Reklama
 
Blog | Jan Kolář

Vzdělanci bijí na poplach – ale mají důvod?

V posledních dnech se v médiích a na internetu objevila výzva „Všem, jejichž hlas je slyšet". Asi stovka lidí ze špičky české inteligence, většinou univerzitní profesoři a vědci, v ní vyjadřuje obavy, že úroveň vzdělávání je u nás čím dál horší, a apeluje na její zlepšení. Přestože už skoro rok píšu blog o popularizaci vědy, s touto výzvou dosti zásadně nesouhlasím. Překvapuje vás to? Tak čtěte dál.

Obsah je v kostce ten, že kvalita vzdělání se v Česku zhoršuje. Chceme-li však jako země uspět v mezinárodní konkurenci a také sami sebe kultivovat, musíme se snažit ji zlepšit. Proto se signatáři obracejí na ty, „jejichž hlas je slyšet", aby se snažili veřejnost motivovat ke vzdělávání. Celý text je například tady na OSLU, včetně relativně soudné diskuze.

Elaborát podepsalo, počítám-li správně, 101 lidí – renomovaní vědci, vysokoškolští profesoři, několik spisovatelů a poněkud nelogicky také herců. Herci mají se školstvím pramálo společného, ale díky své obecné popularitě zřejmě dostávají k podpisu cokoliv zcela automaticky. Některé signatáře znám od vidění nebo i osobně a vážím si jich. Ovšem nemusím pochopitelně souhlasit se všemi jejich názory.

Mě k podepsání výzvy nikdo nepřesvědčoval, a ani nemám pocit, že je pro mne určena. Se svým populárně-naučným blogem a jeho pár stovkami čtenářů jsem pro elitu národa těžký nýmand, jehož hlas nedolehne ani naproti přes ulici. To je realita, opravdu si o sobě nemyslím, že bych byl kdovíjak důležitý. Přesto se k téhle akci chci vyjádřit. Má totiž podle mne několik podstatných vad:

Reklama

Patos. Už první věta stojí za ocitování: „V poslední době pozorujeme značný nárůst nepoctivosti, nezodpovědnosti, bezohledného kořistění, agresivity a vulgarity." To je přinejmenším přehnané. I dál pokračuje text stylem, naznačujícím blížící se apokalypsu. V závěrečné části pak přechází do vznešených apelů na respektování těch nejvyšších hodnot. Vše je korunováno poslední větou: „Nezapomínejte, že zejména vy, jejichž hlas je slyšet, máte odpovědnost za naši budoucnost." To by mohla být i pravda, záleží však také na tom, jak ji podat.

Osobně nemám rád přílišný patos a jsem přesvědčený, že může uškodit i dobré věci. Sám se snažím psát civilnějším stylem. Ten je pro čtenáře přístupnější, řekl bych. Ale možná mám jen iracionální alergii na vznešená slova, stejně jako ji mám na med a na čaj s mlékem (a někdo jiný zase na kopr). Přestanu páchat literární rozbory, podívejme se raději na fakta.

Nedoložená tvrzení. Základní premisa výzvy, totiž že s naším školstvím to jde od pěti k mínus třem, není podložena žádnými konkrétními daty. Najdete zde jen obecná prohlášení a nepříliš důvěryhodná zobecnění. Z čeho například autoři odvodili, že „absolventi základních, středních i vysokých škol mají dnes podstatně horší všeobecný rozhled než generace jejich rodičů"?

Některé postřehy jsou vyloženě odtržené od reality – třeba věta „tzv. počítačová gramotnost je často chápána pouze jako úspěšné zvládnutí počítačových her, brouzdání po internetu a v lepším případě též pochopení základů jednoho textového editoru". Minulý týden jsem mluvil s člověkem, který učí na jednom gymnáziu na Vysočině, mimo jiné i „počítače". Chtěl jsem, aby mi zpracoval jakousi interaktivní popularizační prezentaci. Říkal, že to nebude problém, podobné věci dělají jeho studenti běžně jako ročníkové projekty.

Protože skoro všichni signatáři jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé, čekal bych od nich racionální argumenty a odkazy na nějaké podrobné studie, které například srovnávají úroveň vzdělání v různých zemích, případně v Česku v různých letech. Bez konkrétních údajů se opravdu špatně polemizuje. O situaci v našem školství nemám příliš ponětí, to přiznávám. Klidně může být špatná, ba katastrofální. Ovšem povinnost dokázat svá tvrzení mají v tomto případě autoři výzvy, ne já.

Měli bychom se také zamyslet, zda kvalita českého vzdělávání doopravdy klesá. Možná, že je nevalná, ale že taková byla vždycky, aniž by to způsobilo krizi společnosti. Můj úhlavní kamarád z gymnázia se jednou pár měsíců před maturitou rozhlédl po třídě a pronesl: „jsme banda idiotů". Myslel to naprosto sebekriticky na všechny včetně nás dvou, a já souhlasil. Náš všeobecný rozhled měl tehdy vážné vady na kráse. Předměty, které nás nebavily, jsme se nabiflovali na písemku a pak všechno s lehkým srdcem zapomněli, eventuálně jsme na ně kašlali úplně. Zajímavé je, že většina bandy idiotů se potom v životě skvěle uplatnila, hodně lidí vystudovalo vysokou, původce nesmrtelného výroku dokonce dvě.

Mlhavé návrhy řešení. Hlavním závěrem výzvy je prosba k lidem „se silným hlasem", aby se snažili o propagaci vzdělávání. Mají prý být konstruktivní a motivovat pozitivními příklady. Signatáři se obracejí na „všechny, kteří vystupují v televizi a v rozhlase, píší do novin a časopisů, poskytují rozhovory atd.".

Text také obsahuje několik neurčitých návrhů na změny ve školství. Některé mne zaujaly spíš negativně. Vyloženě jsem se zalekl formulace „ve sdělovacích prostředcích je často zpochybňována role paměti ve vzdělávání, smysl výchovy ke kázni…". Nevím přesně, co tím je myšleno. Bojím se, že jde o kritiku nové školské reformy, jež klade (správně) větší důraz na rozvoj schopností a osobní rozvoj, než na biflování a poslušnost. Mohu se plést. Má zručnost ve čtení mezi řádky značně upadla od porevolučního zavedení svobody tisku. Dnes je chválabohu v módě říkat věci přímo. Nechápu, proč to neudělali i autoři výzvy.

Nedobrá komunikační strategie. Text se objevil leckde po internetu, psalo se o něm i v Lidových novinách a Právu. Jeho propagátoři si tedy umí zjednat solidní přístup do médií. Děsím se ale dne, kdy všichni budou skvěle umět „protlačit věc do médií" a nebudou se přitom zamýšlet nad kvalitou protlačovaného. Navíc – je cílem dostat něco do médií? Samozřejmě ne, to je pouze prostředek.

Každá výzva musí oslovit své adresáty. Zde jsou adresáty publikačně činní lidé. Někteří žádné apely nepotřebují, protože vědu a vzdělání popularizují už dlouho. Jiní by se mohli inspirovat. Ovšem použité formulace jsou poněkud nešťastné, spíš než zdvořilá prosba vyznívají jako poučování. A snažit se přimět novináře, aby psali konstruktivně a pozitivně, je stejně rozumné, jako pošťuchovat cizího vlčáka klacíkem. Novináři jsou na podobné rady alergičtí, vnímají je jako možné ohrožení svobody slova. Měli by se snad vzdát kritiky, i když by byla oprávněná?

 

Je pravda, že vzdělání máme podporovat, dokonce si ho hýčkat. Je to cennější hodnota, než peníze nebo značkové zboží, které si za ně kupujeme v obchodních centrech. Stejně tak uznávám, že naše školství není v ideálním stavu a diskutovat o jeho kvalitě je zapotřebí. Tato výzva bohužel není dobrý příspěvek do debaty o stavu inteligence na českých tocích.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama