Reklama
 
Blog | Jan Kolář

Poučení z krizového vývoje na sociálních sítích

Každá technická nebo webová novinka vyprodukuje hejna vizionářů. Ti se nás snaží přesvědčit, že právě zažíváme revoluci a kdo včas nenaskočí do rozjíždějícího se vlaku, špatně skončí. Já naskočil do vlaku sociálních sítí, začal popularizovat vědu na Facebooku a Twitteru – a nestačil se divit.

Starám se o propagaci jednoho ústavu Akademie věd, který se zabývá rostlinnou biologií. Píšu články na ústavní web a tiskové zprávy, nabízím novinářům atraktivní témata z našeho výzkumu. Prostě se snažím, aby se co nejvíc lidí dozvědělo, že děláme zajímavou a užitečnou práci.

Logicky jsem se tedy zaradoval, když do Česka dorazila móda internetových sociálních sítí. Skvělé – teď můžeme oslovit tisíce lidí, kteří o nás zatím neslyšeli! Nejdřív jsem si přečetl spoustu vizionářských článků, popisujících krásný nový svět. Klasická reklama je mrtvá, televize je mrtvá, noviny jsou mrtvé – planetu ovládnou sociální sítě. Samozřejmě jsem narazil i na střízlivější názory, které se mi zdály být blíž realitě. Ale proč nezkusit něco, co by mohlo mít úspěch?

Takže jsem v roce 2009 začal šířit slávu našeho ústavu na Facebooku a na Twitteru. Za dva roky jsem získal pár zajímavých zkušeností. Vyplývá z nich, že sociální sítě jsou pro popularizaci vědy docela užitečné. Ovšem jinak, než jsem si původně myslel.

Reklama

 

Sociální sítě a bludy kolem nich

Jak jistě každý ví, sociální sítě jsou internetové systémy umožňující komunikaci mezi lidmi. Formulujme věc trochu jinak: Sociální sítě jsou pokračování hospodské konverzace elektronickými prostředky. To nemyslím jako urážku! Sám jsem se v hospodě dozvěděl leccos důležitého a vedl tam zásadní jednání. Ovšem upřímně řečeno, většinu času lidé v hospodě (včetně mě) jen nezávazně společensky plkají. V horším případě se do krve hádají kvůli blbostem. Na webu se změnily technické prostředky konverzace, ale vzorce chování zůstaly stejné. To je dobré si uvědomit.

Když jsem s Twitterem a Facebookem začínal, řídil jsem se radami expertů, jak spravovat stránky, aby si je oblíbilo co nejvíc lidí. Experti na sociální sítě se dnes poněkud přemnožili, ale mnozí jsou opravdu dobří. Tím víc mě překvapovalo, že jejich tipy moc nefungovaly. Davy lidí, kteří by hltali novinky z výzkumu rostlin, se nekonaly.

Naštěstí mi časem došlo, že není vůbec reálné nějaké davy očekávat. Že jsem jen uvěřil několika obecně rozšířeným iluzím, kterých se musím rychle zbavit. Jaké to jsou?

 

Iluze č. 1: díky sociálním sítím oslovíte spoustu lidí.

Moje publikum pro propagaci vědy jsou obyvatelé Česka, takže data o celosvětovém počtu uživatelů příslušné sítě můžu rovnou ignorovat. Zaměřme se teď na Facebook, který je u nás nejpopulárnější – momentálně má asi 3,1 miliónu českých uživatelů (podle statistik Socialbakers).

Znamená to, že když založíte svojí instituci facebookovou stránku, můžete oslovit 3,1 miliónu lidí? Leda ve snu. Aby se informace od vás dostaly k někomu na Facebooku, musí se dotyčný za prvé o vaší stránce dozvědět. Za druhé se musí stát jejím fanouškem – přidat si ji mezi své oblíbené stránky, které chce sledovat. (Facebook má kromě stránek také skupiny; ty fungují v některých ohledech jinak. Nechci tu pitvat technické detaily, takže říkejme všemu stránky.)

Podstatná část uživatelů se o vás nikdy nedozví. Aspoň pokud nemáte tučný rozpočet na reklamu, kterou byste na sebe upozornili. Což nebývá případ vědeckých institucí. Bez reklamy musíte doufat, že si o vás lidi navzájem řeknou. Jenže Facebook je přehlcený tisícovkami stránek komerčních firem, neziskovek, škol, politických stran i milovníků koček. Všichni soupeří o pozornost uživatelů. Šance, že si vás někdo všimne a navíc se o vás zmíní svým kamarádům, tak dost klesají.

Pak máme druhou podmínku: lidé se musí stát fanoušky vaší stránky. Kolik jich to udělá, když jim nabídnete stránku s populárně-vědeckým obsahem? Podle sociologických průzkumů se o vědu zajímá celkem dost Čechů a Češek. Ovšem na sociální sítě (stejně jako do hospody) se většina lidí chodí pobavit a popovídat si. Můžete jim servírovat vědu v zábavném balení, ale stejně to nebude čistokrevná zábava. Vašimi fanoušky se proto stanou hlavně lidé, které váš vědní obor opravdu baví. Což je vlastně dobře.

Působení na Facebooku mě přivedlo k překvapivému závěru: sociální sítě jsou masový fenomén, ale nejde na nich masově propagovat vědu. Rozumnější strategie je postupně budovat okruh fanoušků s hlubším zájmem o váš obor.

Na Facebooku jsme nejdřív měli skupinu; dopracovala se ke 151 členům. Loni v září jsme založili stránku, na níž máme zatím 149 lidí. Musíme se ještě hodně snažit. Ale další české populárně-vědecké stránky mají také řádově stovky fanoušků. Aspoň ty, které znám: třeba BOTANY.cz 409 lidí, Science Café 842, rozhlasový pořad Meteor 399. Dokonce i Český rozhlas Leonardo, poměrně velká instituce specializovaná na popularizaci, má „pouhých“ 1649 fanoušků.

Popularizace vědy na sociálních sítích je tedy trpělivé vyhledávání nadšenců. Rybaření s udicí, ne výlov rybníka Svět. Když chcete masovou propagaci, vykašlete se na Facebook a protlačte reportáž do večerních televizních zpráv, na které se dívá milión lidí.

 

Další iluze si nechám na jindy. Jako upoutávku vám prozradím, které to budou:

Na sociálních sítích oslovíte především mladé lidi pod 25 let.

Informace se na sociálních sítích šíří virálně.

Sociální sítě jsou budoucnost lidstva, takže na nich musíte být. Čím dřív, tím líp.