Je předposlední zářijová neděle, něco po desáté dopoledne. Ranní mlha nad Berounkou už zmizela a začíná slunečný den, možná poslední z letošního babího léta. Na nádvoří Karlštejna se zvolna trousí návštěvníci. Netísní se tu zrovna davy, ty by se daly čekat spíš v létě, během vrcholné turistické sezóny. Nicméně pár desítek turistů tady najdete. Početné skupiny mizí dovnitř hradu jedna za druhou.
My máme vstupenky na jedenáctou hodinu, chvíli předtím už postáváme u brány. Oproti padesátihlavým výpravám mířícím na standardní prohlídku je naše skupinka mnohem menší. Do nejcennějších částí hradu se vydává jen patnáct lidí. Karlštejn má totiž dva prohlídkové okruhy, které jsou naprosto odlišné. Trochu jako by pod jednou střechou někdo provozoval normální restauraci s řízky a tuňákovým salátem a vedle ní pětihvězdičkový podnik se specialitami francouzské kuchyně.
Na první okruh stačí prostě přijít a koupit si lístky na místě. Ovšem to nejlepší z Karlštejna vám na něm neukážou. Vůbec se jim nedivím, po katastrofálních zkušenostech z minulosti. Umělecké skvosty – nástěnné malby, obrazy a polodrahokamová výzdoba – totiž značně utrpěly náporem návštěvníků. Úplně stačí změny teploty a vlhkosti, když malý prostor zadýchá několik desítek lidí. Bohužel idioti mezi turisty neváhali dokonce rýt duchaplné vzkazy „byl jsem tady, Franta" do středověkých nástěnných maleb.
Proto bylo nevyhnutelné kapli sv. Kříže na dlouhých osmnáct let uzavřít a pečlivě zrestaurovat. Znovu byla otevřena v roce 2000, tentokrát se však památkáři rozhodli omezit počet návštěvníků na „trvale udržitelnou" míru. Do kaple prostě přijde jen tolik lidí ročně, aby ji to nepoškozovalo.
Druhý okruh je skutečně exkluzivní. Jak tím, co uvidíte, tak tím, že ho může projít méně zájemců. Prohlídky jsou nejvýš dvě do hodiny, každá po patnácti osobách, a pouze od června do října. Zatímco první okruh vidělo v roce 2006 přes čtvrt miliónu lidí, ten druhý asi dvacetkrát méně – pouhých čtrnáct a půl tisíce. Na tuhle extrovní prohlídku se můžete dostat dvěma způsoby. První spočívá v rezervaci vstupenek. Rezervovat doporučuji se slušným předstihem, zvlášť pokud chcete třeba víkend někdy v létě. Já jsem prohlídku objednával asi tři týdny dopředu.
Rezervace nevyřizují na Kalštejně, ale výlučně v Národním památkovém ústavu, pobočce pro střední Čechy. Nejjednodušší je jim zatelefonovat a nechat si vysvětlit podrobnosti. Instrukce a kontakty najdete tady nebo tady. Musíte zaplatit rezervační poplatek, potom dostanete poukaz. Ten vyměníte na Karlštejně za vstupenky. Platit rezervační poplatek na jednom místě a vstupenky jinde je asi tak praktické, jako drbat se pravou rukou za levým uchem. Nebylo by špatné systém zjednodušit, ale vyřídit to zvládnete.
Na internetových stránkách hradu, mimochodem velmi hezkých, se dočtete, že prohlídku druhého okruhu si musí předem objednat úplně každý návštěvník. Hrajete-li rádi v kasinu, můžete zkusit druhý způsob. Občas zřejmě zbydou nějaká volná místa; s námi šli dva lidé, kteří si koupili vstupenky na místě pár minut předem. Nicméně velké šance vám nedávám, hlavně ne ve špičkové sezóně.
Když konečně třímáte lístky a vejdete do hradu, připravte se na mimořádný zážitek. Prohlídka druhého okruhu trvá skoro dvě hodiny, máte dost času všechno důkladně vidět a průvodce zas má prostor pro zajímavé povídání i odpovědi na vaše dotazy. Náš průvodce byl příjemný, mluvil dobře a ochotně se nám věnoval. To je výhoda malé skupiny návštěvníků – klid a pohoda. Žádný nával, spěch a spotřební turistika.
Viděli jsme většinu obou karlštejnských věží, nižší Mariánské i vyšší Velké. Zajímavé bylo všechno – expozice obrazů a grafik dokumentující stavební úpravy Karlštejna, lapidárium s původními kamennými prvky zachovanými z gotiky a s dělovými koulemi obléhatelů, fiktivní pracovna Josefa Mockera, který Karlštejn rekonstruoval v devatenáctém století…
Skutečně úchvatné ale byly tři zastávky. Třetí patro Velké věže, otevřené teprve od letošního června, se nemůže pochlubit žádnou výzdobou, zato nabízí krásné výhledy na okolní kopce Českého krasu. Zvlášť teď, když začíná žloutnout listí. V kostele Nanebevzetí Panny Marie v Mariánské věži můžete obdivovat jedny z nejcennějších nástěnných maleb u nás. Zobrazují hlavně výjevy z Apokalypsy a pak takzvané ostatkové scény, na nichž Karel IV. přijímá vzácné relikvie od francouzského a uherského krále a ukládá je. Přilehlá kaple sv. Kateřiny sloužila osobní potřebě císaře a je celá vyzdobena leštěnými polodrahokamy.
Největší perla přijde na závěr prohlídky. Už schodiště ke kapli sv. Kříže je umělecky cenné. Zdobí jej malby zobrazující legendy o sv. Václavu a sv. Ludmile. Ve druhém patře Velké věže pak konečně vstupujeme do samotné kaple. Dolní část stěn je poseta polodrahokamy zasazenými do zlaceného štuku a uspořádanými do tvaru křížů. Nad nimi se až ke klenbě rozkládá největší kolekce středověkých deskových obrazů na celém světě – 129 zpodobení světců, vše originály od Mistra Theodorika! Nad oltářem je jako bonus ještě triptych od Itala Tommasa da Modena. Klenby okenních výklenků poskytují místo nástěnným malbám s biblickými motivy. Silný dojem ve vás zanechá strop. Gotická klenba je souvisle pokrytá zlatem a malými zrcadly z benátského skla, která vytvářejí iluzi hvězdného nebe. Jen říšské korunovační klenoty chybějí. Ve výklenku nad oltářem byly uloženy pouze od roku 1357 do husitských válek.
Chcete-li někomu udělat radost (nebo i sami sobě), rozhodně se na karlštejnskou „VIP" prohlídku vydejte. Jako dárek k narozeninám je možná lepší, než tucet růží a nový mobil s foťákem. Kaple sv. Kříže je nádherná, historicky a umělecky absolutně unikátní nejen u nás, ale ve světovém měřítku. Jen škoda, že ji může vidět tak málo lidí. Správa Karlštejna se snaží její krásu alespoň trochu přiblížit těm, kdo ji nespatří na vlastní oči. Hrad má na internetu solidně zpracovanou virtuální prohlídku a na prvním („masovém") okruhu je v místnosti zvané Klenotnice vystavena jedna originální truhla z kaple, repliky čtyř polí polodrahokamové výzdoby a zhruba patnáct kopií Theodorikových obrazů.
Vzhledem ke svému významu by si kaple ještě zasloužila velkorysou internetovou prezentaci. Základem by samozřejmě byly detailní fotografie interiéru, údaje o historii a o duchovní symbolice kaple, která byla pro Karla IV. klíčová. Bylo by zajímavé přidat i další informace, například o postupech použitých při malování deskových obrazů nebo při vytváření výzdoby. V Muzeu Karlova mostu jsem třeba viděl model středověké řezačky polodrahokamů – a je to pozoruhodné zařízení.
Nebál bych se jít do velkých detailů. Prezentace by byla interaktivní, takže každý by se proklikal tak daleko, jak by chtěl. Představte si, že najedete myší na polodrahokam z výzdoby. Dozvíte se jeho mineralogický název, z jakého naleziště patrně pochází, jak se opracovával a zasazoval do štuku. Nebo kliknete na jeden obraz světce, ukáže se jeho jméno a jste-li hodně zvědaví, pak i stručný životopis, čeho byl patronem, atributy, podle kterých ho poznáte…
Já vím, na takové prezentaci je práce jako na kostele. Nicméně byla by to skvělá příležitost vzdělat Čechy ve vlastní historii. A cizincům ukázat, že jsme neslezli ze stromů až po sametové revoluci, ale že už ve středověku jsme byli vyspělá, kulturní země.
P.S. Děkuji karlštejnskému purkrabímu (pardon, kastelánovi) ing. Jaromírovi Kubů za informace, které mi pomohly při psaní dnešního blogu.