Skutečně kvalitních televizních snímků o dějinách předlistopadového Československa jsem v poslední době viděl asi tolik jako šafránu na louce (v zimě, když napadne metr sněhu). Jakmile jsem v programu ČT narazil na husákovský dokument autora Petra Lokaje, dělal jsem si tedy jisté naděje. Dokonce jsem ho mezi jinými tipy na tento týden doporučil vaší ctěné pozornosti, pravda bez záruky. Místo historického dokumentu jsem se ale dočkal jakési psychologické sondy „cesta do hlubin Husákovy duše". Ne že by byla vyloženě nezajímavá. Portrét celoživotního politika se ale nedá vytvořit takhle jednostranně, způsobem, kdy jsou politické činy dotyčného odsunuty na vedlejší kolej.
Problematický byl už výběr účinkujících. Vedle historiků (Jiří Pernes, Jan Kalous, Oldřich Tůma a Slovák Jozef Jablonický) vystupoval disident Jaroslav Šabata, psycholog Slavomil Hubálek a několik přátel či alespoň známých Gustava Husáka. Proti historikům samozřejmě nic nemám a snesl jsem i toho psychologa; jeho účast dokonce považuji za dobrý nápad – kdo jiný by měl analyzovat něčí osobnost a životní motivaci. Svědectví Husákových známých jsou sice zajímavá, těžko však očekávat, že kolegové z komunistické strany budou při hodnocení kdovíjak nestranní. Vůbec jsem ale nevydýchal, že autor zařadil mezi tyto pamětníky také nejarogantnější zjev doby těsně před listopadem 1989. Kdo jste tenkrát cinkali klíči, jistě jste uhádli – různé vzpomínky blahosklonně usměvavého, blahobytně obtloustlého Miroslava Štěpána jsem musel poslouchat nejmíň pětkrát.
Psychologická výprava do politikova nitra se vlastně relativně vydařila. Dozvěděli jsme se, že Gustav Husák byl od mládí ambiciózní a uměl prokázat i silnou vůli, to když se během brutálního vyšetřování v padesátých letech k ničemu nepřiznal, což byl obdivuhodný výkon a zřejmě ho zachránil od šibenice. Komunizmus pro něj ale nebyla pouhá politická volba, nýbrž pevná víra, takže po propuštění z vězení se především snažil dostat zpět do vysoké politiky. To se mu nakonec podařilo v roce 1968 a ještě více po něm. Nakonec se stal v roce 1975 prezidentem. Ovšem místo aby byl s tak závratnou kariérou spokojen, byl spíše rozčarován. Podle pamětníků údajně doufal, že je pro Brežněva natolik velkou zárukou „správného vývoje" v Československu, že by si na něm mohl po zvolení prezidentem vymoci stažení ruských vojsk. K čemuž pochopitelně nedošlo a Husáka to prý zklamalo. Zcela rezignoval po smrti své druhé manželky v roce 1977. Věděl, že je obklopen neschopnými idioty ve vládě, z nichž některé, například Biľaka, vyloženě nesnášel, přesto na prezidentské funkci lpěl až do revoluce. Zemřel jako člověk zklamaný svým životem.
Tolik tedy vnitřní svět Gustava Husáka. A jak se projevoval navenek? Jaké byly jeho politické činy, jak se prodral k moci a udržoval si ji? Jak ovlivnil vývoj společnosti, které vládl z pozice prezidenta dlouhých čtrnáct let? Před chvílí jsem si při psaní otevřel na počítači encyklopedii Universum a z osmiřádkového hesla o G. Husákovi jsem se dozvěděl více historických faktů o něm, než z tohoto hodinového dokumentu. Všechny klíčové události a dějinné zvraty byly v pořadu jen lehce nahozeny, spíše letmo zmíněny v druhém plánu. Tvůrci obávám se přepokládají, že se to všechno stalo vlastně nedávno a všichni si tudíž pamatují. To je myslím fatální chyba; pro většinu lidí pod třicet je normalizace pravěk. Navíc jsem z vlastní zkušenosti zastáncem jednoho zlatého pravidla popularizace čehokoliv, tedy i nevodobé historie: Musíte vždy předpokládat, že divák (čtenář, posluchač) neví dopředu o vašem tématu vůbec nic. Tím nemyslím, že divák je nevzdělaný blbec; jen je vzdělán v jiné specializaci – viz můj soukromý manifest.
Můj celkový dojem: jako psychologická studie zajímavé, semtam s překvapivými informacemi (Husákův vnitřní odpor k okupaci po roce 1968, například). Ovšem silný nedostatek informací o Husákově politické aktivitě, bez nichž nelze jeho osobnost a roli v dějinách pořádně pochopit. Jako kdyby někdo točil dokument o Pelém, v němž by dlouze rozebíral, jaký to byl otec, manžel a kamarád a jen na okraj zmínil, že hrál fotbal.
No nic, snad si spravím chuť v neděli. V pražské zoo bude sám autor (Nigel Marven z Británie) představovat nový seriál o pravěkých zvířatech, prý vynikající. Víc nebudu prozrazovat, ale jestli se tam dostanu, napíšu o akci v pondělí.
Ta lidská bezmoc moci
ČT 2, 7. 12. 2006, 20:00
60 min
Hodnocení (0 až 10 bodů): 5