O demonstraci jsem psal předevčírem, víc informací najdete také na webu organizátorů z fóra „Věda žije!" O co tedy vědcům jde?
Je pravda, že se začali bouřit, když vyšlo najevo, že by Akademie věd ČR měla mít napřesrok rozpočet nižší o jednu miliardu, tedy zhruba o pětinu. Do tří let by se měly finance zredukovat dokonce na polovinu. To by naši přední vědeckou instituci spolehlivě pohřbilo. Po první vlně protestů slíbil v červenci premiér Fischer přidat Akademii na příští rok půl miliardy. V roce 2010 bude tedy její rozpočet nižší „jen" o půl miliardy. Dá se to přežít, nicméně výhled na příští roky zůstává velmi mlhavý.
Problémy Akademie nezpůsobila hospodářská krize, ale politické rozhodnutí. Politici teď předstírají, že za to nemohou – peníze se budou přidělovat podle nové, "objektivní" metodiky přepočítávající vědecké výsledky na dotace. Jenže tahle metodika není ani trochu férová.
Technické detaily jsou dost komplikované. Jiní už je vyložili líp, takže vás s nimi nebudu nudit. Jen podotknu, že celý postup lze kreativně upravovat, aby výsledná čísla odpovídala momentální politické objednávce, komu je vhodné přidat a komu ubrat. Takhle se v Česku vyrábějí z hausnumer objektivní data.
Reprezentanti Akademie upozorňovali politiky na tyto nesmysly a nespravedlnosti už dříve, ovšem jejich námitky byly většinou ignorovány. Teď se dostáváme k jádru věci. Likvidační plán na snížení rozpočtu Akademie zafungoval pouze jako rozbuška.
Vědce ve skutečnosti mnohem víc štve něco jiného. Štve je, že pánové nahoře s nimi jednají jako s nejhorším ksindlem. Jako kdyby vynikající badatelé – kteří toho tolik dělají pro dobrou pověst i ekonomický úspěch Česka – byli jen nějací bezprávní mužici, co se musí uctivě krčit v koutku a každý rok čekat, jestli jim vrchnost milostivě hodí pár měďáků.
Namítnete, že vědci zdaleka nejsou jediní? Že vládnoucí politici podobně arogantně jednají s kdekým? No právě. Každý si asi vybaví pár příkladů, kdy se o něčem rozhodlo ve vládě nebo v parlamentu bez pořádné veřejné debaty. A lidé, kterých se věc týkala, se potom nestačili divit. Dobře to ilustruje loňský konflikt kolem takzvané Bílé knihy – koncepce reformy vysokých škol. Velmi problematický návrh pobouřil pro změnu univerzity, které se zatím ubránily jeho realizaci.
V Česku máme problém. Parlament a vláda jsou sice voleny demokraticky, ale když jsou jednou u moci, chovají se do značné míry autoritářsky. Nezáleží na tom, jestli zrovna máme pravicovou, levicovou nebo úřednickou vládu. Pánové a dámy „nahoře" chtějí pokaždé rozhodovat, aniž by vzali v úvahu názory občanů.
Vědci teď bojují za to, aby s nimi politici jednali jako s rovnoprávnými partnery. Tím vlastně trochu bojují i za všechny ostatní, kteří by si pro sebe přáli totéž. Nadávat na poměry už nestačí. Musíme je změnit.
Důležité upozornění: Tento článek vyjadřuje výhradně osobní názory autora, nikoliv stanoviska jeho zaměstnavatele či jiných právnických osob, organizací a podobně, s nimiž by mohl být autor jakkoliv spojován.