Reklama
 
Blog | Jan Kolář

Literární stroj času

Jak se nejlépe vžít do určité historické epochy? Ideální je zkusit porozumět tehdejším lidem - tomu, jak žili, co si mysleli a jak vnímali svět kolem sebe. Klasické „velké" dějiny plné králů, letopočtů, politiky a válek vám tady moc nepomohou. Naštěstí v posledních letech vycházejí i knihy, které fungují jako stroj času a pomohou vám nasát dobovou atmosféru. Jedna vyšla před pár týdny a přenese vás do velmi zajímavého období českých dějin. Jak se jmenuje? A jak vlastně dopadl Knihoautomat? Zvítězila královna, nebo filozof? Otázky, samé otázky.

Knihy, o nichž mluvím, se věnují takříkajíc historii všedního dne. Snaží se zobecňovat, místo aby vás zaplavovaly dějepisnými daty bez širších souvislostí. Jde jim o sociologii různých skupin lidí v rozličných dobách a zemích. Autoři se pokoušejí popsat jejich životní styl, proniknout do jejich mentality a vysledovat důležité vývojové trendy. Výsledkem bývá docela zajímavé čtení. Přesně tomuhle typu historické literatury fandím. Je totiž podstatnější, od kdy do kdy vládl Karel IV., nebo jak chápal svou vladařskou funkci a jak žili jeho poddaní? U mě vítězí to druhé.

Proto jsem zajásal, když se před pár lety objevil titul Středověký člověk a jeho svět. Editorem byl renomovaný francouzský historik Jacques Le Goff. Ačkoliv kniha byla vlastně sborník historických esejů, byla napsaná stylem stravitelným i pro normálního amatérského zájemce o dějiny. Předtím jsem vždycky prohlašoval, že mě zajímá hlavně dvacáté století a je mi celkem šumák, co se dělo před půl tisíciletím. Přesto jsem tenkrát neodolal, knížku si koupil a opravdu mi rozšířila obzory. Tým historiků mne v jednotlivých kapitolách provedl světem šlechtice, měšťana, kupce, umělce, venkovana i zločince a žebráka. Dozvěděl jsem se, jací byli středověcí lidé a čím se lišili od těch dnešních. A především: tím, že jsem jim lépe porozuměl, jsem je přestal považovat za nezajímavé primitivy.

Podobně koncipovaných knih už v poslední době vyšla slušná řádka. Nakladatelství Argo má dokonce ediční řadu Každodenní život, která se tomuto směru historického bádání věnuje systematicky. Posledním jejím přírůstkem je Člověk českého raného novověku. Kniha mapuje zhruba období 16. a 17. století, dobu rozdělenou u nás do několika kontrastních etap: českými zeměmi se prohnala nejdřív renesance a humanizmus, pak Bílá Hora a třicetiletá válka a nakonec baroko a rekatolizace.

Reklama

Na knize pracovali historikové z několika českých a rakouských institucí, většinou Češi. Dobrým nápadem editorů bylo přizvat do týmu i jednoho zahraničního odborníka, Thomase Winkelbauera. Cizinec má přece jen větší odstup od malého českého rybníčku a může nabídnout pohled z trochu jiné perspektivy. Abych ovšem nekřivdil – o maximální objektivitu usilovali všichni autoři.

První kapitola je obecnější úvod o sociálních vztazích v raném novověku. Ukáže vám, jaká byla role rodiny, okruhu přátel a profesních sdružení (například cechů) v každodenním životě člověka. Autoři se hodně věnují i rozdílům v postavení muže a ženy ve společnosti. Další kapitoly vás provedou po různých vrstvách společenského žebříčku, jak napovídají jejich názvy: Panovník, Urozenec, Duchovní, Měšťan, Venkovan, Člověk na okraji společnosti. Pak následují zajímavé skupiny lidí, které počátkem novověku teprve vznikaly, výrazně nabývaly na významu, nebo se podstatně lišily oproti středověku: Úředník, Cestovatel, Poutník, Konvertita, Exulant, Umělec, Učenec, Tvůrce literárních děl, Čtenář. Knihu uzavírá Člověk ve válce, pochopitelně o vojácích, trochu i o válečném strádání civilistů.

Každá kapitola se především snaží popsat způsob života a názory typických představitelů určité sociální skupiny. To je užitečné nejen pro profesionály, ale i pro nás, kteří máme historii jako koníčka. Když se totiž začteme do nějakého poutavého historického příběhu (a takových knih je spousta), dozvíme se sice leccos zajímavého, ovšem nevíme, nakolik je takové vyprávění charakteristické pro tehdejší dobu. Byl třeba Komenský typický exulant nebo Albrecht z Valdštejna typický voják? Spíš ne – častěji se přece píše právě o výjimečných lidech. Buhužel se tím filtrují informace, které se k nám o dějinách dostávají a my pak můžeme žít v zajetí zkreslených představ. Pro porovnání si stačí zajít na některý dnes tak módní středověký jarmark (romantická podívaná s rytíři a řemesly) a pak si přečíst Le Goffova Středověkého člověka a jeho svět.

Aby toho zevšeobecňování nebylo v knize příliš, oživují autoři text životními osudy konkrétních lidí a citacemi z dobové literatury; tehdejší čeština je mimochodem dost roztomilá. Většinu kapitol doprovází také několik černobílých obrázků – fotografie památek či obrazů nebo dobové knižní ilustrace.

Kniha je někde mezi odbornou a popularizační publikací. Najdete v ní seriózní data, výsledky poctivého bádání, ovšem naštěstí podané poměrně populárně. Nejčtivější je asi poslední část, Člověk ve válce. Styl jednotlivých kapitol není bohužel úplně vyrovnaný, několik je psáno poněkud odborněji a neškodilo by v nich občas vysvětlit pár pojmů, případně základní historický kontext. Čtenář-neodborník by si tak ušetřil pátrání v encyklopediích, co byl tridentský koncil nebo jaký byl rozdíl mezi kalvinisty a luterány.

Výběr témat i obsah většiny kapitol je povedený. Já coby vědec a knihomol jsem zvlášť ocenil příspěvky o učencích a čtenářích. Ale spoustu novinek jsem se dozvěděl i o úřednících, konvertitech ke katolicismu, pobělohorských exulantech nebo barokních poutnících. Přesvedčte se v knize sami, chcete-li. Raný novověk byl natolik pestrý, že vás tady nechci zahlcovat detaily.

Jen dvě kapitoly byly slabší. Panovník pojednával skoro výhradně o proměnách obrazu panovníka v soudobé a pozdější životopisné a historické literatuře. Samo o sobě zajímavé téma, ale asi do jiné publikace. Já spíš doufal, že poznám, jak to chodilo na panovnickém dvoře. Duchovní se zase věnoval katolickému duchovenstvu a o protestantských duchovních tu bylo informací pramálo. Také mi chyběla kapitola o obchodnících a finančnících, kteří tehdy určitě hráli důležitou roli.

Pochválit musím ediční práci nakladatelství. Kvalitní papír, vkusná grafická úprava a minimum gramatických a tiskových chyb mě vždycky potěší. Zvlášť když nejedno nakladatelství dnes šetří na korektorech a zaměstnává místo nich pravděpodobně šimpanze.

Abych to shrnul: Člověk českého raného novověku je o něco náročnější čtení, žádné Toulky českou minulostí. Přesto vám věrně přiblíží zajímavou epochu našich dějin. Zajímáte-li se o historii, rozhodně se vyplatí knihy o „dějepise všedního dne" sledovat a občas si nějakou koupit.

Člověk českého raného novověku
autor: kolektiv autorů, editoři Václav Bůžek a Pavel Král
vydavatel: Argo
rok vydání: 2007
486 stran

Hodnocení (0 až 10 bodů): 7

 

Ještě slíbené výsledky prvního kola Knihoautomatu. Do uzávěrky hlasovalo 45 lidí, všem děkuji za zájem o moje plky a za snahu vybrat mi pěknou knížku pro dloužící se večery. Už brzy se vyklubali dva favorité, Červená královna a Filozofická gymnastika. Královna se nakonec musela sklonit před filozofem. Filozofická gymnastika s přehledem vyhrála s osmnácti hlasy nad Červenou královnou s jedenácti.

To vám teda pěkně děkuju. Že si díky psaní blogu jednou přečtu knížku o filozofii, by mě nikdy nenapadlo. Udělám to ale rád, protože i mě hodně upoutala.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama