Reklama
 
Blog | Jan Kolář

Astronomové a exoplanety: Jak spatřit neviditelné?

Kdyby se sestavoval žebříček nejromantičtějších vědních oborů, určitě by vyhrála astronomie. Co může být úchvatnějšího, než dívat se na noční oblohu? Okouzlené zírání je skvělé pro nás amatéry, ovšem profesionálním astronomům zdaleka nestačí. Ti si pro uspokojení své zvědavosti vymýšlejí komplikované projekty, pokud možno na hranici technických možností. V poslední době se ve velkém pustili do hledání exoplanet - planet mimo naši sluneční soustavu. Pozoruhodný příběh jejich objevování vypráví jedna horká knižní novinka.

Když jsem nedávno psal, že mám rád matematiku, nechtěli mi to někteří čtenáři věřit. Náklonnost k astronomii mi snad uvěříte bez potíží. Nemám pořádný dalekohled (triedr po dědovi nepočítám, s ním toho na obloze moc vidět není), ale na nějaké to zatmění nebo kometu se vždycky rád kouknu. Za úplným zatměním Slunce v roce 99 jsem dokonce neváhal jet na otočku do Maďarska. Bohužel mělo stejný nápad asi čtvrt miliónu lidí a nejmíň polovina jich jela stejným vlakem z Budapešti k Balatonu jako já. Na místě tedy bylo drobet narváno, nicméně zatmění jsem viděl a bylo fascinující – neopakovatelná podívaná!

Vlastně ne. Zatmění Slunce se opakují, akorát že jak na potvoru jsou většinou viditelná jen kdesi v horoucích peklech. Loni v březnu třeba v Turecku. Na tohle zatmění mě nakonec přemluvil brácha a jeli jsme se zájezdem, pořádaným pardubickou hvězdárnou. Taky na otočku: jeden autobus, čtyřicet lidí, asi dvacet dalekohledů, six days on the road (zpestřeno balkánským folklórem; nezapomenutelní byli hlavně bulharští celníci, kteří si řeknou o úplatek a pak vás stejně nechají čekat čtyři hodiny) a jeden den pozorování na středomořském pobřeží. Přesto jsem byl z výletu nadšený. Takže teď už chápete, že když vidím v knihkupectví zajímavou knížku o astronomii, nenechám ji bez povšimnutí.

Ta dnešní se jmenuje Nové světy ve vesmíru, s podtitulem Objevování exoplanet. Napsali ji Michel Mayor a Pierre-Yves Frei. M. Mayor je astronom z observatoře v Ženevě a zároveň spoluobjevitel první opravdové exoplanety u hvězdy podobné Slunci. Druhý autor je publicista a popularizátor vědy. Pro psaní populárněvědecké knihy ideální autorská dvojice. Informace z první ruky a zároveň srozumitelně podané.

Reklama

Jak vlastně astronomové pátrají po planetách u jiných hvězd? To už mají tak dobré dalekohledy, že je přímo vidí? Kdepak, to nebylo donedávna možné. Exoplanetu se podařilo poprvé vyfotografovat dalekohledem až v roce 2005. V té době jich ale byly známy už desítky. Vědci totiž při jejich hledání používají nepřímé metody. Princip hlavní z nich je vlastně jednoduchý. Ze školy víme, že planeta obíhá okolo hvězdy. Skutečnost je trochu složitější: planeta i hvězda obíhají kolem společného těžiště. Protože je hvězda mnohem těžší, je těžiště velmi blízko jejího středu a hvězda se jen drobně vychyluje, zatímco planeta běhá poslušně dokolečka. Existence pravidelných malých výchylek v poloze hvězdy nicméně prozradí přítomnost planety, i když ta je pro naše přístroje neviditelná.

Kámen úrazu je v praktické realizaci měření. Vědci nejdřív zkoušeli měřit odchylky přímo v poloze hvězdy na obloze, ovšem metoda nebyla dost citlivá pro detekci objektů tak malých, jako jsou planety. Astronomové si však uvědomili, že planeta může vrtět hvězdou i směrem k nám a od nás. Takový pohyb nemá vliv na pozici hvězdy na obloze, ale na její spektrum. Jevu se říká Dopplerův efekt a určitě ho znáte. Když kolem vás projíždí houkající policejní auto nebo vlak, vřeští houkačka vyšším tónem, když se k vám přibližuje, a nižším, když se vzdaluje. Rychlost a směr pohybu se totiž sčítá s rychlostí šíření zvukových vln. Světlo jsou také vlny (elektromagnetické) a Dopplerův efekt mění jejich vlnovou délku, tedy barvu. Při pohybu hvězdy k nám je její světlo o něco modřejší, při pohybu od nás naopak červenější. Rozdíly vyvolané obíhající planetou jsou směšně malé. Nicméně po mnoha letech práce se podařilo vyvinout dostatečně precizní postupy pro jejich stanovení. V devadesátých letech 20. století byly díky nim objeveny první exoplanety a my teď víme, že naše planetární soustava není ve vesmíru sama.

Nové světy ve vesmíru popisují historii těchto snah o nalezení planet u jiných hvězd. Autoři začínají pěkně zeširoka, od počátků astronomie přes hledání původně neznámých planet naší sluneční soustavy (Uranu, Neptunu a dnes už ne-planety Pluta). Dále vysvětlují techniky hledání exoplanet a líčí pátrání po nich, včetně všech úskalí, slepých uliček a předčasných nadějí, následovaných zklamáním. Pak se konečně dozvíte o prvních nesporných exoplanetách, které „přežily" důkladné prověřování pozorovacích dat astronomickou komunitou. Kniha také ukazuje, jak současné znalosti o exoplanetách změnily názory odborníků na mechanizmus vzniku planet a na vesmír vůbec. Závěrečné kapitoly se zamýšlí nad smělými plány budoucího výzkumu a nad možností existence života u jiných hvězd. Francouzský originál vyšel roku 2001, takže jsem ocenil i doslov, v němž náš astronom Petr Harmanec shrnuje nejdůležitější objevy posledních let.

V knížce je i přiměřené množství velmi názorných kreseb a hezká barevná příloha. Co mě naopak vůbec nepotěšilo, je jazyková úroveň textu. Za něco málo zřejmě mohou autoři originálu. Styl je místy trochu příliš stručný až úsečný a většina knihy je psána v přítomném čase. Samozřejmě, že se přítomný čas občas používá i pro vyprávění o minulosti. Tady je to ale někdy matoucí, protože není vždycky hned jasné, jestli vědci něco podnikají právě teď, nebo už to před časem udělali. Párkrát mi to došlo až o dva-tři odstavce dál.

Za všechny ostatní jazykové problémy jsou evidentně zodpovědní překladatel s editorem českého vydání. Některé pasáže celkem ujdou, jiné však bohužel připomínají cvičení z učebnice češtiny – cvičení na téma „nahraďte slova vhodnějšími synonymy", „vylepšete věty změnou slovosledu" a podobně. Jistě, nakladatelství moho šetřit na nákladech za překlad, termíny mohly být šibeniční… Ale na rovinu: když jde o tak zajímavé téma, raději bych si připlatil za dobře udělanou knihu, než abych měl požitek z četby zkalený kostrbatými formulacemi a nejasnými větami. Knihu přitom publikovalo nakladatelství Paseka v edici Fénix, kde obvykle vycházejí hodně kvalitní popularizační knihy. Snad si příště dají větší pozor.

 

Nové světy ve vesmíru. Objevování exoplanet.
autoři: Michel Mayor, Pierre-Yves Frei
nakladatel: Paseka
rok vydání: 2007
232 stran

Hodnocení (0 až 10 bodů): 6 (kdyby byl překlad lepší, dal bych 7, možná i 8)