Reklama
 
Blog | Jan Kolář

Dvě po čertech zajímavé výstavy

V Praze jsou teď k vidění hned dvě výstavy, na kterých se zajímavě potkává umění a historie. První začala minulý pátek a je věnována slavnému Čechovi, který ovšem strávil většinu života v cizině. Druhá běží už asi tři týdny a všichni se z ní můžou pominout. Média se rozplývají hlavně nad tím, že nám Švédové na pár měsíců půjčili „Ďáblovu bibli" - největší knihu na světě, navíc vytvořenou u nás. Ve stínu knihy samotné tak bohužel zůstává velmi kvalitní výstava, kterou se podařilo vytvořit kolem ní. Tohle „opomenutí" zkusím uvést na pravou míru.

V sobotu jsem vyvenčil našeho košířského retrívra a vyrazil z ospalé periférie do centra Prahy. Šťastně jsem proplul davy turistů a na Staroměstském náměstí zamířil tam, kde jich je nejmíň. Tedy ani před orloj, ani do smrtonosně drahých restaurací, ale do galerie.

V paláci Kinských totiž Národní galerie pořádá výstavu Václav Hollar 1607 – 1677 a Evropa mezi životem a zmarem. Je načasována ke čtyřstému výročí Hollarova narození. Uvidíte zde odhadem několik set Hollarových grafik a kreseb. Výstava se svým pojetím blíží třetímu typu výstav výtvarného umění, což jsou takové, kde se něco opravdu dozvíte. Informační panely vypadají na první pohled skromně, ale získáte z nich všechny podstatné informace o Hollarově životě a umělecké dráze. Další umělecké a historické podrobnosti najdete v pečlivě zpracovaných komentářích u popisků jednotlivých děl. Všem milovníkům grafiky mohu výstavu doporučit; potrvá od 12. října do 13. ledna.

Hollar rád zobrazoval dobovou módu a pohledy na města. Napadlo mě proto, že Národní galerie mohla tentokrát propojit uměleckou expozici s historickou. Při spolupráci s historiky by šlo více přiblížit dobovou atmosféru, případně konfrontovat Hollarova zobrazení měst s jejich současnou podobou. Možná příště. Návod, jak to zrealizovat, je od paláce Kinských vzdálený deset minut chůze.

Reklama

Hledejte ho v areálu Klementina. Přesněji v nedávno zrekonstruovaném traktu blízko Karlova mostu, který slouží Národní knihovně jako výstavní prostor zvaný Galerie Klementinum. Od 20. září do 6. ledna je tu k vidění výstava Codex gigas: Ďáblova bible. Tajemství největší knihy světa. Codex gigas je opravdu největší rukopisná kniha na světě, rozměry jejích listů jsou 89 x 49 centimetrů. Vznikla v dnes již zaniklém benediktinském klášteře v Podlažicích na Chrudimsku, pravděpodobně začátkem třináctého století. Po rozmanitých peripetiích skončila ve Švédsku.

Svou obrovitostí udivoval Codex gigas už dávno. Proto nepřekvapí, že nemůže být dílem smrtelníka, ale jedině ďábla – aspoň v pověsti. Podle ní chtěl mnich odsouzený k smrti vykoupit svůj život opsáním obří bible za jedinou noc. Kolem půlnoci mu začalo být jasné, že fatálně nestíhá. Zavolal tedy ďábla a za pomoc při psaní mu slíbil duši. Navíc ještě čerta do knihy z vděčnosti vymaloval. Odtud pochází název Ďáblova bible.

Satanáš se stal ikonou a logem celé výstavy. Netuším, jestli mu někdo z naší Národní knihovny musel upsat duši, aby se podařilo přemluvit Švédskou národní knihovnu k zápůjčce. V každém případě se Švédové dušují, že tahle výpůjčka je definitivně poslední a kniha už jejich zemi nikdy neopustí. Máte proto jedinečnou příležitost ji vidět na vlastní oči.

V Klementinu si Codex gigas hoví uprostřed klimatizované místnosti, kam ochranka pouští návštěvníky ve skupinkách po deseti, a to na pouhých deset minut. Přesný čas vašeho vstupu do trezorové místnosti se dozvíte u pokladny. V úterý a v sobotu můžete přijít jen tak, pro ostatní dny potřebujete rezervaci. Raději si ji zařiďte rychle – na říjen už jsou všechny vyprodány. Můžete ale zkusit štěstí a poptat se po nevyzvednutých, které se občas vracejí do prodeje.

Když vejdete do trezoru, budete mít tu čest uvidět jeden z divů světa. Kniha leží v impozantně pevné vitríně a je otevřená ve svém nejproslulejším místě. Na jedné stránce je vyobrazeno město, na protilehlé strašidelně se tvářící ďábel. Obrázek nemá nic společného s čertovým spoluautorstvím rukopisu. Obě ilustrace symbolizují základní dualitu středověkého světa: protiklad obce Boží (symbolizované oním městem) a obce ďáblovy. Codex gigas je rozhodně úžasné umělecké dílo a náramná pozoruhodnost. Líbil se mi, jsem rád, že jsem ho viděl. Ale abych byl upřímný, po nějakých pěti minutách obcházení vitríny jsem se už začínal nudit. Naštěstí Národní knihovna připravila o Ďáblově bibli velmi pěknou a docela rozsáhlou výstavu, kde je sám rukopis jen jedním z exponátů – i když pochopitelně hlavním.

V přízemí galerie se seznámíte s putováním této knihy historií. Z kláštera v Podlažicích se přes kláštery v Sedlci a Břevnově dostala do Broumova. Odtud ji získal císař Rudolf II. pro své umělecké sbírky. Z Pražského hradu ji pak v posledním roce třicetileté války ukořistili Švédové. Nepochybuji, že vzdělaná švédská královna Kristina takovou vzácnost opravdu ocenila. Od té doby zůstává Codex gigas ve Švédsku.

Expozice výborně vykresluje místa a doby pobytu Ďáblovy bible. Informační panely, archeologické nálezy, dobové knihy a dokumenty, grafiky a kresby klášterů či měst – díky nim získáte pocit, jako byste se dostali zpět v čase do kláštera třináctého století, procházeli Rudolfovými sbírkami, bránili Prahu před Švédy nebo je doprovázeli po Labi, když odváželi bohatou uměleckou kořist do Stockholmu. Některé vystavené knihy jsou evidentní kopie, u jiných je to výslovně napsáno. Ovšem pokud jsou všechno ostatní originály, pak je jich na výstavě požehnaně, včetně středověkých rukopisů.

V prvním patře se po nakouknutí do trezoru můžete seznámit se dvěma dalšími tématy. První je způsob tvorby knih ve středověku. Výstava si všímá písařů, používaných materiálů (u Codexu gigas se uvažuje o pergamenu z oslí kůže), uživatelů knih i tehdejších knihoven.

Poslední část je věnována obsahu Ďáblovy bible. Předně nejde o žádnou bibli, ale o kompilaci více děl, která v době vzniku představovala jádro evropské vzdělanosti. Vedle Starého a Nového zákona tu jsou třeba historické knihy Josepha Flavia o židovských dějinách, učené spisy o humanitních vědách a medicíně nebo Kosmova kronika. Kodex obsahuje i části užitečné pro každodenní klášterní život, například řeholi svatého Benedikta, kalendář se svátky svatých či seznam zemřelých mnichů. Výběr textů je podle historiků dosti konzervativní. Domnívají se, že svědčí o příklonu benediktinů ke starým tradicím v době, kdy se měnila politická situace v českých zemích i intelektuální klima v církvi a jejich řádu u nás navíc začínali konkurovat progresivnější cisterciáci s premonstráty.

Jen je škoda, že informace na panelech v této části jsou podány poněkud nezdravě odborně, s přemírou specializovaných termínů. Také mi tu chyběl přehledný bodový seznam textů zahrnutých do kodexu, který by návštěvníkům jistě usnadnil orientaci. V Klementinu se můžete podívat i na filmový dokument o kodexu a prohlédnout si digitalizované kopie několika jeho krásně ilustrovaných nebo jinak zajímavých stránek. Kompletní digitální prohlídku nabízí Švédská národní knihovna na internetu.

Národní knihovna dokázala dostat do Prahy megalákadlo v podobě největší knihy na světě. Přitom ji neukazuje jako izolovanou kuriozitu, ale jako součást dobře připravené a seriózní výstavy.  Na ní se skvěle podařilo (hlavně v přízemí) to, o čem jsem psal výše – propojit umění starých rukopisů s jejich dějinami. Do Klementina si rozhodně zajděte, pokud pro vás není moc z ruky.

Codex gigas: Ďáblova bible. Tajemství největší knihy světa
Galerie Klementinum, Národní knihovna ČR, Praha
20. 9. 2007 – 6. 1. 2008

Hodnocení (0 až 10 bodů): 8