Sisyfové: kdo jsou a co chtějí
Spolek Sisyfos je sdružení lidí různých profesí, jehož cílem je podpora kritického myšlení. Na svém webu píší: „Naší snahou je šířit a obhajovat poznatky současné vědy. Mimořádný význam přičítáme podpoře a výchově k racionálnímu, kritickému myšlení a pochopení vědecké metody. Hlavním cílem je ovšem vědecká analýza sporných a tzv. nadpřirozených jevů a názorů. S výsledky těchto analýz seznamujeme veřejnost a snažíme se bránit šíření pseudovědeckých, paranormálních názorů a neověřených nebo klamavých postupů a přístrojů."
Hned na úvod říkám, že se s touhle organizací částečně shoduji v názorech a cílech, ale naprosto se s ní rozcházím v metodách jejich prosazování. I já si myslím, že by bylo užitečné, kdyby lidé mysleli racionálně, nevěřili každému, kdo jim slibuje zázraky na počkání a zajímali se o důvěryhodné důkazy všeho, co jim kdo servíruje jako nezpochybnitelnou pravdu. Jenže podle mne nelze tento způsob uvažování (říkejme mu vědecký) propagovat tak, jak se o to pokoušejí Bludné balvany. K argumentům se dostanu později. Nejdřív si pojďme říci, jak vlastně předávání „balvanů" probíhalo.
Cena, za kterou nikdo neděkuje
Akce se odehrávala v podvečer v jedné z poslucháren Matematicko-fyzikální fakulty pražské Univerzity Karlovy. Udělovaly se zlaté, stříbrné a bronzové Bludné balvany ve dvou kategoriích – jednotlivci a družstva. Nominováno bylo 42 představitelů a propagátorů různých pseudovědeckých myšlenkových směrů, alternativní medicíny a podobně. Předávání cen pojali organizátoři jako recesi. Humor se jim dařil někdy více, někdy méně. Hlavní průvodce večerem byl doktor Jiří Grygar, kterého jistě znáte jako vynikajícího popularizátora astronomie. Posluchárna byla slušně zaplněná (odhaduji tak sto lidí), obecenstvo se zpočátku příliš nesmálo, ale později se začalo docela dobře bavit.
Nejdříve lidé ze Sisyfa vyhlásili laureáty za rok 2008 a objasnili, za co Bludné balvany získali. Nepříliš překvapivě si pro ocenění nikdo nepřišel osobně. Pak byl na programu seminář „Umíme to lépe". Do něj jsem vkládal určité naděje. Představí se v něm pár dobrých vědců, kteří zábavným způsobem předvedou, že je věda zajímavější a užitečnější než pavěda? Kdepak – byla to jen další recese, konkrétně na témata konec světa předpovídaný na rok 2012, homeopatie a „úprava molekulární struktury" vody. Závěrečný dialog andělice s čerticí byl asi nejvtipnější. Ovšem dělat si legraci z náboženství je poněkud v rozporu s vlastními zásadami Sisyfa, které tvrdí: „Klub nechce zasahovat do sféry politické a do oblasti náboženské víry."
Jádro pudla
Kdo letos bludné balvany získal, to si zjistěte sami. Média budou o akci jistě referovat, stejně jako v předchozích letech. Pro můj dnešní blog nejsou laureáti podstatní. Dokonce ani nechci rozebírat, čím se liší věda od pseudovědy nebo podobně. Jde mi o jinou, ale velice zásadní věc.
Organizace Sisyfos se snaží propagovat vědu. Proti tomu nic nenamítám; ostatně se podle svých možností snažím o totéž. Jenže Sisyfos prosazuje vědu hlavně prostřednictvím boje proti „nevědě". Obávám se, že tenhle přístup nemůže být příliš úspěšný. Nebudu teď analyzovat celou bohatou činnost spolku (přednášky pro veřejnost, knihy, články na vlastním webu a další). Omezím se na Bludné balvany, což je akce velmi důležitá, protože mediálně nejviditelnější.
Tři problémy Balvanů
Podstatou jejich včerejšího udílení byla satirická kritika lidí s odlišnými názory. Je pravda, že si ji povětšinou zasloužili. Také je pravda, že obdobné anticeny vyhlašují i jiné organizace – jmenujme třeba Ropáka roku za nejhloupější výrok o životním prostředí. Jenže pro popularizaci vědy nemůže negativní kampaň fungovat. Přinejmenším ze tří důvodů:
1) Reklama zdarma. Kdo ještě neslyšel o „vědeckém" výzkumu andělů nebo o přístroji na „revitalizaci" vody, ten se o nich včera dozvěděl od doktora Grygara. Jak známo, i negativní reklama je reklama. Skutečně je chytré dělat bezplatnou propagaci názorovým oponentům?
2) Asymetrická situace. V poslední době se často mluví o asymetrické válce, při níž pár dobře motivovaných a vynalézavých povstalců dokáže držet v šachu mnohem početnější, po zuby ozbrojenou armádu. V konfrontaci „Sisyfos versus pseudověda" jde o situaci poněkud obdobnou, kterou bych nazval asymetrická propaganda. Vtip je v tom, že veřejnost nemívá ráda, když někdo kritizuje své oponenty z pozice oficiální autority. Lidé spíš sympatizují s těmi, kdo se ozývají proti „vrchnosti". Vzpomeňte si na knížku nebo starý český film o študácích a kantorech. Když si sředoškoláci dělají legraci z profesorů, připadá nám to roztomilé a fandíme jim. Pokud by to bylo opačně, asi bychom si spíš pomysleli, že jsou učitelé na chudáky studenty zlí.
Poučný příklad jsou ochránci přírody, kteří se v Česku změnili ze študáků na kantory. V osmdesátých letech vystupovali proti režimu a hodně lidí je vnímalo jako hrdinné bojovníky za správnou věc. Dnes máme přísné ekologické zákony, odbor na ochranu životního prostředí najdete na každém místním úřadě, Zelení jsou ve vládě. A najednou se z ochránců stali v očích nemalé části veřejnosti „ekologisté" či „ekoteroristé", kteří slušné občany jen komandují a chtějí ničit ekonomickou prosperitu. Přitom dělají pořád totéž, co za komunistů.
Vědci jsou jednoznačně v pozici kantorů, ne študáků. Jejich oficiální autorita je dána tím, že vědecké poznatky se povinně vyučují ve školách a výzkum je placen převážně ze státních peněz. Proto jsou zřejmě vnímáni jako určitá složka státní moci. Z čehož plyne, že musí vést především pozitivní kampaň – přesvědčovat o atraktivitě a užitečnosti své práce. S kritikou protivědeckých názorů musí velmi šetřit, v podstatě si ji ponechat jen pro extrémní případy, jako byl loni katastrofálně neobjektivní televizní seriál Detektor.
3) Nenabízí alternativu. Jak přesvědčit africké vesničany, že doktoři umí léčit tuberkulózu nebo malárii lépe než místní šaman? Rozhodně nepomůže, když uspořádáte přednášku „Pověry pohledem moderní medicíny" a rozdáte pár výtisků knihy Výkladový slovník esoteriky a pavěd. Musíte v místě postavit nemocnici a důvěru si získat skutečnými úspěchy při léčení nemocí. Stejně tak vědci, když už se pustí do kritiky nevědeckých myšlenkových směrů, musí zároveň nabízet lákavější alternativu. Ta při předávání bludných balvanů nedostala žádný prostor.
Dnešní blog byl delší než obvykle, protože jsem chtěl trochu víc vysvětlit svou hlavní myšlenku. Raději ji ještě zopakuji. V popularizaci vědy může být dlouhodobě účinná jedině pozitivní kampaň. Klub Sisyfos má samozřejmě právo hlásat, co chce – tohle je svobodná země. Ale mohlo by jim prospět, kdyby můj názor vzali v úvahu.