Reklama
 
Blog | Jan Kolář

Jaro je tady – hurá do divočiny

Člověk nemůže pořád ležet v knihách, i když kvalitních. Jaro už se hlásí důrazně o slovo a láká nás do přírody, aby se pochlubilo, jakou romantiku pro nás letos zase připravilo. Tím je vyřešena otázka, co dělat o víkendech. Jestli ale chcete při svých toulkách krajinou poznat něco nového a objevit ta nejzajímavější místa, vyplatí se mít s sebou průvodce. Nemyslím teď knihu; myslím průvodce živého, někoho na způsob nepálského šerpy nebo indonéského domorodce s mačetou. Skvělé znalce české krajiny najdete v profesi, kde byste to možná nečekali. A co víc - každou jarní sobotu vás srdečně zvou na výlet!

Dnešní biologové se dělí na bílé a zelené. Bílí bádají v laboratořích, zatímco zelení v přírodě. Nejinak je tomu i v mém oboru, v rostlinné biologii. Já sám patřím k „bílým", ale s terénními botaniky se snažím udržovat kontakty. Pro mou práci jsou jejich znalosti a nápady inspirativní, to za prvé. A za druhé, občas se potřebuji provětrat.

Proto chodím už pár let na botanické exkurze, které pořádá Česká botanická společnost. Coby Pražák se účastním exkurzí organizovaných pražskou pobočkou, ale v jiných krajích se ve větším či menším rozsahu konají také. Botanické exkurze jsou určené pro veřejnost, takže přijít může úplně každý. Jak byste asi čekali, jejich hlavním účelem je naučit zájemce poznávat druhy naší květeny. Nicméně očekávat můžete daleko víc, než jen informace o znacích, kterými se od sebe liší fialka luční a fialka lesní.

Botanici jsou především výborní znalci krajiny, protože ji mají důkladně prochozenou ze svých výzkumů. Často vás díky tomu zavedou na nádherná místa mimo hlavní turistické cesty. O nich běžní víkendoví výletníci nemají nejmenší tušení. Nebo jimi jen nevšímavě projdou, zatímco s botaniky se dozvíte, že právě tady je jediná lokalita vzácné rostliny v okruhu dvou set kilometrů. Vědci však umí vyprávět o rostlinách natolik zajímavě, že v jejich podání je pozoruhodný vlastně každý příkop a železniční násep.

Reklama

Určováním kytek na nádraží nebo u silnice ostatně začíná většina výprav. Pak ale následuje přesun do divočiny. Většina botaniků má sympaticky komplexní přístup ke zkoumání přírody. Kromě obšírných výkladů o rostlinách se tak dozvíte i leccos o půdách, geologii a podnebí navštívené oblasti. Někteří vedoucí exkurzí mají i jiné koníčky, takže přidají třeba postřehy z historie, nebo vás zavedou na zajímavé paleontologické lokality. A pokud jde o rostliny, neomezují se obvykle na pouhé chrlení jejich latinských názvů a určovacích znaků. Mají o nich vždycky v zásobě spoustu dalších informací – kde rostou, proč zrovna tam, odkud k nám přišly, jak jsou přizpůsobené svému prostředí, jak se šíří, k čemu je používaly čarodějnice ve středověku…

Vidíte, že akci oficiálně nazývanou „botanická exkurze" můžete pojmout různě. Tomu odpovídá i složení účastníků: hodně je studentů botaniky a středoškolských učitelů, kteří si v terénu procvičují znalosti nebo si zlepšují kvalifikaci. Ale chodí i nadšení botanici-amatéři. A pak lidi jako já, kteří se spíš chtějí podívat na zajímavá místa a když si navíc zapamatují pár názvů kytek, tím líp. Tudíž tenhle typ akce vřele doporučuji i těm, kdo nepoznají kerblík lesní od petržele.

Pražské „výlety" vedou zkušení odborníci, většinou z Botanického ústavu v Průhonicích, z katedry botaniky na Karlově univerzitě, případně z regionálních muzeí a správ chráněných krajinných oblastí. Každý má svůj styl, ovšem převládají dobří vypravěči, s nimiž se nenudíte. Fyzicky jsou výlety celkem nenáročné; jde se charakteristickým botanickým tempem, od kytky ke kytce, rychlostí nejvýš patnáct kilometrů za den. Pokud zbývá na konci dne ještě čas do odjezdu vlaku či autobusu zpět do Prahy, rozeberou se objevy a dojmy v hospodě, neboť terénní přírodovědci jsou lidé družní.

Jen musím předem varovat, že jde opravdu o důsledně terénní akce. Kvalitní boty a zamazatelné oblečení jsou nutné. Botanici jsou samozřejmě normální civilizovaní jedinci, kteří ve svých výzkumácích a na vysokých školách píší publikace, zpracovávají výsledky, přednášejí studentům a pořádají semináře. Když se však octnou v přírodě, převládnou v nich prastaré instinkty lovců a sběračů. Můžete se pak dočkat, že specialista na evoluci pampelišek šplhá za kapradinami po hradní zřícenině, nebo že profesor Jihočeské univerzity loví z prostředku rybníka řasy parožnatky. Časté jsou i hlášky typu „o kus dál je pěkná mokřinka, půjdeme se podívat, jestli v ní neroste jeden vzácný druh ostřice". V tomhle vidím hlavní výhodu botanických exkurzí. Při poklidné procházce se slečnou či s rodinou by vás podobné skopičiny asi nenapadly a spořádaně byste se drželi na cestě, čímž byste se ochudili o jedinečné zážitky.

Seznam letošních výprav za bujnou vegetací je tady. Rozhodně bych si nenechal ujít Český kras (hned tento víkend, 14. 4.), Okoř a potom Kaňk u Kutné Hory. Kaňk je proslulé naleziště druhohorních zkamenělin a taky by mě vážně zajímalo, jaké rostliny dokážou přežít na tamních haldách po dolování stříbra, s půdou silně zamořenou arzénem a jinými těžkými kovy. Tak co, uvidíme se někdy v sobotu?

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama