Poslední dobou nestíhám moc psát na blog, protože v práci dokončujeme nový web, ještě přehlednější a krásnější než ten současný. Plus-mínus sedmdesát příspěvků v sekci pro veřejnost se dožaduje mé pozornosti a jejich úpravy mi zatím jdou jak psovi pastva. Evidentně ještě chvíli potrvá, než budeme s Drupalem nejlepší kámoši.
Dnes jsem ale psal jeden plamenný sloh pro diskuzní fórum našeho profesního spolku. Bylo by škola, aby zůstal jen tam. Tak si taky počtěte. Psáno původně pro rostlinné biology, ale platí to myslím pro veřejnou propagaci skoro všech specializovaných oborů od stavby mostů po parazitologii.
——————————
Provokativní příspěvky mají největší šanci vyvolat debatu. Můj příspěvek bude provokativní až dost, ovšem je myšlený zcela vážně – nadsázku v něm nehledejte. Téma, které by si zasloužilo prodiskutovat, vychází z mé zkušenosti shrnuté v titulku. Lidé (myšleno veřejnost) nás rostlinné biology skutečně nemají rádi. Ne že by nás aktivně nenáviděli – to by ještě scházelo. Ale jsme jim víceméně ukradení a o výsledky naší práce se moc nezajímají. Proč?
Hlavní příčina tkví patrně v tom, co bych nazval „rostlinný handicap". Ve srovnání s jinými vědními disciplínami je spontánní zájem veřejnosti o rostlinnou biologii malý. Je to logické: zvířátka jsou mnohem roztomilejší a akčnější, hlubiny vesmíru fascinující a romantické, no a biomedicína zajímá každého jednoduše proto, že málokdo chce zemřít mladý. Bez našeho vlastního přičinění tedy náš obor zůstane na okraji zájmu. Což je z různých důvodů velmi nebezpečné.
Jak vypadá popularizace rostlinné biologie v České republice? Upřímně řečeno, není to žádná sláva, alespoň pokud mohu posoudit. Včera jsem například zašel do skleníku Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty na Karlově Univerzitě a dokonce i něm je nějaké popularizace světa rostlin poskrovnu. Sice tam mají pozoruhodné rostliny, ovšem zajímavých informací o nich návštěvníkům moc nenabízejí. My experimentátoři jsme v ještě horší situaci, protože naše nejatraktivnější kytky jsou arabiska a tabák, takže musíme veřejnost oslovit něčím jiným.
Na různých institucích je nemálo rostlinných biologů, kteří se intenzivně snaží propagovat svou vědeckou činnost. To je samozřejmě skvělé. Přesto se nemohu zbavit pocitu, že náš obor jako celek není v tomto směru dostatečně aktivní.
Hodně kolegů namítne, že musí především dělat vědu a na popularizaci jim nezbývá čas. Lidé z univerzit musí navíc přednášet, takže mají času ještě méně. Tyhle argumenty chápu. Ovšem pozor: popularizace vědy není žádné nutné zlo jako třeba sepisování grantových zpráv, vysedávání v nejrůznějších komisích a radách nebo psaní recenzí na rukopisy. K popularizaci vědy by nás měl vést spíše pud sebezáchovy.
Pochopitelně neprosazuji, aby se vynikající a pracovití badatelé přestali věnovat výzkumu a přeškolili se na popularizátory na plný úvazek. Jsem jenom přesvědčený, že bychom všichni měli podle možností přispívat k propagaci našich vědeckých výsledků – občasným článkem, fotografií, přednáškou, rozhovorem do rádia… Jinak by mohla rostlinná biologie zvolna zajít na úbytě kvůli nezájmu potenciálních studentů a nedostatku veřejné podpory.
Práce ve výzkumu se dnes řídí zásadou „publikuj, nebo zhyň". Jsou k tomu dobré důvody a každý jednotlivý vědec se tímto krédem musí řídit. Pro celé vědecké obory je však nutné jej modifikovat: „Publikuj, přednášej a popularizuj, jinak skončíš jako obskurní katedra se dvěma diplomanty v suterénu chátrající budovy na periférii univerzitního kampusu."
——————————
Co si myslíte vy? Je jedno, jestli jste „laici" nebo „vědci". Veškeré vaše zkušenosti s popularizací vědy si rád přečtu v diskuzi.