Noc vědců je celoevropský projekt, který se poprvé konal v roce 2005. Letos se do něj zapojilo 29 zemí Evropy, Turecko a Izrael. Různé akce proběhly ve více než 150 městech, u nás v Praze, Brně, Plzni a na hvězdárnách po celé zemi. Letošní ročník chtěl představit vědce jako obyčejné lidi, kteří mají své vlastní koníčky. To je na první pohled skvělý nápad. Ve veřejnosti pořád přežívá stereotyp, že vědci jsou introvertní podivíni, zcela pohlcení svou prací a naprosto nepoužitelní v běžném životě. To je nesmysl; koníčky opravdu mají, někdy velmi zajímavé. Stačí, když se rozhlédnu po našem výzkumáku: vášnivý cyklista, motorkářka, cestovatel, jazzman…
Otázka je, jak předvést vědecká hobby na veřejné akci. Podle mne to moc nejde. Pokud už lidé přijdou na něco s vědou v názvu, chtějí se spíš dozvědět, co dělají badatelé zajímavého ve své profesi. Má-li někdo rád hudbu nebo výtvarné umění, zajde spíš na koncert či výstavu profesionálů, nikoliv amatérů. Jediná rozumná možnost je použít pár atraktivních koníčků jako lákadla, ale návštěvníkům ukázat především skutečnou vědu. V Česku se s problematickým tématem vypořádali nejlépe astronomové, kteří ho víceméně ignorovali. Podobně se zařídili v Plzni. V Brně se koníčky pokusili zakomponovat, ale z četby programu si netroufám odhadnout, s jakým výsledkem. A jak to vypadalo v Praze, kde jsem se byl podívat?
Program začal ve čtyři odpoledne. Centrum dění bylo u žižkovského vysílače, speciální program byl k vidění i na petřínské hvězdárně. Já jsem přišel na Žižkov asi v půl šesté. Na prostranství před věží se skromně krčilo několik stolů, krytých stany, jaké znáte z tržnic. Tady se však neprodávaly boty Reebol a Adidos. Místo nich byly připraveny jiné atrakce. Bohužel počasí letos vůbec nepřálo, byla zima a často se dalo do deště. Lidí proto mnoho nepřišlo. Pořádat jakoukoliv akci na přelomu září a října pod širým nebem je extrémně riskantní. Nechápu, proč se Noc vědců nekonala celá někde pod střechou.
Co mohli návštěvníci vidět, pokud je neodradilo počasí? Česká astronomická společnost nabízela pohled do dalekohledu – škoda, že bylo zataženo. Lékaři z pražské záchranky měřili tlak krve a hladinu cukru. Profesoři a studenti průmyslovky v Panské ulici předváděli technické hříčky, demonstrující různé fyzikální zákonitosti. Vědec-šachista hrál simultánku proti příchozím a počítači. S hlavolamy a jinými mozkovými bystřidly se představil iQpark Liberec, který je součástí tamního zábavního centra. Konala se i autogramiáda spisovatele Arnošta Lustiga a profesora Pavla Kováře, botanika a autora popularizačních knih.
Venku stálo i kryté pódium, kde se vystřídaly tři hudební formace. Když jsem přicházel, balil se právě Orchestr Vysoké školy ekonomické, podle instrumentálního složení něco jako menší filharmonie. Vystoupila ještě kapela Carlsbad Visitors a „zpívající lékař" Ali Amiri. Toho si pamatuji ze Superstar jako nasládlého frajírka. Sem přišel s kytarou a pokoušel se o jakýsi folk říznutý perskou lidovkou, což bylo docela sympatické. Muzika měla evidentně přitáhnout návštěvníky, v nevlídném počasí se jí to nicméně nedařilo.
Další část programu probíhala uvnitř, v přízemních prostorách vysílače. Lékařky z Centra léčby závislosti na tabáku tady měřily kuřákům hladinu oxidu uhelnatého v krvi a propagovaly odvykání kouření. Svou šikovnost předváděly děti z Q-klubu Příbram. Klub je součástí Asociace pro mládež, vědu a techniku AMAVET. Děti v něm pracují na zajímavých technických projektech – na Noci vědců vystavovaly například solární panely a radiotechniku. Do Prahy přivezl Q-klub i dar od spřátelené francouzské organizace: výukové pomůcky přibližující geologii a vývoj Země.
Velkému zájmu se těšil plantograf, přístroj, který zjistí, zda máte ploché nohy nebo špatné držení těla. Stoupnete si na podložku se snímači tlaku a na počítači hned vidíte přesné rozložení tlaků mezi vašimi chodidly a zemí, což je velmi cenná informace pro ortopedy. Zařízení vyvinuli na ČVUT a soudím, že bude hodně úspěšné. Lidé neváhali čekat desítky minut ve frontě, aby se dozvěděli něco o svém zdraví.
K vidění byla také výstava dětských kreseb „Einsteinové 21. století aneb jak vypadá a co dělá dnešní vědec" a výstava obrazů profesora Jaroslava Němce, nositele Národní ceny vlády Česká hlava. Malby profesora Němce mě potěšily. Jeho poněkud impresionisticky laděné obrazy jsou rozhodně velmi zdařilé na někoho, kdo malířství nikdy nestudoval a měl ho jen jako hobby.
Věčná škoda, že se návštěvníci nic nedozvěděli o jeho vědecké práci! Přitom by bylo o čem mluvit: byl předním expertem na materiálové inženýrství a přezdívalo se mu „průšvihový doktor". Pokud se někde schylovalo k velkému průšvihu, volalo se Němcovi. Například za komunistů byly na plynovod z Ruska použity nekvalitní roury a hrozily úniky plynu. Prekérní situaci vyřešil pan profesor geniálně elegantní opravou, díky níž se potrubí nemuselo draze vyměňovat. Organizátoři Noci vědců sepsali na skromnou A čtyřku pár bibliografických údajů, ovšem o tyhle zajímavé informace nás ochudili. Navíc se dopustili nepříjemného faux pas, když o profesoru Němcovi psali v přítomném čase, ačkoli předloni zemřel.
Zlatým hřebem večera měla být Vědecká kavárna Marie Curie. Tato diskuze s vědci začínala v osm večer v kavárně nahoře na žižkovském vysílači. Nesporně atraktivní místo s vyhlídkou na celou Prahu. Bohužel nevhodné pro podobnou akci. Kavárna je velmi malá a nestačila zájmu návštěvníků. Když jsem dorazil nahoru, byla už všechna místa k sezení obsazena a nemálo lidí muselo stát.
Dojem vylepšil zdařilý výběr hostů a moderátorky. Ester Janečková z České televize si povídala s chemikem (a historikem alchymie) V. Karpenkem, historičkou M. Pokornou, statistikem I. Saxlem a kybernetikem a futurologem B. Štědroněm. Hosté byli zajímavé osobnosti, mluvili inteligentně a přitom srozumitelně. Oficiálním tématem bylo „co mi věda přináší v běžném životě". To však posluchače příliš nezajímalo a raději se ptali na konkrétní problémy související s vědeckými obory hostů. Diskuze tedy těkala mezi historií, chemií a předvídáním budoucnosti. Bývalo by lepší rovnou stanovit konkrétnější téma a přizpůsobit mu výběr pozvaných odborníků.
Žižkovská Noc vědců na mne působila rozpačitě a jaksi ušmudlaně. Už jen výběr prezentovaných témat: Muzikanti a vědecké koníčky (šachy, obrazy) jsou v pořádku, mají nalákat návštěvníky. Ostatní „atrakce" byly víceméně vzdělávací nebo zdravovědné. I ty na akci podobného charakteru patří. Ovšem skoro úplně se vytratila proklamovaná věda. Tedy opravdová věda, špičkové projekty, právě teď vznikající v laboratořích a pracovnách. Tu na Žižkově reprezentoval jen zmiňovaný plantograf a odborníci debatující v kavárně.
Vyloženě zoufalá byla koncepce autogramiády. Nechat slavného spisovatele Lustiga a děkana Přírodovědecké fakulty Kováře mrznout venku pod stanem je šílenství. Navíc, když už pořádat autogramiádu, proč na ni nepozvat víc autorů? Kde zůstali všichni naši skvělí vědci-popularizátoři?
Mizerná byla i realizace. Troufnu si odhadnout, jak se věc organizovala: pořadatelé zavolali do zúčastněných organizací: „přijeďte, dáme vám prostor, kde budete moci něco předvést". A dotyční se snažili. Většina „vystavovatelů" se návštěvníkům ochotně věnovala, příjemně se s nimi povídalo. Bohužel to dnes nestačí. Vědci, lékaři ani technici nemají zkušenosti s veřejnou prezentací své práce. Potřebují profesionální pomoc od expertů s praxí ve výstavnictví a s výtvarným citem. Promyšlená a esteticky přitažlivá expozice nespočívá v tom, že se rozestaví stoly, ke každému stanovišti se postaví jedna cedule a hotovo.
Na to, že Noc vědců financovala Evropská unie, vypadala celá akce dost skromně. Buď se Brusel s penězi moc nevytáhl, nebo je pořadatelé nedovedou efektivně využít. Přitom v Česku byla koordinátorem firma Česká hlava, s.r.o. (dříve Caneton), dlouholetý organizátor podniků snažících se o popularizaci vědy – jako je například prestižní cena Česká hlava nebo Věda v ulicích. Rozhodně jsem od nich čekal vyšší úroveň, tak nějak evropskou.
Kolem půl desáté jsem se rozhodl, že se ještě podívám na hvězdárnu. Tam jsem si spravil náladu. Prohlédl jsem si výstavu o vědeckém výzkumu UFO a podíval se na projekci zajímavého dokumentu o stopách astronomie v pražských dějinách. Řeč byla o astronomické symbolice ve výzdobě věží Karlova mostu, o orloji, o Brahem a Keplerovi na dvoře Rudolfa II. i o observatoři v Klementinu. Dokonce i moje bývalá škola se ve filmu mihla, protože na jejím místě stával dům, kde bydlel Tycho de Brahe (zdravím všechny z Gymnázia Jana Keplera!).
Na hvězdárně jsou zkrátka popularizátoři z povolání a v téhle disciplíně podávají standardní výkony, řečeno sportovním žargonem. Škoda, že se totéž nepodařilo na Žižkově. Snad bude příští ročník lepší. Naše věda by si to zasloužila.
Noc vědců
Praha, 28. 9. 2007
Hodnocení (0 až 10 bodů): 5