Jedna věc vždycky je, co chtěl básník říci – a druhá věc, co se mu doopravdy říct povedlo. Nejsem si vědom toho, že bychom tady s Olgou vedli nějaký souboj, a už vůbec si neumím představit, že by Olga nade mnou chtěla „vyhrát“ nebo já nad ní. Od samého začátku je dáno i vysloveno, že se v našem rozhovoru setkávají dva náhledy na věc a upřesňují především samy sebe.

Trochu nepříjemné na vás je, pane Koláři, že působíte dojmem člověka, který se nedovede dívat druhému do očí. Svým vstupem zde jste potvrdil i ta podezření, která jsem původně vůbec neměl! Opravdu si myslíte, že veškeré fotky, na nichž žena či muž nejsou oblečeni úplně, mají způsobit, abychom slintali? Namalovat řeku Jizeru jako tři nahé ženy je bohapustá prasárna?

Na MK jsem dal sadu fotek věnovaných výlučně, opakuju výlučně…

Pokud jde o zmíněné slintání, řekl bych, že mysl má sklon podsouvat ostatním své vlastní pohnutky, protože právě ty zná nejdůvěrněji.

Odtud – snad – vychází rčení „čistému vše čisté“.

Vždycky, když čtu zprávu typu „Manželky farmářů z Nebrasky se svlékly a nafotily kalendář, aby pomohly opuštěným dětem“, mám z toho špatný pocit. Hlavně z těch lidí, kteří přispějí na dobrou věc jen tehdy, když dostanou na oplátku kolekci fotek, nad nimiž si pak mohou slintat. Obávám se totiž (i když statistikou doložit nemohu), že jich bude mnohem víc než noblesních ctitelů antické krásy.

To je podstatný důvod, proč mi tenhle způsob propagace čehokoliv veřejně prospěšného nebo dobročinného připadá málo vhodný.

(Česká včela 1867)