi poslal pan Tichý z úseku komunikace Národní knihovny, pronajímá knihovna prostory pořadateli sběratelských trhů. Řízením knihovny je od září pověřen Pavel Hazuka. Soukromě doufám, že další pokračování nájemní smlouvy dobře zváží.
Přehnaně optimistický však nejsem. Ve vyjádření podepsaném panem Tichým se totiž na můj dotaz „Je NK ČR informována o kulturní úrovni akce? Pokud ano, jaký je váš názor na ni? Patří podle vás do prostor Klementina?" mimo jiné praví: „Pokud nám zašlete konkrétní výtky podpořené odbornými argumenty, pak bude možné zformulovat i konkrétní odpověď. Ale Vaše pocity jsou záležitostí ryze subjektivní. Jiní návštěvníci by vám nejspíš oponovali svými pocity – že jsou s kulturní úrovní trhů i nabízeným sortimentem spokojeni a že si myslí, že do Klementina patří…" Co si myslí vedení knihovny o akci, kterou mají přímo pod nosem a stačilo by jim zajít se tam v neděli podívat, jsem se tedy nedozvěděl.
Alespoň se prý budou zajímat o „údajný" prodej předmětů s nacistickou tématikou. Opět dám slovo panu Tichému: „Jde o závažné obvinění, protože předměty propagující fašismus či komunismus by zde samozřejmě měly být vyloučeny z prodeje. A mezi povinnosti pořadatele Sběratelských trhů patří i kontrola nabízeného sortimentu. S pořadatelem jsme se proto spojili, aby nám k Vámi popsané záležitosti poskytl stanovisko. (Zároveň jsme mu poslali spojení na Vás, aby Vaše komunikace mohla proběhnout přímo, bez prostředníka. Předpokládám totiž, že vám jde o dialog.)"
To jim tedy pěkně děkuju. Nemám na práci nic lepšího, než si korespondovat s jejich nájemcem. (Kupodivu mu v zájmu dialogu dali můj mail bez mého souhlasu a mně přitom ani nesdělili, jak se dotyčná firma nebo živnostník jmenuje.) Možná jsem naivní, ale myslel jsem si, že to budou chtít řešit sami beze mne, jelikož mají zájem na své dobré pověsti.
Souhlasím, že moje pocity jsou záležitostí ryze subjektivní. Asi vám tedy nezbyde, než se vydat na místo a udělat si vlastní názor. Pak se o své dojmy můžete případně podělit s Národní knihovnou, aby měli vždy tolik potřebnou zpětnou vazbu. Máte-li už s těmito trhy nějaké zkušenosti, napište prosím do diskuze sem ke článku.
Upozornění: Tento článek vyjadřuje výhradně osobní názory autora, nikoliv stanoviska jeho zaměstnavatele či jiných právnických osob, organizací a podobně, s nimiž by mohl být autor jakkoliv spojován.