Výstava začala 5. května a najdete ji ve Velkém sále paláce Lucerna. Ano, přesně tam, kde měli mnozí z nás Pražáků maturitní ples. Dost nezvyklý prostor pro výstavu, ale budiž – pořadatelé si ho přizpůsobili poměrně zdařile.
Z čistě odborného hlediska jsou Bodies… The Exhibition zajímavá akce. Najdete tu preparáty skutečných lidských těl, připravené pomocí takzvané polymerové konzervace. Při ní se voda ve tkáních nahradí silikonovým polymerem, takže části těl nepodléhají rozkladu a zachová se jejich tvar. Oběhová a dýchací soustava jsou zase zviditelněny metodou korozního odlévání: vstříkne se do nich tekutý polymer, po jeho ztuhnutí se odleptá okolní tkáň a zbyde odlitek vnitřního prostoru krevního řečiště nebo plicních sklípků. Výsledkem těchto postupů jsou značně realisticky vypadající exponáty; jen jsem měl dojem, že při oné polymerové konzervaci svaly a vnitřní orgány poněkud ztrácejí původní barvu a trochu se scvrknou, ovšem nijak výrazně.
Jestli se vám dělá špatně při pomyšlení na pitvu, na Bodies určitě nechoďte. Jsou zde k vidění jednotlivé orgány a také celá těla v různých stupních rozřezanosti. Těla jsou naaranžována do názorných přirozených pozic – stojí, sedí, je tu dokonce i basketbalista chystající se k hodu. Na některých jsou ukázány svaly, na jiných zas nervy nebo třeba plíce. Expozice je rozdělena podobně jako učebnice anatomie, na sekce přibližující jednotlivé soustavy orgánů: kostru, svalstvo, nervy, oběhový systém, trávicí trakt atd. Většinou je představována anatomie zdravého člověka, v některých případech ale i patologické změny. Takže tu můžete také vidět, jak vypadají plíce nekuřáka a kuřáka, cirrhóza jater či ledvinové choroby.
Vysvětlující panely a popisky jednotlivých položek jsou celkem dobré. Lékaři by je jistě považovali za příliš stručné, ovšem na výstavu určenou široké veřejnosti jsou podle mne tak akorát. Jen by neškodilo lépe popsat samotné exponáty, jejichž podstatné části jsou označeny cedulkami, ale ne všechny a všude. Texty jsou česky a anglicky, můžete si půjčit i audioprůvodce. U některých popisků bohužel chyběla česká verze. Možná organizátoři nestihli připravit překlady včas před zahájením a snad je časem doplní.
Asi si teď myslíte, že se mi výstava líbila. Vůbec ne! Měl jsem z ní velmi nemilé pocity. Nevyvolal je ve mně ani tak samotný pohled na rozpitvané vnitřnosti. Také ostatní návštěvníci si spíš zvědavě prohlíželi, než že by se jim dělalo na zvracení.
Důvody mého znechucení jsou etické. Lidské tělo není stejná výstavní položka jako vycpaný ptakopysk, případně chobotnice v lihu. Musí se s ním zacházet citlivě. Kdysi to byli živí lidé, kteří měli rodinu a přátele, a teď jsou najednou napuštění silikonem na podstavci… To je eticky dost pochybné, dokonce i kdyby dotyční před smrtí souhlasili s takovým použitím své tělesné schránky. To podle prohlášení samotných organizátorů neudělali; údajně jde o pozůstatky neidentifikovatelných zemřelých. Těla navíc pocházejí z Číny (to jsem si vypátral dodatečně, na výstavě to neinzerují), což ve mně vzbuzuje další, až mrazivé pochybnosti. Víme, jaký je tamní respekt k lidským právům.
Nejmenší problémy jsem měl s „anonymními" exponáty: řezy kostmi, preparáty krevního oběhu, izolovanými orgány. Ovšem celá těla byla vystavena včetně obličejové části hlavy. Naštěstí bez kůže, takže by nešlo člověka poznat, i kdybyste ho znali zaživa. Ale většinou bylo (čistě pro větší efekt?) zachováno obočí, oči a rty. A když se vám exponát – tak byla těla důsledně označována na informačních panelech – dívá z očí do očí, „je to blbej feeling", jak říkal Martin Dejdar v Šakalích letech. Na Bodies vystavují i věci eticky zcela nepřijatelné. Jsou to hlavně preparáty embryí a plodů. Jistěže získané z potratů (v přijatelnějším případě samovolných), ale stejně. K dětem, i těm ještě nenarozeným, bychom přece jen měli mít zvláštní úctu. Třeba takovou, jako skvělý fotograf a filmař Lennart Nilsson, který dokázal krásně zachytit jejich vývoj – zaživa.
Ve světle těchto faktů zní tvrzení na konci výstavy, že „exponáty byly zpracovány s důstojností a respektem", značně neupřímně. Roy Glover, emeritní profesor Michiganské univerzity (zřejmě je nějak ve spojení s organizátory) v katalogu tvrdí, jak je výstava hrozně osvětová, posláním je motivovat lidi k péči o své zdraví a nejlépe se člověk poučí při dívání se na reálné objekty. Primárním účelem celého podniku ale je, obávám se, vydělat slušné prachy. Hodně lidí rádo přijde na bizarní, lehce nechutnou podívanou. Už první anatomové renesance měli při veřejných pitvách narváno; pochybuji, že všechny jejich diváky přivedla touha po vzdělání.
Preparáty lidských orgánů a rozpitvané mrtvoly patří na lékařské fakulty. Medici si opravdu potřebují všechno osahat a vidět v reálu, jinak by nás nemohli pořádně léčit. Veřejně vystavovat by se však takové věci neměly vůbec, nebo jen velmi uměřeně. Podobně to vidí i sami doktoři, konkrétně Česká anatomická společnost.
Ukazovat mrtvé lidi není ani potřeba. Je řada alternativních a často lepších možností, jak seznámit veřejnost s bezesporu zajímavou stavbou lidského těla. V Německu funguje už dlouhá léta muzeum s průhlednými anatomickými modely ze skla. Proč neudělat obdobnou putovní výstavu třeba z precizních plastových modelů? Nebo naplno využít potenciál dnešních počítačů: trojrozměrné simulace, animace, interaktivní prezentace, virtuální realita… Odpadly by etické problémy a návštěvníci by se navíc mohli aktivně zapojit a objevovat si podle svého gusta. Zatímco na Bodies je všude čekají cedulky Prosíme nedotýkejte se.
Výstava je tedy svým způsobem poučná, zároveň však eticky extrémně problematická a pro někoho může být vyloženě odpudivá. Posuďte sami, jestli vám stojí za návštěvu. Mimochodem, plné vstupné je 349 korun, v kategorii výstav patrně český rekord.
Bodies
Lucerna, Praha
5. 5. 2007 – asi 28. 10. 2007
Hodnocení (0 až 10 bodů): 2