Reklama
 
Blog | Jan Kolář

Jak dostat vědu na web, aby to někdo četl

Před pár týdny jsem se rozhodl, že je na čase založit na internetových stránkách našeho výzkumáku sekci pro veřejnost. Ať se lidé dozvědí, co u nás děláme, aniž by se museli třást hrůzou před nepochopitelnými vědeckými termíny. Dal jsem si dost neskromný cíl - mít někdy v budoucnu skvělý, pokud možno nejkrásnější a k uživatelům nejvlídnější web pro veřejnost ze všech ústavů Akademie věd. Hledal jsem inspiraci na stránkách jiných ústavů. Co jsem tam našel zajímavého? A co byste vlastně na takových stránkách chtěli najít vy?

Proč se vlastně s webem namáhat?

Akademie věd ČR byla nedávno v jednom projektu vyhlášena za jednu ze tří nejlépe komunikujích státních institucí. To je dobrá zpráva, protože lidé mají koneckonců právo vědět, jaký výzkum se financuje z jejich daní. Příslušný mediální odbor Akademie funguje opravdu dobře a informace, které přes něj posíláme novinářům, mají slušný ohlas. I jejich internetové stránky jsou přehledné.

V době, kdy vlastní web má každé řeznictví a truhlářství, by měly vypadat k světu i internetové stránky jednotlivých akademických ústavů. Na jednom z nich jsem spoluzodpovědný za popularizaci vědy. Když jsem se před časem zamyslel nad popularizační hodnotou našeho malého webíku, došlo mi, že je nulová. Ale je to vůbec problém? Nestačí, když budu psát tiskové zprávy nebo anotace zajímavých projektů a snažit se nabízet náš výzkum přes různé kontakty do rádia a televize? Podle mě nestačí. Proč by tedy vědecká instituce měla mít na svých stránkách sekci pro veřejnost?

Reklama

1) Protože tak komunikuje s veřejností už každý, včetně oněch řezníků. „Podívejte se na www.našefirma.cz" začíná být nejběžnější způsob oslovení potenciálních zákazníků. A ti jsou na tenhle standard zvyklí.

2) My zákazníky nemáme, ale potřebujeme být vidět. Tady se mísí idealistická motivace, že by bylo krásné, kdybychom lidi trochu vzdělávali, s praktickými argumenty. Například čím větší obliba výzkumu u veřejnosti, tím menší šance, že nám vláda přiškrtí rozpočet – co si budeme povídat.

3) Nemám po ruce žádný průzkum, ale myslím, že nemálo lidí by opravdu zajímalo, co děláme. Ale protože nejsou z oboru, nemají náladu prokousávat se odbornými texty. Vědecké projekty a výsledky se pro ně musí převyprávět do normální češtiny.

4) Nad obsahem svého webu máte absolutní kontrolu. Když se pokoušíte prezentovat výzkum v médiích, vyberou si novináři to, co oni sami považují za důležité nebo atraktivní. Zato na internetu určujete vy, co všechno sdělíte návštěvníkům. A máte to tam jak chcete dlouho; sebelepší zpráva v médiích vyšumí za pár dnů.

 

Inspirace od kolegů

Takže jsem se rozhodl a začal popularizační web dávat dohromady. Abych neobjevoval Ameriku, prošel jsem si stránky jiných institucí. Hlavně jsem se zajímal o ústavy Akademie. Vysoké školy také dělají výzkum a musí ho popularizovat, ale jejich weby jsou cílené spíš na studenty, na veřejnost méně.

Strávil jsem jedno víkendové odpoledne klikáním na šestapadesát ústavních stránek. Výsledek? Ústavy se zaměřují především na komunikaci se specialisty z oboru. Seznamy publikací, přehledy grantů, popisy projektů a charakteristiky laboratoří jsou většinou sepsány precizně, ale laik jim rozumět nebude. Já to naprosto chápu. Účelem každého výzkumáku je v první řadě dělat vědu na nejvyšší dosažitelné úrovni. Proto je důležité informovat hlavně lidi, kteří by s vámi mohli spolupracovat na projektech.

Nicméně popularizace není nějaká zbytečnost nebo nutné zlo, jak je snad jasné z důvodů napsaných výše. Hodně vědců si myslí totéž, takže nějakou inspiraci jsem našel. Nemohu tady psát kompletní přehled. Pár příkladů ale stojí za zmínku, protože by mohly zajímat i vás čtenáře.

Historický ústav má celou sekci pro veřejnost a školu, kde najdete anotace knih, ohlasy v médiích, pozvánky na výstavy a konference. Chybí mi tu ale charakteristiky zajímavých výzkumných projektů. Na stránkách Geologického ústavu je rubrika Vybrané zajímavé projekty. Některé texty jsou malinko moc odborné, jiné pochopí každý. Několik zajímavých věcí včetně pěkných fotek je i v rubrice Prezentace. Fyzikální ústav má Bránu pro veřejnost, která vás seznámí se zajímavými projekty. Texty k nim jsou někdy poměrně dlouhé a pro naprostého laika příliš odborné, ale je to cesta správným směrem.

Ústav molekulární genetiky komunikuje s veřejností pilně, jeho ředitel má dokonce blog na Aktuálně.cz. Na svém webu toho ovšem pro veřejnost až tolik nemají. Užitečné jsou sekce ÚMG v médiích a hlavně Informace pro veřejnost, kde najdete stručné popisy zaměření jednotlivých laboratoří. Škoda jen, že tu chybí ilustrační fotografie a grafika stránky je poněkud strohá.

Nejvíc jsem se poučil u chemiků. Ústav anorganické chemie má stránku zajímavých projektů, kde jsou krátké texty (většinou dobře srozumitelné) prokládané obrázky. Ústav chemických procesů má podobnou stránku, vytvořenou původně jako upoutávka pro dny otevřených dveří – aby návštěvníci věděli, na co se mohou těšit. Texty, fotky i grafika jsou hezké a přehledné. Podobně zpracovaný přehled řešených projektů nebo laboratoří bych chtěl jednou mít u nás.

Je vidět, že vědci z některých jiných ústavů berou popularizaci prostřednictvím webu vážně. Pár mých kritických připomínek snad vezmou jako užitečnou zpětnou vazbu, nikoliv jako nemístné kverulování. Koneckonců, nikdo nejsme dokonalý; já už vůbec ne.

 

Vlastní výtvor – připomínky vítány

Nejvyšší čas vám prozradit, co jsem nakonec spáchal, pod blahodárným vlivem inspirace a nervových vzruchů v kreativnější části mého mozku. Přesvědčte se na vlastní monitory. Část stránek je pro odborníky (žluté záložky vlevo). Sekci pro veřejnost, kterou jsem dělal, najdete pod modrými záložkami. Snažil jsem se je takhle výrazně oddělit, aby návštěvníci-nebiologové věděli, kam má smysl klikat.

Já jsem z podkladů od kolegů napsal většinu obsahu, design a programování zajistil náš počítačový guru. Prosím nekamenujte mě příliš zprudka – museli jsme se přizpůsobit celkovému designu ústavního webu. Ten je asi deset let starý, což při rychlosti vývoje internetu znamená starší než trilobiti. Ale troufám si říct, že není zrovna hnusný. Za pár měsíců ovšem budeme mít úplně nové stránky, jistě mnohem krásnější.

Pokusil jsem se mít všechny texty srozumitelné, pokud možno stručné a k maximu z nich přidat ilustrační fotografie, protože moc písmenek spolehlivě ubíjí zájem. Pro zatraktivnění jsme vymysleli také rubriku Rostlina s příběhem, kde budeme každý měsíc představovat fotky z našich laboratoří společně s vysvětlením, co na nich vlastně je a proč ty věci zkoumáme. Časem doufám přibudou ještě dvě-tři další sekce (hlavně přehled laboratoří).

Budu moc rád, když mi napíšete do diskuze, co bychom měli na našem webu přidat, vynechat nebo udělat jinak, aby pro vás byl zajímavější. Pořád totiž doufám, že jednou bude nejkrásnější a nejvlídnější…