Před pár týdny jsem slíbil napsat o nějaké příjemné historické knížce – hlavně takové, která není o druhé světové válce jako těch několik předchozích. Teď slib plním. Dnešní kniha voní dálkami a kořením. Jmenuje se Neznámá moře, s podtitulem Jak Vasco da Gama otevřel cestu na Východ, a napsal ji Američan Ronald Watkins. Jeho životopis je dost netypický pro autora dějepisné literatury faktu. Vystudoval historii a práva, působil v různých právnických profesích v Arizoně, dokonce i na celkem významných postech. Pak se ale začal věnovat psaní. Nejdřív publikoval několik knih o různých zločinech, teď změnil žánr a Neznámá moře je jeho první historická kniha. Není to tedy profesionální historik na plný úvazek.
Watkins ale není ani žádný diletant. Přinejmenším ten dějepis studoval, takže umí zacházet s prameny a kriticky je hodnotit. Dokazuje to i v knize, kterou zpracoval velmi kvalitně. Čtenářům poctivě říká, které informace jsou důvěryhodné a co jsou spíš dohady. Podle vlastních slov se při psaní držel současných většinových názorů badatelů na popisované události, ovšem v dodatku shrnuje i některé odlišné interpretace, občas se objevující v odborné literatuře.
Autor nás podrobně seznamuje s objevnými plavbami Portugalců. Ty sice vyvrcholily slavnou cestou Vasca da Gamy do Indie v letech 1497-9, ale ve skutečnosti zabraly většinu patnáctého století. Proč se vlastně Portugalci pustili do tak riskantního podniku? Podle Watkinse měli několik dobrých důvodů. Portugalsko jako země na samé periferii Evropy nemohla vlastně expandovat jinam, než za moře. To potvrdily i občasné války se sousední Kastilií, kterou se Portugalcům nikdy nepodařilo ovládnout. Kromě snahy o expanzi byly ve hře i jiné faktory. Portugalská motivace byla směsí zvědavosti, chamtivosti a náboženské horlivosti, jak vyplývá z autorova pečlivého rozboru.
Pro zvědavost byl prostor skoro neomezený. Watkins velmi zajímavě analyzuje, jaké zprávy měli středověcí Evropané o zemích na Východě. Překvapivě (aspoň pro mne) ukazuje, že poměrně přesných informací nebylo málo. Nikdo je bohužel nedokázal odlišit od výmyslů a legend, jichž bylo také až dost. Jediná možnost byla přesvědčit se na místě. Obrovské byly i možnosti zbohatnutí. Portugalcům šlo nejdřív o africké zlato. Později se stali velmi lukrativním zbožím afričtí otroci. S těmi sice tehdy běžně obchodoval kdekdo, Arabové i Evropané, ovšem Portugalci podstatně zvýšili obrat tohoto odsouzeníhodného byznysu. Hlavní lákadlo bylo nicméně koření. Z Indie a jihovýchodní Asie se do Evropy dováželo po souši. Obchod tím pádem kontrolovali Arabové usídlení na půl cesty, kteří z něj měli fantastické zisky; dobře se přiživovali i obchodníci z Itálie. Zničit monopol Arabů nalezením námořní trasy znamenalo hodně vydělat a zároveň oslabit pozice těchto „Maurů", které Portugalci jako správní křesťané nemohli ani vystát. Čímž se dostáváme k oné náboženské motivaci. Takhle oslabené Araby by se možná po čase podařilo konečně vyhnat z Palestiny, když křižácké výpravy zatím selhávaly. Vítaná byla také příležitost obrátit na pravou víru nějaké ty divochy ve vzdálených končinách.
Jedna věc je snít o obeplutí Afriky až do Indie, druhá věc je nápad prakticky uskutečnit. To byl opravdu projekt na několik desetiletí, po všech stránkách ohromně náročný a řízený přímo královským dvorem. Watkins zdůrazňuje, že kolem roku 1400 se evropští námořníci nedokázali plavit dál než zhruba ke Kanárským ostrovům. Portugalci proto museli postupovat po menších krocích, postupně se učit a vymýšlet různá technická zlepšení lodí, navigačních přístrojů a podobně. Zároveň museli překonávat i strach námořníků z neznáma, tedy psychologické bariéry. Kniha nejdříve popisuje, jak se kapitáni odvažovali stále dál a dál podél afrického pobřeží, až nakonec Bartolomeo Dias obeplul jižní cíp Afriky. Potom se vyprávění soustředí na vyvrcholení celého snažení – dva roky trvající expedici Vasca da Gamy do Indie a zpět.
Z plavby se zachoval deník, takže její průběh rekonstruuje Watkins někdy téměř den po dni. Díky tomu si můžeme udělat představu, o jak extrémně obtížný podnik šlo. Da Gama byl naštěstí po všech stránkách mimořádný člověk. Že uměl ovládat a navigovat loď se rozumí samo sebou. Ale také musel ve své flotile čtyř lodí udržet disciplínu, aby se mu námořníci frustrovaní úmornou a dlouhou plavbou nevzbouřili dávno před dosažením cíle. Navíc musel být obratný diplomat, protože v dalekých zemích ho pochopitelně vždy nevítali s otevřenou náručí – hlavně ne muslimové, usazení všude na pobřeží východní Afriky a Indie.
Da Gamova cesta nijak moc romantická nebyla – koneckonců ji přežila odhadem jen třetina posádky. Společně s objevením Ameriky ale změnila svět se vším dobrým i špatným, co následovalo. Portugalci jsou na svého rodáka i na celé objevitelské období svých dějin hrdí dodnes, a právem.
Neznámá moře je čtivá kniha, kromě historických údajů a analýz událostí také plná dobrodružství a napětí. Watkins je rozhodně zručný vypravěč. Tedy většinou; narazil jsem na pár vět a odstavců, u kterých jsem musel chvíli přemýšlet, co přesně znamenají, nebo jak vlastně navazují na předchozí text. Někdy to mohla být chyba autora, jindy jsem podezíral spíš překladatelku. Naštěstí to byly jen výjimky. I redakce nakladatelství si dala na knize záležet, nevzpomínám si například na žádné překlepy. Jen škoda, že zajímavé povídání nedoprovázelo víc map. Na předsádce je sice mapa s vyznačenou trasou putování Vasca da Gamy, ale v knize se mluví o mnohem větším počtu plaveb a míst, většinou ne zrovna obecně známých. K četbě proto doporučuji přibrat atlas světa. Tahle publikace stojí v každém případě za přečtení. Jsem zvědavý, s jakým tématem přijde autor příště, pokud se nevrátí k psaní o zločinu.
Neznámá moře. Jak Vasco da Gama otevřel cestu na Východ.
autor: Ronald Watkins
vydavatel: BB/art
rok vydání: 2006
325 stran
Hodnocení (0 až 10 bodů): 8