Reklama
 
Blog | Jan Kolář

Kam o Vánocích v Praze?

Spousta lidí z Prahy a okolí jistě stráví luxusní pětidenní vánoční víkend na horách. Přesto se jistě najdou takoví, kteří zůstanou doma. Zvlášť pokud jsou tak šikovní lyžaři jako já. Obešel jsem v Praze pár výstav a pod stromeček vám přináším tipy, kam si zajít a čemu se snad radši vyhnout.

 

Schválně nebudu psát o vánočně laděných výstavách. Nějakou expozici betlémů nebo ozdob si jistě hravě najdete sami. A až budete vánočních prožitků plní, mohly by vám přijít vhod moje postřehy o dalších věcech, které jsou v Praze momentálně k vidění. Hodnocení je jako obvykle na škále od 0 do 10 bodů.

Začnu v Městské knihovně, kde Galerie hlavního města Prahy pořádá Bytosti odnikud – metamorfózy akademických principů v malbě 1. poloviny 20. století (22. 10. 2008 – 1. 2. 2009). Podle názvu jsem se těšil na zajímavou výstavu. Z první poloviny dvacátého století totiž vídáme v galeriích většinou díla malířů hlásících se k moderním stylům (expresionizmus, kubizmus, surrealizmus a všechny ty další "izmy").

Reklama

Naproti tomu „akademickou" tvorbu (tedy něco jako realistické zobrazení, pokud mi odpustíte brutální zjednodušení) návštěvníci i kurátoři téměř dokonale ignorují. Podle mě právem, protože v té době už opravdu netáhla vývoj umění dopředu. Nicméně bychom se neměli tvářit, že tahle produkce vůbec neexistovala. Naopak: byla poměrně rozsáhlá a navíc jsou některá díla docela kvalitní.

Výstava představuje přes čtyři stovky obrazů a snaží se ukázat, jak se akademická malba postupně přizpůsobovala masovému vkusu a z vysokého umění přecházela do sféry komerční popkultury. To je pozoruhodný umělecký i historický proces. Akce v Městské knihovně by tedy mohla být docela objevná a běžným návštěvníkům sdělit něco, o čem předtím mnoho nevěděli.

Mohla by, ale není. Na běžného návštěvníka se tu totiž kašle. Přístup autorů výstavy je velmi netradiční, a to v nejhorším smyslu slova. V samotné expozici, rozdělené na několik tematických celků, je kromě obrazů jen jediný informační panel a názvy sekcí – nic víc. Obrazy jsou pouze číslovány. Všechny další informace najdete v brožurce, kterou sice dostanete zadarmo, ovšem stejně vám moc nepomůže.

Za prvé jsou v ní díla uspořádána abecedně podle autorů, zatímco na stěnách visí podle jiných kritérií. Hned za vchodem vás tedy například čekají položky 312, 39 a 119. Katalogem tedy musíte listovat hbitěji než fretka, což vás asi brzy přestane bavit, rezignujete a budete si jen prohlížet obrazy. Možná to byl záměr tvůrců výstavy v tom smyslu, že u tuctových uměleckých děl vlastně není autor podstatný. Jenže zvolený přístup znemožňuje návštěvníkům jakoukoliv orientaci v exponátech.

Za druhé, informační texty v brožuře jsou dosti dlouhé a plné odborné hantýrky. Skutečně nejde perly jako „svébytný, na modernistickém kánonu nezávislý fenomén" napsat srozumitelněji? Na tohle jsem alergický – také proto, že se s kolegy snažím psát o našem oboru přesně opačně a například z našich krátkých povídání o světě rostlin nemilosrdně vyhazuji skoro všechna cizí slova.

„Bytosti odnikud" si tedy naplno vychutná jen pár odborníků s kunsthistorickým vzděláním. Můžete zkusit zajít, ale buď se výstavou budete muset pracně prokousat, nebo ji jen letmo projděte. Hodnocení: 3 body.

Další dvě expozice jsou mnohem lepší. V Uměleckoprůmyslovém muzeu najdete Artěl – umění pro všední den 1908 – 1935 (27. 11. 2008 – 1. 3. 2009). Artěl bylo podnikatelské sdružení českých výtvarníků, kteří se před první světovou válkou a za první republiky snažili prosadit kvalitní umění do designu spotřebního zboží. Inspirovali se na jedné straně lidovým uměním, na druhé straně kubizmem a dalšími moderními výtvarnými směry.

Na výstavě uvidíte snad všechny typy výrobků, které členové Artělu nechávali vyrábět podle svých návrhů: dřevěné hračky, keramiku, sklo, bytový textil, nábytek, šperky a jiné módní doplňky, dokonce i dřevěné suvenýry nebo mosazné popelníky… Většina produkce byla na slušné úrovni. Aby ne, když ve sdružení působili i špičkoví umělci: některé hračky navrhoval například Václav Špála. Snad jen keramické plastiky se mi zdály poněkud kýčovité.

Expozice mapuje činnost Artělu zdá se velmi pečlivě. I kdyby vám byla jeho historie zcela ukradená, můžete obdivovat eleganci tehdejšího designu; mě nejvíc uchvátilo sklo a část keramiky. Kromě popisných informací najdete v expozici i citáty z různých úvah a proklamací členů sdružení, takže se s jejich názory můžete seznámit (skoro) z první ruky.

Standardně dobrá výstava, která vás sice neohromí novátorským přístupem, ovšem ve srovnání s Městskou knihovnou jaksi zaplaťpámbu za to. Navíc návštěvníkům z řad zahraničních turistů sděluje jednu podstatnou věc: V Česku jsme neslezli ze stromů až dnem vstupu do EU. Srovnání se světem snese i leccos z naší minulosti, včetně průmyslového designu starého skoro jedno století. Hodnocení: 7 bodů.

Vajdštejnská jízdárna nabízí Tance a slavnosti 16. – 18. století (12. 12. 2008 – 3. 5. 2009). Dost specializované téma, co? Tanec kromě toho není moje hobby, takže stejně lákavá by pro mě byla třeba výstava „Kuchyňské zpracování drobného zvířectva ve středověkých Čechách s přihlédnutím k veverkám a Kardašově Řečici". Do jízdárny jsem zašel z čiré zvědavosti, jestli mě dokáže Národní galerie zaujmout výstavou o tanci.

Kupodivu se jí to podařilo. Expozice se věnuje zobrazování tance a slavností ve výtvarném umění. Renesanční, barokní a rokokové plesy, karnevaly a jiná zábava byly pro umělce vděčným námětem. Kurátoři shromáždili zajímavou kolekci obrazů a grafik, doplněnou soškami, malovanými vějíři, sklem a keramikou s tanečními motivy a také několika dobovými hudebními nástroji a divadelními kostýmy. U důležitějších exponátů jsou podrobné komentáře, ani zvídavější povahy tedy nepřijdou zkrátka.

Výstava je rozdělena na dvě kontrastní části. Jedna ukazuje, jak se bavila šlechtická honorace, druhá si všímá venkovanů. To byl dobrý nápad, ale možná by bývalo lepší rozčlenit expozici podrobněji. Třeba ještě chronologicky, aby člověk mohl snadno porovnat rozdíly řekněme mezi renesančním a barokním plesem.

Nečekejte v jízdárně žádné výtvarné extrabuřty; v Praze těch Rembrandtů a Brueghelů tolik nemáme. Z malířů je tu hodně Holanďanů a Středoevropanů většinou méně známých jmen, ovšem žádní mazalové a nedouci. Galerijní „taneční" projekt (údajně první na světě) je především povedená výprava do historie, kde se můžete seznámit se životním stylem našich předků. Hodnocení: 7 bodů.

Víc výstav jsem za pár dní předvánoční dovolené nestihl. Ovšem pozor: dnes začala v Anežském klášteře jedna zásadní, věnovaná svatému Václavovi a všem podobám jeho uctívání. Podle článku v Lidovkách vypadá nadějně. Berte ji tedy jako bonusový tip, i když bez záruky. Přeji vám všem hezké Vánoce a šťastný nový rok. A díky, že čtete můj blog.