Reklama
 
Blog | Jan Kolář

Ten, který přežil všechny atentáty

Přes čtyřicet spikleneckých skupin i osamělých jednotlivců spřádalo plány na jeho zabití a mnoho z nich se o atentát skutečně pokusilo. Zamýšlená oběť pokaždé vyvázla, jen aby nakonec spáchala zbabělou sebevraždu. Jeho jméno a zločiny si bude lidstvo pamatovat asi navěky, zatímco na většinu atentátníků se zapomnělo. Příběhy potenciálních zabijáků teď vynesl na světlo britský historik Roger Moorhouse. Napsal pozoruhodnou historickou knihu, která se zároveň čte jako thriller. A kdo je jejím hlavním „hrdinou"?

To prozrazuje titul – Atentáty na Hitlera. Možná vás to trochu překvapí. Hodně lidí si vybaví, jak se spiklencům v německé armádě málem podařilo Hitlera zabít v roce 1944, sečtělejší fanoušci moderní historie slyšeli i o pár dalších atentátech, ale že by jich bylo přes čtyřicet? Skutečně; „vůdce" byl jedním z nejoblíbenějších terčů v historii.

Roger Moorhouse se ve své knize nezabývá všemi plány na jeho likvidaci, jen těmi podstatnějšími. Vybral si čtenářsky nebývale atraktivní téma. Kdo by si rád nepočetl o nepříliš známých historických událostech, zvlášť takhle nebezpečně dobrodružných? Přitažlivé téma ovšem pro napsání kvalitní knihy nestačí. Autor může podlehnout touze po maximální prodejnosti a napsat pár set stran tlachů jako z Blesku, kde každou nepotvrzenou domněnku bude vydávat za jasný fakt – jen když bude dost zajímavá, nebo ještě lépe skandální. Nebezpečí hrozí i z opačné strany. Suché popisy jednoho pokusu o atentát za druhým se čtenářům brzy omrzí a autor je může unudit podružnými faktografickými detaily.

Moorhouse naštěstí nespadl ani do jedné z těhle pastí. Vytvořil seriózní historickou studii, ovšem velmi čtivou. Uvádí jen podložená fakta, pokud někde existují pochybnosti nebo chybějí důkazy, přiznává to. A zároveň píše stylem, který občas nemá daleko k proslulému románu Den pro Šakala.

Reklama

Jednotlivé kapitoly se zabývají různými okruhy atentátníků, ve zhruba chronologickém pořadí. Začátek knihy je věnován „sólistům", hlavně Maurici Bavaudovi a Georgu Elserovi. Poněkud naivní a duševně nevyrovnaný Švýcar Bavaud, ačkoli měl pistoli v kapse, na Hitlera vůbec nevystřelil. Zato Němec Elser byl ve svém úsilí obdivuhodně metodický. Poté co došel k přesvědčení, že Hitler je nebezpečný diktátor vedoucí Německo do záhuby, začal pečlivě připravovat svůj atentát. Na podzim 1939 důmyslně ukryl bombu v mnichovské pivnici, kde každý rok řečnil Hitler při oslavách výročí nezdařeného nacistického puče z roku 1923.

Jejím sestrojováním a tajnou instalací do nosného pilíře sálu strávil Elser dva měsíce. Technicky byla akce fenomenálně úspěšná. Nálož vybuchla přesně v nastavenou dobu a sál zcela zničila. Bohužel Hitler svůj projev oproti předchozím letům zkrátil, takže v okamžiku výbuchu už byl pryč i s ostatními hlavouny. Elser měl smůlu i v dalším bodě: nepodařilo se mu prchnout do Švýcarska, takže neunikl zatčení a popravě.

Další kapitoly popisují plány nebo pokusy o atentát na Hitlera z dílny polského odboje, sovětských agentů a partyzánů, britských tajných služeb a vnitřního německého hnutí odporu: Abwehru (vojenské rozvědky) v roce 1938 a armádních důstojníků v letech 1943 až 1944. Nechci prozrazovat příliš, abych vás nepřipravil o potěšení z četby. Jen upozorním na vynikající kapitolu o Polsku, kde se podzemní Armija Krajowa pokusila zničit Hitlerův osobní obrněný vlak. Sice omylem zaútočila na obyčejný rychlík, jedoucí krátce před ním, ovšem v podmínkách brutální represe si schopnosti a odvaha polských odbojářů i tak zaslouží uznání.

Zajímavé jsou plány Abwehru z roku 1938. Někteří jeho důstojníci (včetně šéfa Canarise) se tenkrát chystali zabít Hitlera a převzít moc v Německu. Hlavním důvodem byly obavy z Hitlerovy nebezpečně dobrodružné politiky, směřující plnou parou k válce. Puč měl vypuknout těsně po vyhlášení mobilizace proti Československu. Jak víme, Mnichovská dohoda na poslední chvíli zlikvidovala Československo mírovou cestou. Převrat se proto neuskutečnil. Spiklenci logicky usoudili, že vražda šéfa státu na vrcholu jeho politických úspěchů by se nesetkala zrovna s vřelým souhlasem národa.

Za zmínku stojí také aktivity Wehrmachtu. Bombový útok na Hitlera v jeho hlavním stanu v červenci 1944 je dobře známý. Nicméně vojenský odboj se snažil zlikvidovat Hitlera už od začátku roku 1943. Několik plánů (v jednom dokonce figuroval první sebevražedný atentátník v dějinách!) však selhalo, někdy vinou nespolehlivých rozbušek, někdy kvůli vyložené smůle.

Pouhé vyprávění o podrobnostech několika atentátů by nejspíš vydalo jen na tenkou brožurku, ne na pořádnou knihu. Roger Moorhouse naštěstí ví, že historické události se nedějí ve vzduchoprázdnu. Pokusy o zabití Hitlera proto vždy zasazuje do širšího kontextu. V každé kapitole se tak dozvíme spoustu zajímavých věcí – o fungování Hitlerovy ochranky, o hrdinství polského odboje, o agentech NKVD vysazovaných na Němci okupovaném sovětském území, o roli britských tajných služeb v podpoře evropských hnutí odporu…

Z Atentátů na Hitlera se nakonec vyklubala kniha o něčem ještě důležitějším. Přibližuje totiž méně známou část historie druhé světové války. Připomíná, že linie front a počty zbraní nejsou ve válce všechno. Zvlášť v té druhé světové, kdy mnoho národů bojovalo za holé přežití, získaly na významu různé „nefér" operace, včetně vražd prominentních představitelů okupační správy a domácích kolaborantů. V tehdejší svízelné situaci dospěli dokonce i konzervativní Britové postupně k přesvědčení, že podobné akce jsou ospravedlnitelné. Snahy zlikvidovat Hitlera jsou tedy vlastně jen vrcholem ledovce, jak kniha působivě ukazuje.

Odbornou úroveň knihy musí posoudit historikové. Já amatér jsem s ní byl spokojen, zaznamenal jsem jen menší nepřesnosti v popisu atentátu na Heydricha (ten ale byl zmíněn pouze okrajově) a kapitola o polském odboji se nesla v až překvapivě oslavném duchu. Vůbec třeba nezmiňuje rozpory mezi komunistickou a nekomunistickou frakcí. Na druhou stranu je dobře, že se angličtí čtenáři originálu dozvěděli nějaké pozitivní informace z dějin střední Evropy.

Redakce si dala na knize záležet, překlad je kvalitní, překlepů jak šafránu a potěšila mě i dobře zpracovaná fotografická příloha. Horší kvalitu některých fotek lze snadno vysvětlit válečnými okolnostmi jejich vzniku. Ale co bylo kvalitně nafoceno, to je slušně přetištěno; což bohužel u našich nakladatelů nebývá vždycky pravidlem.

V českém knižním ekosystému se obvykle snažím plnit nepostradatelnou funkci „zdravotní policie" – věčného rejpala, který zásadně nepíše pochvalně o věcech, jež si to nezaslouží. Téhle knize ovšem nemám moc co vytknout. Rozhodně vřele doporučuji.

Atentáty na Hitlera. Spiklenci, vrahové a diktátor, který unikal smrti.
autor: Roger Moorhouse
nakladatel: BB/Art
rok vydání: 2007
366 stran

Hodnocení (0 až 10 bodů): 9