Pořad Na plovárně určitě nemusím představovat – vysílá se už od roku 1998, takže aspoň pár dílů jste asi viděli. Známý televizní sympaťák Marek Eben si pokaždé pozve zajímavého hosta, se kterým si povídá. Mně osobně je sympatické, že výběr pozvaných osobností se neřídí podle jejich momentální mediální popularity, ale spíš podle jejich lidských kvalit. Takže kromě muzikantů a sportovců se objevili třeba i restaurátor obrazů nebo šéfkuchař světoznámých hotelů. Ty nikdo nezná, v televizi ani v bulvárním „tisku" se o nich nemluví, ovšem ve svém oboru jsou uznávaní. V podobné situaci jsou naši vědci. Ne že by většina mých kolegů z branže stála o bůhvíjakou popularitu. Jsme vcelku rádi, že si nás nikdo moc nevšímá a můžeme se soustředit na práci. Byla by ale škoda, kdyby o nás veřejnost nevěděla vůbec nic. Mezi českými vědci je totiž spousta těch, kteří pracují na zajímavých věcech a patří ke světové špičce. Pro dobrou pověst země tím vykonají mnohem víc, než všichni fotbalisté, hokejisté a Kateřina Neumannová dohromady.
Naštěstí jsou na světě popularizátoři vědy, kteří píšou knížky, točí televizní dokumenty a pořádají různé akce. Nevím, jestli si Marek Eben vůbec uvědomuje, že Na plovárně popularizuje vědu. Nicméně podle mne přesně tohle dělá, a navíc velmi dobře. Hned to vysvětlím. V první řadě vybírá skutečně zajímavé hosty, jeho pořad tedy není nudný. Umí dobře vést debatu, ptá se málo a spíš naslouchá, obvykle bývá vtipný, ale decentní. Výsledkem je příjemné povídání. Což je, zvlášť při rozhovorech s vědci, obdivuhodný výkon. Ti nejsou příliš zvyklí mluvit na kameru, jak je bohužel často znát v různých dokumentech, jejichž tvůrci nedokážou s vědci správně pracovat. Ale Eben to nějakým záhadným způsobem celkem slušně zvládá.
Část úspěchu asi spočívá ve způsobu vytváření pořadu. Podle ČT není natáčení jednotlivých dílů časově omezeno a výsledek se dodatečně sestříhá na zhruba pětadvacet minut. Předpokládám, že vidíme většinou tu část rozhovoru, kdy se hosté uvolní, rozpovídají a dostanou do tempa. Marek Eben se navíc dovede správně ptát. U všech pozvaných se samozřejmě dozvíme něco z jejich osobního života. Ale vysvětlit divákům, čím se profesně zabývají, bývá občas větší oříšek. Se sportovci nebo umělci problémy nejsou. Každý chápe, že kytarista hraje na kytaru a hod diskem se provozuje tak, že se vezme disk a hodí se co nejdál. Těžkosti nastávají právě u vědců. Moderní věda je složitá, to si nebudeme nic namlouvat. Jak ji tedy přiblížit televizním divákům? Ebenův přístup je klást naprosto základní, úplně laické otázky. Jistě si před každým dílem o hostovi něco nastuduje a mohl by během rozhovoru oslňovat vědomostmi. On se však ptá jako neodborník, čímž přítomného vědce nenápadně donutí vysvětlovat všechny odborné záležitosti co nejvíc srozumitelně. V dílech, které jsem viděl, byla tahle taktika velmi úspěšná. Vědci se opravdu maximálně snažili a jen zřídka jim například uklouzlo cizí slovo.
Z „vědeckých" dílů Plovárny mám dobrý pocit. Představují veřejnosti badatele, kteří si to zaslouží. Ukazují, že vědci jsou celkem normální příjemní lidé – navzdory obecné pověře, že je to banda magorů zalezlých kdesi v hlubinách laboratoří. A seznamují diváky kromě pozvaných hostů i se zajímavými výzkumnými problémy, na nichž pracují.
V pátek bude Na plovárně Pavel Neužil. Tenhle mladý vědec vede tým v prestižním Ústavu bioinženýrství a nanotechnologií až v dalekém Singapuru. (Přinejmenším donedávna vedl; teď jsem ho na jejich internetových stránkách nenašel v seznamu zaměstnanců, takže se možná přesunul jinam.) Název instituce mluví za vše. Jen dodám, že Pavel Neužil vymýšlí různé nanostroječky, díky kterým budeme časem moci, nebo už můžeme, dělat těžko uvěřitelné věci. Například namnožit DNA v kapce vody na sklíčku (to je hodně důležité v lékařské diagnostice) nebo vážit naprosto titěrná možství látek (miliardtinu miliardtiny gramu). Druhého února ve 21:30 na ČT2 se máme rozhodně na co těšit.
V archívu ČT na internetu jsou starší díly Plovárny od ledna 2006, které také stojí za podívání. Kvalita obrazu není nijak hvězdná, ale na záběry dvou lidí u stolu nepotřebujete domácí kino. Důležité je, o čem mluví – a zvuk je slušný. Bohužel jsem zjistil, že u některých dílů chybí posledních pár minut. Zkuste kdyžtak napsat do televize, třeba to napraví. Díly jsou v archívu seřazeny podle data premiéry a protože je jich celkem hodně, vybral jsem pro vaši lepší orientaci ty s vědci:
26. 1. 2006 Helena Illnerová (bioložka)
12. 3. 2006 Jan Heller (religionista, biblista)
30. 4. 2006 Jan Fridrich (archeolog)
14. 5. 2006 Josef Michl (chemik)
28. 5. 2006 Robiv Heřman (japanolog)
21. 9. 2006 Václav Cílek (geolog, klimatolog)
12. 10. 2006 Filip Kadlec (fyzik)
27. 1. 2007 Václav Pačes (biolog, předseda Akademie věd ČR)
Doporučil bych hlavně V. Cílka a H. Illnerovou; oba jsou velmi dobří řečníci a popularizátoři. U profesorky Illnerové jsem se o tom ostatně nedávno přesvědčil na vlastní oči (a uši), protože křtila mou knihu Biologické hodiny rostlin.
Na Plovárně
ČT, vysílací časy porůznu
cca 25 min
Hodnocení (0 až 10 bodů): 7 – 8 (jak kdy)