Reklama
 
Blog | Jan Kolář

Vědci v mediálním rybníku

Včera jsem byl na semináři, který radil vědcům, jak komunikovat s médii. Jmenoval se „Věda a média aneb výlov rybníka". Myšleno tak, že se my badatelé máme naučit dávat novinářům natolik atraktivní informace, aby na ně zabrali a chytli se. To je jistě důležité umět. Ale ještě naléhavější podle mne je, aby si novináři s vědci navzájem porozuměli. Když jsme u těch hydrologických podobenství, musí mezi nimi vzniknout Bridge over Troubled Water. Jinak přijdou zkrátka čtenáři, posluchači a diváci.

Seminář byl součástí mezinárodní konference „Evropské fórum vědy a techniky Praha – Věda a budoucnost Evropy", kterou pořádá už šestým rokem organizace Česká hlava. Záměrem akce je svést dohromady vědce, politiky a podnikatele, což je mimořádně dobrý nápad. Na celé konferenci jsem nebyl, jen jsem si zašel na zmíněný rybářský seminář. Když už jsem u nás v ústavu spoluzodpovědný za propagaci našich výsledků, tak ať vím, jak na to.

Zájem byl slušný, sešlo se asi třicet účastníků, většinou vědců z různých institucí. Celkově byl seminář inspirativní, ačkoli úroveň jednotlivých přednášejících byla… řekněme rozdílná. První z nich nás zásobil praktickými radami, čím zaujmout novináře – nejdřív potřebujete příběh a teprve na něj můžete navěsit odborné údaje; začněte tím nejatraktivnějším; pište tak, aby textu rozuměla i vaše babička… Bohužel se jeho řeč nesla v duchu „vy vědci neumíte komunikovat s médii a já vás teď naučím, jak to správně dělat". To mě zrovna nenabilo pozitivní energií. Takový zelenáč v popularizaci zase nejsem, abych se chtěl nechat poučovat povýšeným tónem. Ale ať mu nekřivdím: jeho zkušenosti s vědci, které popisoval, nebyly zrovna nejlepší.

Druhý mluvil mediální analytik o rozdělení lidí na cílové skupiny, se kterými se musí komunikovat specifickým způsobem a prostřednictvím vhodných médií. Ke škodě věci však povídal dosti obecně o „mediálním plánování" ve firmách a aplikaci téhle strategie na vědu se věnoval jen málo. Naopak poslední řečník, redaktor Českého rozhlasu Milan Bouška, byl vynikající. Skvěle nám vyložil způsob práce a uvažování novinářů, a co jim musíme poskytnout za informace, aby je naše vědecká témata zaujala. Pak nám vysvětlil, jak napsat atraktivní tiskovou zprávu, kterou v redakci nezahodí do koše – velmi užitečná instruktáž.

Reklama

Seminář tedy nebyla ztráta času a v lecčem jsem se poučil. Ostatní jistě také, takže teď zaplavíme české redakce trháky na první stranu. Výrazně ale nesouhlasím s jednou myšlenkou, která tam zazněla: „média nezměníte, změňte sebe". Jistě, vědci se musí učit popularizovat svou práci a jednat s novináři způsobem, který vyhovuje právě novinářům. Jinak se neprosadí v konkurenci záplavy jiných, často mediálně zajímavějších zpráv. Ale že bychom měli rezignovat na zlepšení úrovně médií?

K tomu myslím není důvod. Onen mediální analytik nám ukázal výsledky zajímavého sociologického průzkumu. Podle něj vzrostl zájem lidí v Česku o informace z vědy za posledních šest let o víc než 50%. Musím přiznat, že jsem byl příjemně překvapen – popularizační snažení českých badatelů (a třeba i knižních nakladatelů) přece jen není nadarmo. Na takový růst poptávky by už novináři měli nějak reagovat. Nejlépe snahou odstranit bariéry stojící mezi nimi a vědeckou komunitou.

Problém je, že vědci a novináři žijí na dvou různých planetách. Vědci si zakládají na složitosti svého výzkumu a přesnosti vyjadřování, novináři potřebují pro své čtenáře poutavou a jednoduchou story. Pokud se setkají a jeden se nesnaží porozumět druhému, nastane katastrofa. Žurnalista šílí z člověka, který mu dvě hodiny vyprávěl cosi totálně nesrozumitelného, výzkumník je znechucen, že výsledný článek nebo televizní šot je zkreslený, bulvární a odborně nepřesný.

Zlepšit vzájemnou komunikaci musí oba tábory. Ideální je mít „styčné důstojníky". Na jedné straně vědce zabývající se intenzivněji popularizací, zběhlé ve vysvětlování komplikovaných věcí srozumitelnou formou. Na druhé straně redaktory, kteří se specializují na psaní o vědě a mají o ní aspoň základní povědomost. Byl by nesmysl po nich chtít odborné znalosti, ale měli by být na úrovni poučených laiků, sledujících hlavní trendy. Také by měli vědět, jak to ve výzkumu chodí. Milan Bouška umožnil nám vědcům na včerejším semináři nahlédnout do způsobu myšlení novinářů. Přimlouval bych se za seminář, který by na oplátku uspořádal pro novináře cestu do hlubin vědcovy duše. Nebo za kulatý stůl, kde by si lidé z výzkumu a z médií mohli ujasnit svoje postoje a najít společnou řeč.

Před nějakými deseti lety jsme s kolegy naprosto šíleli z příšerné kvality některých článků vycházejících o vědě, dokonce i v celostátních novinách. Od té doby se situace dramaticky zlepšila. Sám znám pěkných pár redaktorů z tisku i z rozhlasu, s nimiž je radost spolupracovat. Budování mostu mezi břehy mediálního rybníka tedy zdárně postupuje. Pokud nepolevíme, můžete se těšit na čím dál kvalitnější zprávy ze světa vědy. A jaké je vlastně chcete mít vy čtenáři? Napište do diskuze.