Společnost Česká hlava už řadu let udílí stejnojmenné ceny našim vynikajícím vědcům v několika kategoriích, od středoškolských studentů až po zkušené badatele, kteří výzkumu zasvětili celý život. Vše je financováno z peněz soukromých sponzorů. Výjimkou je hlavní ocenění, Národní cena vlády za celoživotní dílo – tu dotuje pěkně kulatým (a myslím zaslouženým) miliónem korun sama vláda. Podobná akce je záslužná a nic proti ní nemám. Naopak chválím snahu ukázat veřejnosti, že u nás máme excelentní vědce. Podrobněji jsem sledoval loňský a letošní ročník. Bohužel, mým hlavním dojmem z obou je pozoruhodný rozpor mezi velmi dobrým výběrem laureátů a tristní úrovní předávacího ceremoniálu.
Hlavní cenu letos získal profesor Antonín Holý z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd. To je opravdu šťastná volba: fenomenální chemik se celý život zabývá objevováním léků proti vážným chorobám, hlavně virovým. Jím vyvinuté preparáty proti AIDS například ulehčují život zástupům pacientů z celého světa. I další ocenění se mohou pochlubit zajímavými výsledky v různých oborech. Pro podrobnosti se podívejte na internetové stránky pořadatelů nebo si počkejte na novinové články, které se jistě brzy vyrojí.
Tím z mé strany končí pochvaly a začíná zamyšlení nad úrovní televizního „galavečera". Od loňska se, k velké smůle nás diváků, mnoho nezměnilo. Vysílalo se opět na České televizi, v poměrně dobrém vysílacím čase, v sobotu od půl desáté večer. Tedy skvělá šance, jak přiblížit úspěchy české vědy široké veřejnosti. Uvidíte, že z velké části promarněná.
Pořad měl standardní průběh, držící se pravidel svého žánru. Název byl Slavní slavným, známí umělci jakoby gratulovali vědcům svými vystoupeními. Moderátoři uvedli každého oceněného, zástupce sponzora mu předal cenu, pozvaný umělec pak zazpíval nebo předvedl jiný zábavný kousek. To celé osmkrát, protože tolik bylo cen. Publikum v sále pražského hotelu Ambassador bylo prestižní. Zasedli v něm významní vědci a také důležití politici včetně předsedy Senátu Sobotky a premiéra Topolánka.
Hlavní myšlenkou večera bylo, podobně jako u jiných akcí firmy Česká hlava, že věda dokáže být zábavná. Letošní pořad měl být ve znamení matematiky, což však nebylo kromě pár oslích můstků moderátorů příliš poznat. Moderátoři vůbec podali slabý výkon. Tato role připadla Aleši Cibulkovi, který uváděl už minulý ročník, a Ivu Šmoldasovi. Oba se pokoušeli o intelektuální humor, ale výsledek byl spíše mdlý, místy až trapný. Spád programu tím trpěl a kdybych nechtěl psát recenzi, asi bych televizi brzy vypnul. Oproti loňsku se naopak zlepšil výběr účinkujících umělců. Neobjevili se žádní vyložení zoufalci vhodní do nováckých estrád, několik jmen naopak patřilo k tomu lepšímu, co naše popkulturní scéna nabízí (například Lenka Filipová nebo Marie Rottrová). Jen dva kouzelníci by asi lépe zapadli do jiného typu pořadu.
Zcela zkrátka kupodivu přišla věda. Po předání každé ceny řekl Aleš Cibulka pár vět o výzkumu, za který byla udělena. Bohužel je pronášel do doznívající potlesku publika, takže byl špatně slyšet. A to bylo vlastně všechno. Čerství laureáti nesměli říci ani popel, nemohli poděkovat kolegům či rodině a už vůbec ne promluvit z pódia o své práci. Pětici z osmi oceněných se dostalo pochybné výsady, že byl odvysílán alespoň kratičký rozhovor s nimi. Ptaly se jich ovšem – děti. Skutečně, otázky kladla dvojice asi desetiletých kluků. Zřejmě si někdo vzpomněl na starý bonmot, že každý by měl umět vysvětlit podstatu své práce i malému dítěti.
Kluky obdivuji, s mikrofonem v ruce a s kamerou za zády na nich vůbec nebyla znát tréma. Ale vědci, nejspíše stresovaní nemilosrdně krátkým časovým limitem, pronášeli očividně předem naučené věty, takže veškerá sympatická spontánnost byla ta tam. Doplnit rozpačitou půlminutu pár nicneříkajícími záběry laboratorního vybavení také nepomohlo. V televizi takový přístup nemohl fungovat. Objasnit neodborníkům podstatu specializovaného výzkumu je samozřejmě možné, ale vyžaduje to zručné profesionály a alespoň pár minut vysílacího času. Vhodní lidé jsou k dispozici i v samotné České televizi: například Vladimír Kořen, loni dokonce oceněný Českou hlavou za popularizaci vědy.
Příležitost popularizovat špičkový současný výzkum v hlavním vysílacím čase se i na veřejnoprávní ČT naskytne málokdy. Tvůrci pořadu ji přitom trestuhodně zahodili a vytvořili jen další v řadě vzájemně zaměnitelných televizních šou, při nichž se předávají ceny za cokoliv. Tohle ovšem není žádný Český lev nebo Atlet roku! V nich dokáže každý snadno pochopit, za co se ocenění uděluje, ať už je to zlato v desetiboji nebo role ve filmu, o němž většina národa slyšela nebo na něm byla v kině. Vysvětlit, proč dostal kdosi Českou hlavu za výzkum slizniční imunity nebo vynález membrán pro čištění vody, je mnohem tvrdší oříšek.
Jak pořad vylepšit, abychom se na další ročníky mohli dívat s chutí? Společnost Česká hlava svou akci ráda prezentuje jako malou českou Nobelovku. Prestiž, nabytou kvalitním rozhodováním odborné poroty o vítězích, však musí doplňovat také závěrečný televizní ceremoniál. Ten musí především být na určité kulturní úrovni. Je nutné změnit celou jeho koncepci. Loni se národní „Nobelovka" předávala v pořadu připomínajícím Matějskou pouť. Letos se kvalita zvedla, vše bylo hezké a lesklé, srovnatelné spíše s Disneylandem. Tedy s profesionálně vedeným zábavním podnikem. V něm si užijete spoustu legrace, ale nepřinese vám žádné myšlenkové podněty.
Prvotní chyba je podle mne v předpokladu, že věda musí být zábavná, aby se na to v televizi někdo koukal. Moje zkušenosti, například z letošního Týdne vědy a techniky, kde jsem se hodně angažoval, jsou jiné. Lidé v Česku mají o vědu zájem, ale místo třeskuté legrace očekávají od popularizačních aktivit zajímavé informace (samozřejmě srozumitelné) a možnost seznámit se na vlastní oči s přístroji a technologickými „zázraky", které nejsou běžně k vidění. Chtějí prostě uspokojit svou zvědavost, spíše než se bavit.
Dobrý příklad byla evropská putovní výstava Fascinace světlem, která nebyla legrační ani trochu, zato však představila pozoruhodné optické jevy, využití laserů a podobně. V listopadu zavítala do Prahy a přilákala během osmi dnů přes šest a půl tisíce návštěvníků, což je vůbec nejvíc ze všech zatím navštívených měst. Dokonce více než v Berlíně, kde přitom trvala dvakrát déle! A to se ještě na mnoho zájemců vůbec nedostalo, protože kapacita prohlídek byla omezená.
Moje rada autorům pořadu je stručná: méně umělců, zato kulturně na výši, noblesnější moderátor, více času na reportáže o oceněných a jejich práci. Méně pouťových legrácek a vtípků na úrovni sedmé třídy, více snahy poodhalit pro diváky tajemství současné vědy. Pak se nemusí bát poklesu sledovanosti.
Slavní slavným
ČT 1, sobota 24. 11. 2007, 21:35
70 min
Hodnocení (0 až 10 bodů): 4