Kontrasty jsou kořením života, ovšem úterní vražedné kombo opravdu nemusím mít každý den. Nejdřív jsem byl na předávání oněch Náprstkových medailí. Předseda Akademie věd, profesor Pačes, jimi letos ocenil tři dlouholeté popularizátory: Antonín Vítek je chodící encyklopedie kosmonautiky, Miroslav Bobek řídí stanici Český rozhlas Leonardo a možná ho znáte díky jeho projektům, které sledovaly tah čápů do Afriky nebo život goril v pražské zoo. Mě pozval na akci třetí laureát, kolega z našeho ústavu Jan Krekule. Už pěkných pár desetiletí přibližuje lidem rostlinnou biologii, kde může, a dost se mu to daří. Vůbec nevypadá na svých něco přes sedmdesát, bude tedy doufám v téhle práci ještě dlouho pokračovat.
Příjemné setkání skvělých vědců a novinářů, napůl slavnostní, napůl pracovní, mě přesvědčilo, že popularizaci vědy se v Česku daří docela dobře. No a pak jsem si pustil televizi, přesněji čtvrtý díl jakoby dokumentárního pořadu Detektor na ČT1.
Seriál je věnovaný nejrůznějším záhadným událostem a jevům. Tajemno lidé milují, není se co divit, že se tak atraktivní téma objevuje na obrazovce. Koneckonců před lety se u nás vysílal seriál o velkých záhadách lidstva, jehož autorem byl sám slavný spisovatel sci-fi Arthur C. Clarke. Když jsem byl v Americe, vídal jsem i na seriózních stanicích Discovery Channel a History Channel občas dokumenty o UFO a podobně.
Jenže Clarke se snažil vysvětlovat záhady vědecky. Zmíněné americké kanály postupují buď stejně, nebo alespoň nechávají promluvit obě strany: v pořadu o UFO se tedy dostanou ke slovu jak zastánci názoru, že v Roswellu se zřítilo mimozemské plavidlo, tak lidé přesvědčení o tom, že to byl jen armádní balón. Autoři Detektoru (ČT a Vachler Art Company) bohužel zvolili jiný přístup.
Představte si, že chcete natočit dokument o vodníkovi, údajně žijícím v rybníku Žabinci za vaší chalupou. Staří pamětníci o něm slyšeli vyprávět už v dětství. Děti ze vsi na kameru ochotně připouštějí, že na vodníka věří. Navíc bývá po setmění občas vidět na břehu divná postava. Jednou na podzim se dokonce podle svědků brodilo z vody člověku podobné stvoření v zelených šatech. Nikdo nebyl nikdy tak blízko, aby pořídil důvěryhodné fotky nebo videonahrávky, nicméně můžeme tato svědectví spolehlivě vyvrátit? Jistě ne!
Že vede po hrázi cesta z hospody, tudíž divná postava bude spíš některý opilec, vracející se po zavíračce domů? Že zelený mužík mohl být myslivec Hurych, který předloni zapíjel tři vlastnoručně střelené kachny tak mohutně, až cestou z putyky zahučel do rybníka, což se mezi místními všeobecně ví? To jsou jen hypotézy; existenci záhadného obyvatele Žabince rozhodně nemohou popřít. Sice ji nemůžeme ani žádným důkazem potvrdit, ovšem zamysleme se proč. Pokud vodníka nikdo neviděl, neslyšel, nechytil do sítě, umí se zřejmě velmi dovedně skrývat. Buď je plachý, nebo by dokonce mohl být zapojený do nějakého konspiračního vládního programu, jak je přesvědčen šéfredaktor serverů paranoia.cz a mašíbl.org.
Armáda má přece spoustu tajných projektů. A potřebuje i zdatné potápěče, jak potvrzuje dotázaný profesionální potápěč (který nejspíš netuší, v jakém pořadu se jeho šikovně sestříhané prohlášení objeví). Z toho plyne, že vojáci klidně mohou mít speciální jednotku vodníků, případně na nich dělat pokusy. A mají samozřejmě maximální zájem na utajení.
Zdá se vám to naprosto padlé na hlavu? Namítáte, že ani největší idiot by nemohl argumentovat takhle nepřesvědčivým způsobem? A už vůbec by výsledný produkt neměl šanci prodat do televize? Šeredně se pletete. Navíc to i platíte pár korunkami ze svých koncesionářských poplatků.
Stejnou úrovní argumentace se totiž vyznačuje Detektor. Dvacátého devátého ledna byla řeč o takzvaném filadelfském experimentu. V roce 1943 prý přední fyzici na zakázku armády USA provedli pokus, při němž se měla zneviditelnit válečná loď. Dosti otřepané, tisíckrát přežvýkané téma. Pořad nepřinesl žádná převratná odhalení, víceméně opakoval dávné legendy. Podle nich při experimentu loď zmizela do jiných dimenzí, odkud se pak vrátila značně pocuchaná.
S těmito zajímavými názory seznámil diváky Jiří Mašek, uvedený v titulcích jen jako „šéfredaktor". Čeho? Serveru osud.cz, zabývajícího se různou mystikou a tajemnem. Pan Mašek a moderátor Hynek Chmelař suverénně mluvili o jiných dimenzích, cestování časem, dokonce o tom, že narušení časoprostoru roku 1943 způsobilo velké výpadky proudu v USA a v Itálii v letech 1983 a 2003. Něco na způsob teleportace časem a prostorem je prý skutečně v principu možné, jak měl dokázat opravdový fyzik, který mluvil (věcně zřejmě správně) o vlastnostech časoprostoru v okolí černých děr. Ovšem podezírat vědce čtyřicátých let z vytvoření černé díry je hodně naivní, když jim dala tolik práce i mnohem jednodušší atomová bomba.
Největší problém s filadelfským experimentem je nepřítomnost věrohodných důkazů, že by se kdy armáda o něco takového byť jen pokusila. Tuto komplikaci autoři brilantně vyřešili. Upozornili, že armádní výzkum je vždy na špičce vědeckého vývoje a vojáci po neviditelnosti velmi touží, jak dokazuje třeba radarem nezjistitelný letoun Stealth. Bezesporu pravda; ovšem existenci filadelfských fyzikálních hrátek nedokazuje. Naopak, jak přiznal i Detektor, veteráni z údajně zmizelé lodi potvrdili, že se žádný pokus nekonal, v inkriminované době loď dokonce vůbec nebyla ve Filadelfii. Ale i na to měl pořad odpověď: armáda v rámci utajení pravděpodobně námořníky donutila lhát, nebo jim vzpomínky vymazala z mozku.
Je jasné, že takovým postupem lze „dokázat" jakoukoliv hovadinu. Rozumná debata se musí opírat o fakta. Nejen vědec, ale třeba i reportér píšící o politických skandálech musí mít důkazy nebo zprávy z důvěryhodných zdrojů. Detektor se s fakty nezdržuje. Moderátor svoje proslovy občas proloží slůvkem „údajně", aby nemohl být pořad obviněn z šíření evidentních pitomostí, nicméně vyprávění se odvíjí ve stylu „neříkám tak ani tak, ale na má slova dojde". Zdroje informací jsou naprosto pochybné. Věta účinkující dámy „v jedné diskuzi na internetu mne zaujala myšlenka, že celý experiment byl vymyšlen" by se měla vytesat do kamene a kámen postavit před hlavní vchod na Kavčí hory coby odstrašující příklad, jaký typ zdroje nikdy necitovat ve vysílání.
Detektor je odfláknutý i po čistě technické stránce, protože nemá příliš spád, ilustrační záběry jsou často mizerné a grafika příšerná – za stojícím moderátorem například rotuje koule s psychedelicky barevnými vzory. Podobné nápady přestaly být moderní pár let po revoluci. Žádná komerční televize by tak špatně udělaný seriál od Vachler Art Company nekoupila. Ještě že na Kavkách sídlí kavka, ochotná zaplatit za šmejd.
Pořad propaguje pavědecké nesmysly, takže vědci se proti němu logicky bouří. Karel Pacner, novinář, spisovatel a popularizátor hlavně kosmonautiky, řekl do úvodního dílu několik vět o Teslovi a nestačil se divit, v jakých souvislostech se rozhovor objevil (podle prvního dílu možná Tesla jedním experimentem způsobil slavný výbuch nad Tunguzkou v roce 1908). Proti Detektoru ostře brojí klub skeptiků Sisyfos, jak například potvrdil pro Týden Jiří Grygar.
Osobně mám k názorům ignorujícím vědecké poznatky poněkud umírněnější postoj. Jednoduše si jich nevšímám; máme přece svobodu slova, ne? Než vyvracet nesmysly a pověry, je myslím lepší vést pozitivní kampaň ukazující veřejnosti zajímavé výsledky výzkumu a způsob vědeckého uvažování o světě. Přednáškou na téma „astrologie nefunguje" její příznivce stejně nepřesvědčíte, zatímco ostatní už to vědí.
Přesto jsem strávil několik hodin u počítače, abych napsal o Detektoru. Proč? Protože nesplňuje ani nejzákladnější standardy, které bychom měli požadovat od veřejnoprávní televize. Pořady by přinejmenším měly být objektivní, tedy podpořené fakty. Pro zájemce o tajemno a paranoidní báchorky vycházejí celé časopisy. V programech ČT bych raději viděl kvalitní žurnalistiku a racionální argumentaci.
Můj názor je jednoznačný: Detektor musí zmizet z obrazovky. A lidé, kteří v ČT schválili jeho vysílání, by se nad sebou měli zamyslet. Zatím to asi neudělali; jejich reakce budí rozpaky. Například tiskový mluvčí ČT L. Šticha obhajoval Detektor ve vyjádření pro Týden.cz takto: „Pořad má téměř stejný počet pozitivních jako negativních ohlasů, takže mediální ukřičenost těch nespokojených nemá zcela vypovídací hodnotu". Ten člověk (nebo lidé, kteří ho instruují, co má říkat) musí být kvalitně mimo, když pracuje v televizi a přitom nepozná evidentní paskvil.
Detektor přece jen není úplně zbytečný. Něco totiž detekuje. Stačí porovnat jeho vysílací čas s opravdovými populárněvědeckými pořady. ČT jich vysílá docela hodně, ovšem kromě pátečního přírodopisného cyklu Planeta Země (ČT2, 20:00) se většinou skromně krčí v odpoledním bloku na ČT2, tedy v době s nízkou sledovaností. Živé srdce Evropy, seriál o našich ohrožených druzích rostlin a živočichů, má sice přidělen exkluzivní čas před večerními zprávami na ČT1, ale musí se spokojit s neuvěřitelnou stopáží jedna minuta.
Přitom blábolivý, technicky podprůměrně natočený Detektor dostal štědrých 25 minut na ČT1, navíc v kvalitním vysílacím čase 22:15! Smutný důkaz toho, jak málo si vedení České televize nyní cení popularizačních pořadů. Doufám, že Detektor je pouhý ojedinělý úlet a ne začátek neblahého trendu. A nebo že se tento trend podaří rychle zvrátit. Odpověď se dozvíme snadno, podle toho, kolik dílů nového „dokumentu" se ještě bude vysílat.