Reklama
 
Blog | Jan Kolář

Mamuti se valí do Prahy

Ač Pražák, v Národním muzeu jsem byl naposledy jako kluk. Tehdy mě šíleně bavily šutry a zkameněliny a v muzeu jsem si opravdu přišel na své. Měl jsem ale pocit, že tam vystavují ohromně zajímavé věci v mimořádně fádních vitrínách. Poslední dobou se hodně mluví o výstavě Lovci mamutů, proto jsem se na ni do muzea vypravil - zase po letech. A zjistil, že doba nudných expozic už má snad na kahánku.  

Lovci mamutů jsou výstava pro celou rodinu. Děti lákají organizátoři přirozeně na hezké chlupaté slony. Hned ve vstupní hale stojí mamuťátko Samson a v expozici pak impozantní vzrostlé zvíře. Nejsou to opravdoví mamuti vykopaní paleontology, ale velmi podařené modely v životní velikosti. Lákadlem pro dospělé je zas originál Věstonické venuše.

Na výstavě je toho ovšem daleko víc. Tvůrci šikovně zkombinovali vzácné archeologické nálezy a pozůstatky pravěkých zvířat s obrazovými i trojrozměrnými rekonstrukcemi a videoprojekcemi. V expozici se úplně vžijete do tehdejší doby na území Moravy a Čech, se vším všudy – dokážete si představit lidi i přírodu, ve které žili. Hlavní zásluhu na tom mají dvě velké rekonstrukce – lovu na mamuta a sídliště pravěkých lidí. Jsou udělány skutečně přitažlivě, včetně břízek v pozadí, projekce předpokládaného vzhledu okolní krajiny a čerstvě stažených kůží na chatrčích lovců (takže pravěk nejen vidíte, ale i cítíte). Skvělý nápad je také promítání filmového dokumentu o práci experimentálních archeologů, kteří předvádějí zpracování kůží, výrobu kamenných nástrojů a podobně. Jen by neuškodilo dát zvuk k filmu víc nahlas, komentáři bylo dost špatně rozumět.

Největší trhák je určitě Věstonická venuše, ale jsou tu i jiné zajímavosti. Například odlitky dalších „venuší" z různých evropských zemí, posmrtná výbava pravděpodobného šamana z hrobu v Brně, fragmenty keramických sošek zvířat nebo kosterní pozůstatky mamuta, o kterém vědci soudí, že byl právě uloven a rozporcován. Všechny části výstavy jsou rozumně rozděleny na atraktivní exponáty určené pro všechny a opodál umístěné panely s podrobným výkladem pro vážnější zájemce. Sympatické je, že autoři výstavy nepředstírají vševědoucnost a když současná věda nedokáže nějaký problém (třeba přesný vzhled obydlí) jednoznačně vyřešit, férově to přiznávají.

Reklama

Aby malé děti nezlobily, jsou zde ještě na stěnách obrázky pravěku od Tomáše Paula. Ty nejsou dvakrát realistické, ale zato roztomilé a hravé jako z dětských knížek. Ostatním jsou určeny výtvarně a odborně (pokud mohu soudit jako nehistorik) kvalitní ilustrace ze života lovců mamutů od Libora Baláka.

Výstava se mi mimořádně líbila. Snad bych jen z informačních panelů vypustil některá cizí slova, která neodborníci nemusí nutně znát (permafrost, glaciál, gracilní lebka), a vůbec zestručnil panely v antropologické části výstavy, které mi připadaly pro běžného návštěvníka nezdravě detailní. S drobným problémem se setkají i cizinci – popisky exponátů jsou kromě češtiny i anglicky, ale všechny ty zajímavé texty na panelech jen česky.

Celkově bych výstavu vřele doporučil všem, od rodičů s předškolními dětmi až po fandy naší historie, kteří přečetli všech deset dílů Toulek českou minulostí a v knihovně mají na čestném místě ty fascikly o hradech od Sedláčka. Času máte dost, výstava trvá do 30. dubna.

Ze zvědavosti jsem ještě prošel ostatní prostory muzea. Potěšila malá, ale docela zajímavě koncipovaná antropologická expozice (Lidské kosti vypovídají) a „light verze" paleontologické expozice Putování geologickou minulostí Země. Tam jsou na ploše většího obýváku vystaveny opravdu efektní zkameněliny v kombinaci s obrazovými rekonstrukcemi Jana Sováka, českého výtvarníka působícího v Kanadě. Možná by šlo takhle uspořádat celé muzeum – v každém oddělení jednodušší „úvodní" výstavička pro mladší děti a lidi, kteří chtějí rychle vidět to nejzajímavější, a potom rozsáhlejší sbírky pro fajnšmekry. Hezká je i výstava o rostlinách mladších prvohor v přízemí (Pohlednice z našich karbonských pralesů).

Velké stálé expozice mi přišly dost povědomé, takže za posledních dvacet let se bohužel asi moc nezměnily, až na novější a hezčí popisky v některých z nich. To nevyčítám Národnímu muzeu, ale spíš státu, který má muzeum (teoreticky) pořádně financovat, aby by bylo moderní a reprezentativní. Doufám, že se při financování plánované rekonstrukce budovy najdou peníze i na zajímavěji sestavené expozice. Kdo chodíte do kostela, zkuste se modlit, ať máme dostatečně osvícenou vládu.

Lovci mamutů
Národní muzeum, Praha
11. 10. 2006 – 30. 4. 2007

Hodnocení (0 až 10 bodů): 8