Česká hlava je projekt na podporu vědecké a technické inteligence, který pořádá různé vědeckopopularizační akce. Vlajkovou lodí je každoroční udílení stejnojmenných cen nejlepším českým vědcům – jak těm zasloužilým, tak i mladým talentům. Letos běžel již pátý ročník a vítězové byli vybíráni v osmi kategoriích (podrobné výsledky jsou tady). Lidé zapojení do organizování České hlavy dělají dobrou práci. Za sponzory sehnali firmy, které při pár miliardách obratu nemusí koukat na každou korunu, a už od prvního ročníku se slavnostní vyhlašování cen vysílá v televizi. Letos ho vidělo 965 000 diváků starších 15 let (podle údajů ATO-Mediaresearch), což mne příjemně překvapilo. Přece jen jsem si nemyslel, že by byla věda v Česku až tak oblíbenou kratochvílí pro dlouhé podzimní večery.
Pořad probíhal v kostce tak, že moderátor (letos Aleš Cibulka) uváděl vědce a ti si chodili pro ceny, které jim předávali různí populární umělci a významní politici. Funkcí politiků bylo pochopitelně zvýšit prestiž akce. Podařilo se sehnat celkem vysoké figury včetně předsedů obou komor parlamentu, navíc hlavní ocenění, Národní cenu vlády ČR dotovanou hezky kulatým miliónem Kč, předávala sama ministryně školství. Kdyby celou věc nepovažovala za opravdu významnou, poslala by za sebe nějakého náměstka. Umělci zase zvyšovali sledovanost; kromě vyprávění a zpívání také asistovali při několika vědeckých pokusech probíhajících přímo na pódiu.
Z mého popisu to vypadá jako standardní televizní předávání čehokoliv, na němž víceméně není co zkazit. Přesto jsem měl při sledování smíšené pocity. Moderátor se pravda snažil, i když některé z jeho vtipů působily malinko křečovitě, ovšem pořad trpěl zvláštní krizí identity. Jeho tvůrci se nějak nedokázali rozhodnout, jestli to má být galavečer na vysoké úrovni, lidová estráda, nebo show Clever z Novy, kde „šílený vědec" Šteindler páchá efektní experimenty. Kolísavá úroveň byla vidět hlavně na výběru umělců. Nikoho určitě neurazila Eva Pilarová nebo koneckonců ani kapela Backwards (sympatičtí chlapci věrohodně simulující Beatles). Ale bavič Náhlovský, případně povídání jakési Simony Postlerové (prozradí mi někdo, kdo to je?) o jejím geniálním dítěti patří rozhodně do jiného typu show.
Nejvíc mě zarazilo, že v pořadu věnovaném vědcům se o vědcích a jejich práci až tak moc nemluvilo. A to zde byla jedinečná příležitost popularizovat vědu v lákavém vysílacím čase, která se naskytne málokdy! Byla šance ukázat miliónu diváků, že dobří vědci jsou chytří a přitom příjemní lidé, a že výzkum je zajímavé, často i dobrodružné a zábavné zaměstnání. Snahou o popularizaci měly zřejmě být předváděné pokusy. Ty byly zajímavé, ale podobné jste nejspíš už viděli – v hodinách fyziky na střední škole. „Ukázat kouzlo" je skvělá metoda pro přiblížení moderní vědy lidem, ale když už se má použít v televizi, přimlouval bych se za něco opravdu originálního.
Bohužel jsme se z vysílání dozvěděli jen málo o tématech, na kterých si vydobyli slávu ocenění badatelé. Laureáti tří nejdůležitějších kategorií byli uvedeni jen krátkým dokumentárním šotem – odhaduji nejvýš minutovým, ostatní se museli spokojit s několika moderátorovými větami. Kromě držitele hlavní Národní ceny, matematika prof. Kurzweila, vědci po předání ceny dokonce ani nepromluvili; asi s tím scénář nepočítal. Takže žádná moudrá slova ani děkování jako na Českých lvech nebo Oscarech, prostě přišli, převzali a odešli. Rozhodně by bylo vhodné přiblížit divákům práci každého čerstvého nositele České hlavy v krátkém, řekněme tří- až pětiminutovém, dokumentu před samotným předáním ceny. Většina letošních laureátů se sice věnuje velmi složitým problémům, ale neplatí argument, že by tomu stejně nikdo nerozuměl, tak proč s tím lidi otravovat. Běžný člověk jako vy nebo já sice sotva pochopí princip Kurzweilova integrálu, ovšem místo toho jde popsat jeho praktické využití nebo zaznamenat zajímavé myšlenky pana profesora o kráse abstraktní matematiky.
Při zařazení dokumentů by se samozřejmě musela zkrátit vystoupení bavičů. Že se tím zhorší sledovanost? Ale jděte. Za prvé si nemyslím, že by propad byl příliš velký. Slavná jména v televizním programu zůstanou, bude jich jen o pár méně. Za druhé, projekt Česká hlava usiluje o popularizaci vědy a techniky. A pouhá sledovanost nevypovídá dost přesně o tom, jak se to daří. Jistě téma na menší průzkum, já si jen dovedu představit konverzaci v některé z domácností zařazených do kolonky „sledovali":
„Mámo, pocem honem, v televizi je Lucka Bílá!"
„A co to jako je za pořad?"
„Nevim, ňáký vědci nebo co, to je fuk, poď se koukat, právě zpívá tu naší voblíbenou písničku!"
Celkově mi ceny Česká hlava připadají nesmírně užitečné. Přinášejí nám pozitivní zprávu, že naši špičkoví vědci jsou opravdu hvězdy a můžeme na ně být hrdí, na rozdíl třeba od politiků a Viktora Koženého. Formát pořadu Slavní slavným se doufám podaří doladit v dalších letech. Osobně bych hlavně vynechal pokusy a přidal zmíněné krátké dokumenty o oceněných. Když budou přitažlivě natočené (a v ČT jsou lidé, kteří to umějí), nebude se po pokusech nikomu stýskat. Co se týče oblíbených umělců, chápu, že v takovémto pořadu být musí. To je prostě pravidlo žánru. Česká hlava má ale ambice být malou českou nobelovkou, proto musí při výběru účinkujících zachovat určitou decentnost a eleganci. V každém případě se příští rok dívejte, ať zjistíte, kdo bude v české vědě na vrcholu.
Slavní slavným
ČT1, 18. 11. 2006, 21:30
70 min
Hodnocení (0 až 10 bodů): 6