Reklama
 
Blog | Jan Kolář

Výlet do Chicaga čili Jak se dělá muzeum

Chicago není zrovna nejpopulárnější turistická destinace, pokud tedy nejste fanoušek mrakodrapové architektury nebo se nechcete plavit po Michiganském jezeře. Ale když už se tam dostanete, třeba pracovně jako já teď v červenci, nenechte si ujít tamní muzea. V jednom z nich jsem si říkal, že podobnou expozici bych rád viděl i v Praze. Dá se ovšem americká zkušenost přenést do Česka?

V Chicagu jsem byl na mezinárodní konferenci rostlinných biologů. Měl jsem dvě volná dopoledne, takže jsem stihl i dvě ze zdejších muzeí. Vidět Art Institute of Chicago je víceméně povinné – má obrovskou sbírku asijského umění, údajně nejreprezentativnější kolekci impresionistů mimo Evropu, a ani někteří američtí malíři nejsou vůbec špatní (třeba Georgia O'Keefe). Chci ale psát o jiném chicagském muzeu, usazeném na nábřeží Michiganského jezera.

Field Museum of Natural History, pojmenované podle prvního velkého mecenáše, podnikatele Marshalla Fielda, je podle názvu přírodovědecké, ale může se pochlubit i zajímavými archeologickými a národopisnými expozicemi. Je z velké části financované ze soukromých peněz, takže hned před pokladnami zdobí vstupní halu deska se jmény firemních i individuálních přispěvatelů. O finance od sponzorů muzeum zřejmě nemá nouzi. Vždyť jen za svou hlavní atrakci posledních let, výborně zachovalou kostru tyranosaura (pojmenovaného familiárně Sue), zaplatilo 8,4 miliónu dolarů.

Sue vévodí hlavní hale v přízemí, spolu s dvojicí slonů, obrovskými indiánskými totemy a několika dalšími efektními lákadly. Po téhle ochutnávce mohou návštěvníci zamířit do tří pater stálých expozic, nebo na některou z aktuálních výstav.

Reklama

Letos v létě nabízelo muzeum hned tři výstavy. První přibližovala život Charlese Darwina. Pochopitelně se věnovala především tomu, jak přišel na svou evoluční teorii. Ale nahlédli jste také do Darwinova soukromí; autoři dokonce zrekonstruovali jeho pracovnu. Některé exponáty sebral Darwin osobně, například zvířata z přírodovědné plavby kolem světa na lodi Beagle. Další výstava, Underground Adventure (Podzemní dobrodružství) poskytla šanci se virtuálně zmenšit a podniknout expedici světem pod povrchem půdy. Takže jste procházeli mezi stokrát zvětšenými modely podzemních živočichů, hub, baktérií nebo kořínků rostlin. Expozice byla evidentně určená hlavně dětem, ale i leckterý dospělý se myslím dozvěděl zajímavé věci.

Třetí a nejlepší výstava se jmenovala Dinosaurs: Ancient Fossils, New Discoveries. Seznamovala návštěvníky s novými objevy o životě dinosaurů. Byla kvalitní odborně i formou prezentace. Dozvěděli jste se, jak se podle zoologů dinosauři pohybovali, poznali jste nové paleontologické nálezy z Číny nebo současné názory na masové vymírání koncem druhohor. Všechno bylo prezentováno pomocí zkamenělin, modelů, filmů i interaktivních počítačových prezentací. V jedné z nich jste si například mohli hýbat krční páteří různých vyhynulých obrů a zjistit, kam až mohli dosáhnout se svým krkem. Polovinu jednoho sálu zas zabíral naprosto věrohodný model čínské druhohorní krajiny s plazy (z nichž mnozí měli peří), nejstaršími savci a rostlinami. Připravit takovou výstavu muselo být zatraceně drahé, proto je putovní a k realizaci se spojilo několik amerických muzeí.

A teď už ke stálým expozicím. Některé vznikly očividně už před delší dobou, ale i ty jsou lepší než jejich protějšky v našem Národním muzeu. Třeba v zoologické části jsou zvířata vystavena nikoli v holých vitrínách, ale většinou v modelech jejich přirozeného prostředí. A uspořádána jsou spíš podle místa výskytu, než podle zoologického systému, který musí většinu normálních lidí k smrti nudit. Můžete tedy vidět tropický prales, africkou savanu, severoamerický les a podobně. Navíc tu je i menší výstava pro děti, nazvaná Co je zvíře? Caparti, kteří sotva dovedou číst, se tu mají na co dívat a zároveň se dozvědí něco o zoologii, způsobem přiměřeným jejich věku.

Všechny expozice popisovat nebudu, zahltil bych internet a přivodil jeho globální kolaps. Zmíním se jen o třech velmi moderních, které na mě udělaly silný dojem. Expozice Tichomoří je zajímavá tím, že kombinuje informace o přírodě, historii a dnešním životě v této exotické oblasti. Tedy žádné striktní oddělování „tohle patří do zoologie, tohle dáme do antropologie", ale užitečné prolínání různých oborů.

V sálech historie předkolumbovské Ameriky procházíte místnostmi, které vám představují životní styly dávných obyvatel – od tlup lovců mamutů přes vesnice zemědělců a městské státy až po velké říše. Archeologické nálezy jsou pochopitelně základem. Kromě nich tu však najdete také modely indiánských měst, můžete se projít částí puebla, vytvořenou podle skutečné archeologické lokality, nebo se podívat na krátké vysvětlující filmy.

Díky interaktivním exponátům si některé informace „objevíte" sami. Třeba na stěně věnované původním plodinám Ameriky se za mléčným sklem skrývá mimo jiné odpověď na otázku, jaká ingredience italské kuchyně nepochází z Itálie. Zmáčknete tlačítko a objeví se talíř špaget s kečupem a rostlina rajčete (všechno pochopitelně z plastu). Jistě, rajčata jsou z Ameriky. Teď už to nikdy nezapomenete ani vy, ani vaše malé dítě. Tvůrci vůbec dbali, aby se děti nenudily. Ve výšce jejich očí jsou proto věci, určené speciálně pro ně: například krátká vyprávění ve stylu: „Představ si, že žiješ v mayském městě. Jak by vypadal tvůj běžný den?"

Vynikající je paleontologie. Provede vás celou minulostí života na Zemi, a to způsobem, který vás bude bavit. Fieldovo muzeum provádí vlastní rozsáhlý paleontologický výzkum, má tedy z čeho vybírat. V sálech pro veřejnost však rozhodně nenajdete vitríny napěchované fosíliemi od podlahy ke stropu. Autoři expozice se očividně řídili moudrou zásadou, že méně je někdy více. Zkameněliny, které tu uvidíte, jsou zato exkluzivní: buď hezké, nebo vědecky cenné, nebo obojí. Komentáře nejsou zbytečně užvaněné, spíše krátké a snadno pochopitelné.

Expozici dominuje vynikající kolekce skoro deseti koster dinosaurů a pak čtvrtohorní šavlozubá a jiná zvěř. Prohlédnout si však můžete i atraktivní rekonstrukce dávno zaniklých ekosystémů – devonského korálového útesu na místě dnešního Chicaga nebo karbonského pralesa. Ocenil jsem, že živočichové a rostliny jsou tady prezentovány společně. Lidem se většinou víc líbí zvířátka, takže tenhle přístup pomáhá přitáhnout jejich pozornost i k podceňovaným, ale stejně důležitým rostlinám. Po popisu předchozích oddělení už není nutné říkat, že ani zde nechybějí kráté filmy a speciální atrakce pro děti. Muzeum se rovněž velmi snaží zapojit návštěvníky takříkajíc do hry. Jednak interaktivními exponáty, jednak pobídkami, aby si v místnosti sami našli nějakou pozoruhodnost nebo odpověď na zajímavou otázku. Mohou také sledovat paleontology při preparaci zkamenělin.

Fieldovo muzeum rozhodně stojí za prohlídku. Bohužel je nepříjemně daleko. Neuškodilo by mít cosi podobného v Česku, například v Národním muzeu v Praze. Otázka je, nakolik se americký styl dá přenést do našich podmínek. Určitě nejde okopírovat všechno. Fosilní dinosaury u nás prostě nemáme a pořádat nákladné zahraniční expedice nebo investovat pár desítek miliónů do koupě tyranosaura je nad možnosti našich veřejných institucí. Přesto se i v českých sbírkách dá najít spousta pěkných věcí, včetně opravdových světových unikátů. Jde jen o to je správně prezentovat návštěvníkům. A to je má hlavní inspirace z Chicaga. Nepřeplácané, vizuálně přehledné expozice, srozumitelné informační panely, interaktivita, snaha zaujmout dospělé i děti – všechny tyhle zásady se dají za rozumné peníze uskutečnit i v našich muzeích.

Field Museum of Natural History
Chicago, USA

Hodnocení (0 až 10 bodů): Dočasné výstavy, Tichomoří, předkolumbovské kultury a paleontologie 9; ostatní stálé expozice 6 – 8

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama