Hodně knih o vesmíru těží z nádherných fotografií, kterými nás vytrvale zásobují astronomové a Hubblův kosmický dalekohled. Stačí doplnit něco textu a hit předvánočního trhu je na světě. Nechci to ironizovat; pokud se podobná publikace napíše a uspořádá rozumně, je pro amatérské zájemce o astronomii naprosto skvělá.
Zapotřebí jsou ale také knihy, které by čtenářům přiblížily skutečnou vědu, schovanou za hezkými obrázky. I takové vycházejí. Jejich problémem bohužel někdy bývá nesrozumitelnost. Autoři mají buď příliš vřelý vztah k nepodstatným detailům, nebo naopak vysvětlují komplikované věci jen letmo a v takové zkratce, že nemáte šanci proniknout k jádru věci.
Singhův Velký třesk je výborná kniha právě proto, že v ní není nic, co byste nedokázali pochopit. Autor má s námi čtenáři dostatek trpělivosti. Všechno vysvětluje postupně a srozumitelně, aniž by unavoval zbytečnými podrobnostmi. Můžete se s ním proto bez obav vydat na objevitelskou cestu – nikoli prostorem, ale historií.
Počátek a vývoj světa (chcete-li kosmu) zajímal lidi odpradávna. Každá velká civilizace i nepočetný kmen mají své kosmologické mýty. Ovšem starověké Řeky poprvé napadlo, že o vesmíru by se mohlo uvažovat i pomocí rozumu, ne jen náboženství. Simon Singh proto začíná své vyprávění právě u nich. Od prvních pokusů řeckých myslitelů porozumět pohybům nebeských těles nebo změřit velikost Země a vzdálenosti Měsíce a Slunce se dostává k aristotelovskému geocentrickému modelu, v němž byla Země středem celého vesmíru. Krátce vás pak provede dramatickými staletími raného novověku, kdy se prosazoval heliocentrizmus, který „degradoval" Zemi na pouhou planetu.
A už se ocitáme ve dvacátém století. Ve fyzice a astronomii jde o období, kdy bylo konečně možné vědecky se zamýšlet nejen nad současným vzhledem vesmíru, ale také nad mechanizmy jeho vzniku nebo alespoň raného vývoje. Kniha barvitě líčí spory teoretiků i astronomů-pozorovatelů o klíčové otázky, jejichž řešení klestilo cestu dnešním poznatkům. Existuje jediná galaxie, nebo je jich mnoho? Je vesmír statický, nebo se rozpíná? Proč je v něm právě takový poměr vodíku, hélia a dalších prvků, který pozorujeme? Pokud začal vesmír velkou explozí, lze pro ni najít nějaké důkazy?
Autor vám tedy nenaservíruje model velkého třesku jako housku na krámě, stylem „podívejte se, takhle to je a hotovo". Spíš vám umožní, abyste si jej tak trochu objevili sami pro sebe. Díty tomu poznáte, že tahle moderní kosmologická představa není další spekulativní povídačka, ale solidní vědecká teorie, podpořená přesvědčivými důkazy.
Vyprávět příběh o objevování je velmi rozumný způsob psaní popularizační knihy. Několik takových už jsem tady na blogu vychválil. Takhle napsaná knížka se dobře čte, protože má dějový spád. Zároveň vám předvede, jak věda v praxi funguje – všechno to dobrodružné nalézání odpovědí na zvídavé otázky a argumentační souboje, v nichž stoupenci soupeřících hypotéz bojují pomocí intelektu a výsledků pokusů či pozorování tak dlouho, dokud jedna strana nezvítězí.
Někteří vypravěči dějin vědy, zvláště v minulosti, se snažili prezentovat historii vědeckého poznání jako postup od tmářských bludů k dnešní Pravdě. To je nesmysl, přičemž realita je mnohem zajímavější. Singh zvolil rozumnější přístup. Jak často zdůrazňuje, významné teorie byly vždy úspěšné proto, že na úrovni dobových znalostí dobře vysvětlovaly pozorované jevy. Dnes si nemyslíme, že Země je středem vesmíru, ale v antice i ve středověku byla tato teorie naprosto v souladu s poznatky o světě.
Autor nepíše jen o vědě, ale také o vědcích – dozvíte se tedy leccos zajímavého z osobního života velkých postav fyziky i astronomie. Mimo jiné vám bude propříště jasné, kdo byl onen Hubble, po kterém je pojmenován kosmický dalekohled.
Na knize mi vadily jen dvě věci. Za prvé, poněkud odbývá Newtona. Ten přitom změnil pohled na fyzikální vesmír dost podstatně a zasloužil by si v úvodní historické kapitole výraznější místo. Za druhé, informace o životě a díle důležitých postav jsou podány kvalitně, ovšem u vědců, kteří se ve vyprávění jen mihnou, sklouzává autor spíše k anekdotickým historkám, čímž se mohou osobní charakteristiky poněkud zkreslovat.
Knihu vydali společně Argo a Dokořán v edici Zip, určené pro poněkud náročnější populárně-naučnou literaturu. Nemusíte se jí ovšem bát, i když nejste zrovna fyzici. To já také nejsem, přesto se mi Velký třesk líbil. Stačí, když si na četbu vyhradíte dostatek času, abyste si mohli informace trochu promýšlet a skládat dohromady. Ujasnit si hlavní principy vám pomůže stovka ilustrací a fotografií (sice černobílých, ale názorných). Užitečná jsou také shrnutí jednotlivých kapitol, chytře koncipovaná jako ručně psané heslovité výpisky – podobné, jaké byste si asi udělali vy sami.
Za trochu námahy budete odměněni pocitem, že jste pochopili jeden z nejdůležitějších vědeckých objevů současnosti. Nakladatelství si dala na knize záležet, překlad je kvalitní a ani editor s korektorem svou práci neodbyli. Mohu vřele doporučit.
Teď ještě druhé kolo Knihoautomatu. Ze začátku se vyloupli dva favorité, Jak jsme se stali lidmi a Paříž po osvobození. V závěru mohutně finišoval Virus času, ovšem o několik délek vyhrála kniha Martina Uhlíře Jak jsme se stali lidmi (celkem 15 hlasů, Virus 9, Paříž 8). Opět jste vybrali skvěle, díky moc. Po knize o filozofii, kterou bych si bez vašeho hlasování v prvním kole nejspíš nekoupil, přichází kniha, kterou bych jinak nikdy nerecenzoval. M. Uhlíř je totiž redaktor Respektu, takže bych se obával, že budu v lehkém konfliktu zájmů. Teď se budu muset velmi intenzivně snažit zachovat objektivitu. Ale ono to půjde.
Velký třesk.
autor: Simon Singh
nakladatel: Argo a Dokořán
rok vydání: 2007
410 stran
Hodnocení (0 až 10 bodů): 9