Devět hesel z Justova slovníku ve čtyřech větách – slušný výkon. Plácat kraviny v tomto stylu je svůdně jednoduché, navíc pak člověk působí dojmem intelektuála a znalce současných trendů. Tedy jak na koho. Lidé s větším jazykovým citem spíš odcházejí do koutku a čekají, až se pohroma přežene. Jenže jazykové cítění se otupuje každým dnem, kdy posloucháme politická prohlášení a čteme novinové články vytvořené v této divné mutaci češtiny.
Naštěstí teď máme protijed – Velký slovník floskulí. Autor do něj zařadil hesla ze svých slovníků floskulí, které vyšly v letech 2003 a 2005, a přidal k nim další výrazy. V úvodu knížky se Just zamýšlí nad floskulemi v dnešní češtině a snaží se vysvětlit, co tímto termínem vlastně myslí. Floskule je podle něj slovo nebo slovní spojení, které se užívá nepřiměřeně často a – což je důležitější – něco zakrývá. Jak říká, je to „zdobení prázdna slovy".
Mluvčí se může za floskuli schovat, když chce zamaskovat nedostatek argumentů či příkladů (…a celá řada dalších), neschopnost věc podrobněji analyzovat (je to zajímavé, úsměvné, kultovní), nebo třeba malou slovní zásobu ve vlastní mateřštině (casting, brífink). V horším případě chce uživatel floskule zakrýt reálný problém nebo se chce vyhnout zodpovědnosti. Proč mluvit na rovinu? Bezpečnější je mlžit – vnímat signály, deklarovat, jednat vyváženě a všechno vydiskutovat. Skvělý trik je také omílat pojem tak dlouho, až se vytratí jeho původní význam a z věcného označení se stane zástěrka, vhodná pro přihřívání různých politických polívčiček (osud Benešových dekretů, Lisabonské smlouvy nebo kůrovce).
V Justově knize najdete floskulí skoro dvě stovky. Nenechte se zmást názvem publikace – ke slovníku má daleko. Jsou zde sice abecedně řazená hesla, ovšem ta nejsou zpracována jako objektivní lingvistické analýzy. Spíš jde o malé eseje, v nichž autor hlavně kritizuje jazykovou úroveň českých politiků, novinářů nebo divadelních a filmových kritiků. Nejvíce spadeno má na politiky. Například fanoušci Václava Klause nebudou při čtení zrovna jásat. Autor naštěstí spravedlivě nadává napříč spektrem (další heslo!), trochu šetří jen Václava Havla.
Slovník je k některým pojmům podle mne až příliš přísný. Třeba Česko a běh na dlouhou trať bych omilostnil. Naopak jsem postrádal některé své oblíbence, jako definovat/vydefinovat nebo potažmo. Vladimír Just měl také víc psát o jazyku a méně o politice. Takhle své apely na slušnost a poctivost ve veřejném životě zbytečně oslabuje příliš častým opakováním. Musím ale uznat, že píše čtivě, s dostatkem argumentů a jeho ironie bývá většinou vtipná.
I když je autor expertem na divadlo, kniha se dá používat jako skutečná jazyková příručka. Pomůže vám vyhnout se zprofanovaným slovům a frázím. Vylepšíte si cit pro jazyk a budete mluvit i psát kultivovaněji, ne si na kultivovanost jen hrát. Že se vás tyhle problémy netýkají? Že vy žádné floskule nepoužíváte? Taky jsem si to myslel. Při čtení Slovníku jsem se skvěle bavil, jak jiní przní češtinu. Jenže u některých hesel mi došlo, že si také musím dávat pozor. A Justovu sbírku jazykových zvrhlostí jsem si dal pro jistotu na poličku nad počítačem.
Velký slovník floskulí
autor: Vladimír Just
nakladatel: LEDA
rok vydání: 2009
352 stran
Hodnocení (0 až 10 bodů): 7