Mnohé, dříve prošlapané, zarostly. Dnešní dálnice blahobytu jsou přece tak pohodlné! Ovšem v chronické krizi evropské se i ty dálnice už drolí. Děkuji za připomenutí jedné staré zkratky, dokud aspoň tušíme, kudy vedla.

Budeme je potřebovat.

Jen se ten příběh nesmí do informací vtlačit shora, jako to dělá infotainment televizních a jiných zpráv. To se pak člověk nedozví vlastně nic, protože podstatné věci jsou překryty někdy až zoufalou snahou editora o vnesení nějakého HLP.

Co mi leckdy vadí na stručnosti: vynechání podstatného. Třeba tady: http://www.ueb.cas.cz/cs/content/primy-prenos-z-bunecneho-deleni

máte perfektní popsané fotky z 10min buněčného dělení. Ale v článku vůbec není zmíněna podle mne nejpodstatnější záležitost celé téhle rostlinné akce: rozdělení celého obsahu buňky, aby v žádné z nových dvou nic nechybělo a ani nepřebývalo. A že to je pořádné stěhovací drama, o tom přece svědčí, že se to buňkám dost často nepovede.

To je obecný problém – vystihnout podstatu.

Docela mi vadí takovéhle případy: dcera se před pár dny učila do biologie nazpaměť strukturu oka, co kde je a jakou to má funkci. Ale přitom se nikdo ve škole neobtěžoval vyvolat onen základní příběh „Proč je to právě takhle?“. Třeba „Proč tam je ta slepá skvrna“? Proč jsou světločivné buňky inervovány ausgerechnet shora a ne pěkně zdola, tak jak by to udělal každý příčetný konstruktér? Představte si snímač kamery, kde vám drátky vedoucí informace od pixelů povedou právě tamtudy, kudy ke snímači jde světlo.

A tak škola naučí to, co má v učebnici, autor učebnice si taky odškrtne, že schéma namaloval dobře, všichni jsou spokojení – ale mě se přitom tak trochu otvírá kudla v kapse, protože to hlavní a podstatné, tedy reálnější představa o vývoji, o onom základním dramatu, kterým život je, vyfučelo v sice praktick potřebné, ale přece jen… pouhé fenomenologii.

Aneb popisovat jevy je podle mne málo. Hlavní je „zařazovat je do příběhu“. Nevytvářet roztříštěnou placatou změť informací, ale obraz s nějakou vnitřní logikou. Zrovna biologie má tuhle logiku úplně markantní, fyzika to má třeba o dost těžší – i když díky „příběhu vesmíru“ to už taky dostala.

A ty hrady – knížky neznám, ale taky zas by tam měl být a doufám, že i je, „příběh“ – třeba jak se přicházelo na jednotlivé typy, putování mistrů stavebních cechů, přenos a zániky zvyklostí už od Římanů, nové vynálezy a jejich nositelé – a to celé v pronikání do Čech… to bych si s radostí přečetl. Ale jen abych porozuměl hantýrce, co je donjon a bergríf… to už by mi možná bylo líto času.

Takže stručnost jako vystižení podstatného. Jak bylo sakryš to pěkné latinské… non multa, sed multum 🙂

(A díky za článek, sice přijedu nejspíš zase někam pozdě, ale trefil se mi do nálady :-))